První den dovolené jsme dorazili do Štrby, čímž jsme zahájili náš dvou denní pobyt ve Vysokých Tatrách okruhem ze Štrbského Plesa přes vodopád Skok a Bystré sedlo.
Kolem poledne 3.7.2004 jsme já, Pepíček, Jarda a Lenka dorazili vlakem do Štrby. Na nádraží jsme se setkali s našimz Slovenskými přáteli Lubošem a Dášou, kteří se dnes chtěli k nám připojit a zajít s náma na vodopád Skok.Zubačkou jsme vyjeli na Štrbské Pleso, kdejsme něco málo snědli, dokola obešli a prohlédli si Štrbské pleso.
Tůru jsme začali u známého hotelu Patria. Po žluté turistické značce jsme se dostali poměrně nenáročnou cestou kolem skokanských můstků za hodinu a něco k vodopádu Skok. K závěru cesty na vodopád Skok se dostáváme do nadmořské výšky, kde již nejsou ani kosodřeviny, jen kamení.
Chata pod Soliskom je turistická chata pod vrchole Predné Solisko
Skok je asi třiceti metrový, turisticky přístupný vodopád v Mlynické dolině na potoku Mlynica.
Predné Solisko je turisticky přístupný vrchol v hřebeni Solisek.
Rázcestie pod Furkotkou (v některých mapách označováno jako Pod Furkotskou dolinou) je turistické rozcestí na Tatranské magistrále ve Furkotské dolině.
U vodopádu Skok na chvíli odpočíváme a loučíme se s Lubošem a Dášou (kteří se stejnou cestou vraceji zpět), pro které podobné výšlapy moc nejsou. V původní sestavě (já, Jarda, Pepíček a Lenka) se vydáváme dál po žluté turistické značce na Bystré sedlo.
Obcházíme vodopádu Skok a vydáváme se po žluté turistické značce Mlýnskou dolinou směrem na Bystré sedlo. Po cestě míjíme moho různých ples. Hned nad vodopádem Skok je Pleso nad Skokom. Dost nás překvapuje poměrně velká zima. Všude kolem nás jde vidět zbytky sněhu. Cesta vede po kamení, ale místy jdeme po sněho, který dost klouže. Množství sněhu, které je zde v červenci nás dost překvapuje. Od Capieho plesa zahýbáme vlevo a strmým výstupem stoupáme na Býstré sedlo. Stoupání je tak prudké (navíc sníh a led dost kloužou), že v mnoha případech jdeme po všech 4. Po cestě si pomáháme řetězy, které jsou k dispozici.
Když čekám na Bystrém Sedle, vyfotografuji Lenku, která přichází od Capieho plesa (v pozadí fotografie) na Bystré sedlo, címž vzniká „slavná“ fotografie, která mezi kamarády vejde ve známost jako Glum.
Na Bystrém sedle ještě počkáme na Pepíčka ana chvíli všichni odpočíváme. Cesta od vodopádu skok nám trvala dost hodně přes dvě hodiny (podle turistického značení měla trvat 2 hodiny).
Vyšné a Nižné Wahlenbergovo pleso
Z Bystrého sedla pokračujeme dále po žluté turistické značce kolem Vyšného Wahlenbergova plesa, kde pořizuji fotografie.
Pokračujeme kolem Nižného Wahlenbergova plesa po žluté turistické značce až k rozcestí modré a žluté turistické značky. Na cestě je výrazně méně sněhu než na druhé straně Bystrého sedla. Cesta k rozcestí trvá shodně s turistickým značením asi dvě hodiny. Od rozcestí se vydáváme po žluté turistické značce k Tatranské magistrále (červená turistická značka). Po které se vracíme do Štrbského Plesa.
Závěrem lze okruh po žluté turistické značce ze Štrbského Plesa do Štrbského Plesa kolem vodopádu Skok doporučit, jen je potřeba se připravit na výstup na Bystré sedlo, který může být na sněhu nepříjemný. Se sněhem je nutné počítat i v červenci.
Tento text jsem sepsal několik let po uskutečnění tůry na základě vzpomínek a popisků, které jsem si pořídil k fotografiím. Je možné, že si na některé podstatné věci nepamatuji.
Já, Jarda, Lenka a Pepíček (skutečným jménem Petr) jsme se v červnu roku 2004 rozhodli přejít Nízké Tatry z východu na západ. První dva dny jsme strávili ve Vysokých Tatrách, kde jsme chtěli vyjít na Rysy, což se nám rok před tím nepovedlo.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů