Bukovské vrchy
- Lenka Churavá
- 3.09.2007
- 0:00
- Změněno: 22.03.2010 | 22:45
Ráno se nám samozřejmě nechce vstávat, ale Bukovské vrchy lákají, počasí není také špatné.
Snina – Nová Sedlica – Kremenec – Čierťaž – Rabia Skala – Ďurkovec – Runina
Středa 23.8.2006
Ráno se nám samozřejmě nechce vstávat, ale Bukovské vrchy lákají, počasí není také špatné. Autobus jede včas, v Nové Sedlici jsme až v 7.30, cestou dospáváme. V Nové Sedlici děláme pořádnou snídani a vyrážíme po červené značce na Kremenec (1 221 m.n.m.). Cesta je dost rozbahněná, nejde se úplně nejlépe, navíc padá voda ze stromů po včerejším dešti. Mladé bučiny zasahují poměrně dost do cesty a olizují nás svými mokrými listy. Nic příjemného, ale před jedenáctou jsme na Kremenci – nejvýchodnějším místě Slovenska a trojmezí Slovenska s Ukrajinou a Polskem.To je symbolicky naznačeno trojbokou mohylou na vrcholu, která má na každé straně název státu, státní znak a název hory v daném jazyce. Potkáváme nadšence – fotografa, který jde až od Dukelského průsmyku – popisuje nám vlčí a liščí stopy, říká, že jsou tu i zubři a losi. Loučíme se a pokračujeme, po velmi zmoklé a bahnité cestě. Jediným zpříjemněním u cesty v mlze jsou snad jen borůvky a maliny. Jdeme dál, ale kolem 13.30 začíná hustě pršet a schováváme se proto do přístřešku s dalšími 16 Čechy (jinak jsme potkali jen Poláky a Slováky). Značně promoklí pokračujeme v bahýnku cestou necestou, naštěstí po značce. Nakonec se shodujeme, že jít hřeben jen kvůli tomu, abychom jej přešli vlastně nemá cenu, pokud z něj nemáme kvůli mlze žádné výhledy, a proto sestupujeme za Ďurkovcem po zelené do vesnice Runina. Počasí se alespoň v údolí umoudřuje, sbíráme ostružiny. V plechové zastávce svačíme, místní paní nám mezitím poradila, jak se dostat do místní hospody, kde se lze prý i ubytovat. Na stan příliš pomyšlení nemáme a bereme zavděk ubytování v suchu za 150 Sk na osobu. Jdeme se projít na místní hřbitov a po dvou borovičkách v hospodě, na které nás pozvali narozeninoví oslavenci, s díky odmítáme další a jdeme na kutě.
Obr. 1. Hořec
Čtvrtek 24.8.2006 – Pátek 25.8.2006
Runina – Topoľa – Snina – Humenné – Praha
Ráno vstáváme pohodlně vyspalí až kolem 9.00 úplně v pohodě a snídáme velmi velkoryse ze zásob z Michalovců. Počasí není kdovíjaké, a tak po menší debatě upřednostňujeme variantu prohlídky dřevěných kostelíčků před nějakými výlety na hřeben, kde se honí mraky. Vyrážíme po silnici z Runiny do Topoľy a prohlížíme dřevěný kostelík sv. Michala v Topoľe, který snad hyzdí jen ošklivý ocelový hromosvod. Po modré značce jdeme směrem na Ruský Potok, kde po 2,5 hodinách máme spatřit další podobnou památku, ale kvůli neschůdnosti bahnité stezky v našich polobotkách, obědváme a vegetíme na louce, kde začíná příjemně chvílemi svítit sluníčko. Po 13. hodině jdeme zpátky do vesnice a čekáme na autobus do Sniny. Ve Snině kupujeme jízdenky do Michalovců, utrácíme skoro poslední slovenské koruny v pěkné nádražní cukrárně a kolem půl páté nasedáme na vlak. V Humenném konečně dochází na halušky, kapustnici a vajíčka, zatímco pomalu čekáme na Laborec do Prahy. trochu rekapitulujeme, co jsme zažili za posledních 12 dní, kupujeme Sudoku a luštíme, aby mozek opět nabral potřebné obrátky do práce a přesně načas vyrážíme s Laborcem do Prahy. Zpáteční cesta probíhá v klidu, ruší nás jen celníci a průvodčí. Přesto trochu rozlámaní přijíždíme po šesté ráno do Prahy. Vše se začíná vracet do stereotypu…