V pondělí se vydáváme na trasu kolem Dobšinské ĺedové jaskyně, přes vrchol Duča, romantickou dolinou Tiesňavy do Stratené a pozoruhodného Stratenského kaňonu a dále na Havraniu skálu, kde jsou nádherné výhledy.
Na dnešní 2. den dovolené ve Slovenském Ráji jsme si s Jardou dali trochu delší tůru spojenou s návštěvou jeskyně, prohlédnutím si Stratenského kaňonu a vyhlídce na Havranie skale. Trasu začneme pod Dobšinskou ledovou jeskyní a končíme v Dedinkách. Protože jsme ubytování v Dedinkách, musíme se k Dobšinské ĺadové jaskyni přepravit vlakem. U samotné jeskyně nás ale čeká menší rozčarování.
Nádraží v Dedinkách je na opačném břehu vodní nádrže Palcmanská Maša. Z „centra“ Dedinek je možné se tam dostat asi za 15 minut. Protože nás čas přinutil běžet, zvládli jsme cestu pod 10 minut. Po přechodu hráze se dostáváme ihned na nádraží. Vlak vyjíždí v 8:36. Cesta trvá 8 minut a stojí dvě osoby dohromady 24 SK. Cílová stanice se jmenuje Dobšinská Ľadová Jaskyňa.
Od nádraží jdeme jedinou cestou, která od něj vede a která se asi po 2 minutách protíná s velkou asfaltovou silnicí. Zde je kousek od „křižovatky“ také rozcestník turistických značek. My se nenecháme zlákat na špatnou cestu a na asfaltové cestě zahýbáme doleva a jdeme po ní bez turistické značky. Po asi pěti minutách chůze se dostáváme pod Dobšinskou ledovou jeskyni, kde je malé turistické centrum, obsahující parkoviště, několik obchodů a restauraci. V jedné z nich nabíráme u piva síly na dnešní tůru. Ještě jsme plní optimizmu, i když už zde nás měl zarazit fakt, že jsme v podstatě jediní hosté (další lidé byli zaměstnanci restaurací, obchodů atd…) Důvod se dovídáme za chvíli.
K jeskyni vede modrá turistická značka začínající na parkovišti. Když čteme údaje z rozcestníku, přijímám na svém mobilním telefonu hovor z práce, což mě utvrdí v dojmu že jsme nenahraditelný a důležitý :-). K jeskyni trvá cesta asi 15 minut. Po cestě, asi po 3 minutách chůze, potkáváme velkou ceduli s informacemi o prohlídkách a podobně. Je zde i informace, která nás nepotěší. Jeskyně je každé pondělí zavřená. Bohužel dnes je pondělí. No nedá se nic dělat, jeskyně, ke které přicházíme po 15 minutách je, jak už asi 10 minut víme, zavřená. Pokračujeme proto dále v tůře.
Hned za budovou, kde se prodávají lístky do jeskyně, zabočuje modrá turistická značka do lesa a prudkého kopce. Míjíme zajímavé skalní propadliště (určitě nějak související s jeskyní) a míříme stále nahoru k vrcholu hory Duča, který nakonec ale mineme. Asi po 45 minutách od Dobšinské ľadové jaskyně potkáváme další jeskyni. Z mapy se mi nepodařilo zjistit přesně o kterou se jedná (v okolí jich je dost a mnoho jich je nepojmenovaných). Jedná se asi o 20 metrovou volně přístupnou jeskyni (spíše otvor ve skále). Po dalších asi 20 minutách prudkého klesání přicházíme na rozcestí turistických značek Pod Hysejom. My pokračujeme vlevo po modré turistické značce údolím do Stratené.
Obr. 1. Já (Radim Dostál) v Tiesňavách
Pěkná cesta údolím Tiesňavy vede kolem potoka, který vytváří hezké scenérie. V několika místech nezbývá než projít samotným potokem. Cesta údolím po turistické značce trvá asi 1 hodinu a zavede nás do obce Stratená k rozcestí turistických značek. Vydáváme se doleva po červené turistické značce. Ještě v obci Stratená zavítáme do místního obchodu s potravinami (něco mezi obchodem a restaurací, jak v malých vesnicích bývá zvykem), kde si kupujeme a jíme rohlíky se sýrem a k tomu si necháme samozřejmě načepovat pivo.
Po červené turistické značce vedoucí podél rušné asfaltové cesty se dostáváme ze Stratené do Stratenského kaňonu. Stratenský kaňon začíná napravo od tunelu pro asfaltovou cestu, kde mizí rušný provoz a my se vydáváme tichým a klidným Stratenským kaňonem, kde vede stará, hodně rozbitá, asfaltová cesta, podél které teče potok. Asi uprostřed nevelkého Stratenského kaňonu, po necelých deseti minutách od jeho začátku, je rozcestí červené turistické značky se žlutou turistickou značkou. Po červené turistické značce můžeme pokračovat dále Stratenským kaňonem k druhému konci tunelu, nebo po žluté turistické značce jít na Havraní skálu.
Obr. 2. Já (Radim Dostál) ve Stratenském kaňonu
Havrania skala nám byla doporučována pro svou krásnou vyhlídku. Musím potvrdit, že vyhlídka stojí za to. Z rozcestí ve Stratenském kaňonu jdeme po žluté turistické značce mírně do kopce asi 50 minut. Přicházíme k rozcestí pod vrcholem, odkud je to dalších 5 minut chůze na vrchol a vyhlídku. Zde si dáváme asi na 20 minut přestávku a mlčky se kocháme výhledem.
Obr. 3. Já (Radim Dostál) na Havraní skále
Poté se vracíme zpět k rozcestí a pokračujeme po žluté turistické značce k Občasnému prameni. Asi po 100 metrech je další malá jeskyně (otvor do skály). K Občasnému prameni dojdeme asi po 20 minutách.
U pramene nás pobaví zvonkohra, kdy pramenící tekoucí voda roztáčí vodní kolo, které pohání píst cinkající do dvou zvonků. Po napití se pramenité vody (pil jsem jen já, Jarda jí moc nevěřil) pokračujeme po žluté na Velké a Malé Zajfy, kde je rozcestí se zelenou turistickou značkou. Odtud se po zelené asi za 20 minut dostáváme na Stratenskou pilu.
Kousek od Stratenské pily na zelené turistické značce sedáme do trávy a já si spravuji boty, které mě tlačí. Idylickou a bezstarostnou přestávku naruší zmije jedovatá, která se plazí kousek od nás a na kterou Jarda málem omylem šlápne. Trochu nás překvapilo, že jako by se nás zmije vůbec nebála. v klidu zůstane stát. Jsme od ní asi půl metru, navzájem se díváme do očí. Po pár vteřinách vezme ale přece jen do zaječích. Protože mám foťák v batohu a musím ztratit čas jeho vytažením a rozděláním, pořizuji pouze špatný a rozmazaný snímek zmije prchající a mizící v trávě.
Ze Stratenské pily se dostáváme po 35 minutách chůze lesem, místy dokonce po žebřících, do Dedinek.
Dobšinská ľadová jaskyňa má v pondělí zavřeno. Na to je potřeba pamatovat. Na Havraním vrchu je opravdu pěkná vyhlídka. Nám naštěstí vyšlo počasí. Důležité poučení je, že člověk by neměl nikdy zapomínat, že v přírodě není sám. Na existenci mají právo i jiní tvorové, a někteří se umějí i nebezpečně bránit.
Na celé této trase se nikde nevybíralo vstupné do hor.
Na začátku července roku 2006 jsme se s Jardou vrátili do Slovenského ráje, kde jsme byli i rok před tím. Podívali jsme se na některá zajímavá místa jižní části, potom přešli do severní části a navštívili 2 rokliny, které jsme rok před tím neviděli.
Sem vložte příspěvekfdsafadsfasfdsafdasfdsa
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů