Cesta do Malého Tibetu – Indie – Delhi -přílet do Shrinagaru
- Lenka Churavá
- 29.10.2007
- 0:00
- Změněno: 24.11.2007 | 14:48
Indové jsou velice příjemní, přátelští a otevření lidé. Na letišti proběhlo všechno v pořádku a hladce.
13.7.2007 Pátek
Indové jsou velice příjemní, přátelští a otevření lidé. Na letišti proběhlo všechno v pořádku a hladce. Odevzdali jsme předem vyplněné formuláře arrival card a departure card. Zavadla jsme našli bez problémů a došli si na neuvěřitelně nechutný záchod. Po východu z letištní haly na náš začali útočit místní zaměstnanci cestovního ruchu.
Potřebujeme přejet na vnitrostátní letiště, abychom mohli v poledne letět do Shrinagaru (čti Šrínagar), hlavního města Kašmíru. Jsme dobře informováni, že nám tam má jet zadarmo autobus. Taxikáři nám ale tvrdí, že v noci nejezdí, že pojede až v osm ráno a všemožně se nás snaží nalákat na vyjížďku do nočního Delhi atd. Pobavili jsme se asi se třemi a už jsme znechucení. Míříme zpět k letištní hale a ptáme se uniformovaného pána, odkud odjíždí autobus na vnitrostátní letiště. Ptá se zda máme letenky a když přitakáme, Ochotně nám ukazuje příjemně klimatizovanou čekárnu. Autobus by měl jet za patnáct minut. Už tady dost lidí čeká, sedáme si tedy na zem.
Venku je jako v prádelně, horko a vlhko. I teď v noci. Mouchy se na nás houfně slítají. Je vidět, že tu před chvílí pršelo. Je tu teď období monzunů. Ještě že jedeme do oblasti, kde by prakticky nemělo pršet. Ladák je vlastně poušť – srážkový stín za Himalájem. Peťa si nevzal ani pláštěnku, má jen nepromokavou bundu. Já mám pro jistotu obojí. Stan jsme nevzali, přestože ho v průvodcích doporučují. Budeme většinou spát po hotýlcích a ladackých domech a pokud půjdeme na trek, kde nebudou obydlí, můžeme spát pod širákem. Mám s sebou projistotu igelit, kdyby něco přecejen skáplo a každý máme “emergency blanket “– malý balíček s šustivou přikrývkou uvnitř. Darovala mi je moje francouzská kolegyně, která se vydává často do Alp. Prý to hodně turistů na hory nosí a i ten největší mráz se v tom dá přežít.
Autobus opravdu přijíždí a Indové se do něj rvou jako o život. Naskakují ještě za jízdy a přeskakují cizí zavazadla a snaží se protlačit přes zavazadlové vozíky, které u vchodu do autobusu překážejí. “Tady musíme být průbojní, tlač se” říká mi Peťa. Muži pomáhají dvěma ženám se zavazadly. Nakonec ani autobus tak narvaný není. My máme dokonce místo k sezení. Z venku na skle sedí komár a já si říkám, že jsme se ani nepostříkali tím super repelentem, který jsme si pro přejezdy oblastmí s nižší nadmořskou výškou pořídíli. Antimalárika jsme brát nechtěli. Prý mají spoustu vedlejších účinků a zapříčiňují deprese. Chlapík v lékárně mi tvrdil, že jeden pán takhle celou exotickou dovolenou probrečel. Na naší dovolené smutní být nechceme, a komáři létají do 2000 m. n. m. Většinu času budeme výše.
Projíždíme prostorem letiště na terminál 1A. Tam létá společnost King Fisher. Letenky se nám v Moskvě podařilo odložit o jeden den bez jakéhokoliv poplatku, za což si společnosti King Fisher velice vážíme. Škoda, že nelítají také do Le (angl. název Leh). Doleťeli bychom přímo do hlavního města Ladáku a mohli bychom se vydat na náš naplánovaný desetidenní trek z Darchy do Padumu. Zkoušeli jsme hledat lety přímo do Le na internetu, ale našli jsme jen Sahara Airlines a ten let nešel naší kartou přes internet zaplatit. U vchodu de terminál 1B stojí vojáci a každého, kdo chce vejít zkontrolují. Dovnitř se smí jen s letenkou nebo s rezervací letenky. Pokud nemáte letenku, zakoupíte ji u okénka některé ze společností z venku. Zkoušíme najít let přímo do Le, nebo alespoň zpáteční let z Le do Delhi. Mám dovolenou jen tři týdny a kdybych měla jet zpět zase přes Shrinagar, cestovala bych zpět další čtyři dny. Letadlem tu budu za dvě hodiny. Na tomto terminálu jsou však jen dvě aerolinky = India airlines a King Fisher. Ani jedna do centra hor nelétá.
Snažíme se najít druhý termínál 1B. Vojáci nás nechtěli pustit ven, ale když jsme jim vysvětlili naši situaci, pustili nás a vysvětlili cestu. Došli jsme tam pěšky. I za tu krátkou dobu chůže jsme si povšimli osobitosti Delhi. Na každém rohu jiná “vůně”, se záchody si nedělají starosti, jsou prostě všude na ulici. Kolem křičí exotické ptactvo a všimneme si tropické zeleně.
Na terminálu 1B se zkoušíme ptát ve Spice jet, Jet Airways, Sahara Airline. Buď tam vůbec nelétají, nebo mají obsazeno.Poslední možnost je se pak zeptat ještě v Le na zpáteční let. S nepořízenou se vracíme na terminál 1A, pospáváme, myjeme se na záchodě. Záchody jsou tu samozřejmě jen turecké s kohoutkem se studenou vodou po boku. (Indové nepoužívají toaletní papír, ale k tomuto tématu se ještě vrátíme v jiném článku.)
Seznamujeme se s mladou muslimkou ze Shrinagaru. Studuje v Moskvě medicínu. Letěla dnes z Moskvy přes Taškent, kde ji ztratili zavazadlo. Je správně upovídaná a vypráví nám o Shrinagaru. Prý jsme měli raději jet po zemi a obdivovat hory a zelená údolí s jezery a svěží vzduch. Ženy zde nenosí sárí, ale barevné kalhoty s tričkem až po kolena a šátkem na hlavě. Je tam totiž větší zima. Sárí je příjemnější v horku. Jejím jazykem je urdu, který se píše z prava do leva a kashmiri, hindština a angličtina.
Letadlo má půl hodiny zpoždění. Pracovnící King Fisheru už tady jsou oblečení v krásných červených uniformách, ale předchozí letadlo ještě neodletělo. Let s King Fisherem je ten nejluxusnější, který jsme zažili. Ve zbrusu novém letadle, příjemné letušky a dobré jídlo. Každý má před sebou televizku, kde je nejprve přivítán ředitelem společnosti, pak si shlédnete bezpečnostní instrukce demonstrované letuškou. Dostaneme sluchátka, propisku jako dárek, dva bonbóny a letový řád. Výběr je ze dvou jídel – vegetariánské a nevegeteriánské. Vybereme si odvážně maso a chutná to výborně. V levo špenát, uprostřed rýže a v pravo maso s kořeněnou směsí, navrch jako desert těstová kulička ve sladké jogurtové omáčce.
Přilétáme do Shrinagaru a mezi mraky prosvítají naše toužebně očekávané hory.
Obr. 1. Přílet do Shrinagaru
Před letištěm nás vítá překvapení. To, že nám všíchni nabízí, že nás odvezou do města a ubytují, nás nepřekvapilo, ale to, že se nás obratem zmocnila tzv. cestovní policie (tourist police) a musíme si vzít “prepaid taxi” za 380 Rs (190 Kč). Prý je to jednotná cena a chlapík, který nám nabízel odvoz za 200 Rs je podvodník, protože to není taxikář, ale vlastník houseboatu, který nás chtěl ubytovat. My už máme domluvený houseboat King Fisher, který nám byl doporučen od Petrova kamaráda. (Tady je King Fisher skoro všechno – kromě letecké společnosti a houseboatu hlavně známé pivo a limonády). “Tourist policajt” s námi nastoupí do taxíku a jedeme. Chce po nás dokonce číslo na majitele housboatu, ve kterém budeme bydlet. Nejprve se zdráháme jim ho dát, protože vůbec nechápeme, proč se o nás starají. Chceme mít svobodu pohybu a ne policajty na krku. Ptáme se, jak dlouho s námi hodlají zůstat. Jenom se smějí a nevysvětlují vůbec nic. Když po třetí slušně žádá o číslo na majitele houseboatu, řekneme si, že teda jo, a číslo jim dáme. Volají Raphikovi (majiteli houseboatu) a ověřují si, že nás opravdu čeká. Dovezou nás k přístavišti Dal Gate na jezeře Dal Lake.
Ve Shrinagaru jsou dvě velikánská jezera s housboaty. Za období kolonizace Britové neměli právo kupovat zde půdu, a proto si stavěli houseboaty na jezerech. V dnešní době slouží plovoucí příbytky k ubytovávání turistů, a to hlavně indických. Indové sem cestují hodně – z Panžábu, Radžastánu, z Delhi. Když je v jejich státě období monzunů a děsné parno, zajedou si do Kašmíru – horské oblasti se zelenými údolími, s horami porostlými smrky a borovicemi a svěžím vzduchem. Obdivují také kašmírské látky a nechávají se obskakovat obchodníky a zkouší na sebe všechno možné.
Cizinci jsou tu asi vzácní, ještě v devadesátých letech tady byla válka s Pákistánem přímo v ulicích Shrinagaru a cesta do Kargilu byla zavřená. Teď se tu cítíme bezpečně, ale voják je na každém kroku. Stojí v desetimetrových rozestupech podél jezera. Usmívají se na nás a vždy ochotně poradí.
Z přístaviště už vidíme připlouvat loďku s Raphikem. Je oděn celý v bílém a z dálky už se na nás usmívá.
Obr. 2. Raphik pádluje ze svého houseboatu King Fisher k přístavišti