První den našeho pobytu v Nízkých Tatrách se ubytováváme v Demänovské dolině a vydáme se na okružní cestu přes dva nejvyšší vrcholy Nízkých Tater, na Chopok a Ďumbier.
První den našeho pobytu v Nízkých Tatrách přijíždíme s Jardou do Demänovské doliny, konkrétně do části Lúčky. Máme v plánu se zde ubytovat a vyjít na Chopok a Ďumbier. Původně jsme se chtěli ubytovat v dřevěných chatkách. Cena se nám ale zdála příliš vysoká. Rozhodovali jsme se, jestli přespat někde venku, nebo si zajistit ubytování jinde. Při procházení se a přemýšlení nám jeden majitel nedalekého penziónu nabídli přespání v maringotce za 150 SK na jednoho. Přespání v maringotce se nám zdá dost dobrodružné, protože jsme vlastně ani jeden z nás v maringotce nikdy nespali. Je dopoledne a chceme si zatím složit jen někde věci, abychom nemuseli tahat vše nahoru.
Po „ubytování se“ (složení batohů do Maringotky), si něco malého uvařím a kolem 11:30 vycházíme směrem na Ďumbier. Hned, kousek od maringotky, na louce se napojujeme na zelenou turistickou značku, která začíná u autobusové zastávky. Značka vede loukou a po chvíli zahne do lesa. V lese se k naší cestě připojí malý potok (Demänovka). Na jednom místě u potoka se na chvíli zastavujeme a Jarda si fotí malé peřeje.
Asi po dvaceti minutách převážně mírného stoupání přicházíme na rozcestí červené a zelené turistické značky jménem Pod Krčahovom (1060 m.n.m.). Nalevo jsou vidět popadané stromy, patrně ještě pozůstatek oné nechvalně známé vichřice v Tatrách. Po červené turistické značce půjdeme zítra. Dnes pokračujeme po zelené turistické značce směrem na Krúpovo sedlo. Asi po půl hodině přichází prudké stoupání na kterém nás trochu překvapuje první mírná přeháňka. Pokračujeme vzhůru. Po další 20 minutách stoupání začíná les ustupovat a nahrazuje ho kleč. Poté co zmizly stromy a nahradila je menší kleč, začínají se před námi rýsovat první horští velikáni. Mylně se domníváme, že vpravo vidíme vrchol Chopok. Ve skutečnosti je Chopok více na jih a ještě není vidět. Zastavujeme se a fotíme se s horami v pozadí.
Obr. 1. Já (Radim Dostál) a Jarda v Široké dolině v pohoří Nízké Tatry
Stále jdeme podél potoka Demänovka. Asi 20 metrů za místem, kde se fotíme je rozcestí záver Široké doliny (v mapě označeno jako Široká dolina rázcestie). Na rozcestí je uvedeno, že Krúpovo sedlo je 1hodinu a 45 minut po zelené (na mapě je uvedeno jen 1 hodinu a čtvrt). Z rozcestí je možné se vydat i po červené turistické značce, po které se dnes vrátíme.
Ihned vycházíme a stoupáme po kamenné cestě, po zelené turistické značce Širokou dolinou. Míjíme pár poláků, kteří nám tvrdí, že když šli z vrchu tak viděli orla asi 5 metrů od nás, jak sedí na kameni. My jsme ho ale bohužel neviděli.
Po skoro hodině chůze přicházíme na rozcestí se žlutou turistickou značkou a začíná pršet. Až na tomto rozcestí při pohledu doprava si uvědomujeme, že hora, o které jsme se mylně domnívali, že je Chopok, ve skutečnosti Chopok není. Skutečný Chopok je totiž více vzadu a momentálně je zahalen v mracích. Jardy se pořád (od rána) drží melodie „Co jste hasiči“, kterou si stále zpívá na cestu. Nezastavujeme se a jdeme dále zelené značce na Krúpovo sedlo.
Na Krúpovo sedlo přicházíme asi po 15 minutách po zelené turistické značce. Na rozcestí je uvedená nadmořská výška 1925, což je v rozporu s mapou (1921,9). Na rozcestí se kříží tři turistické značky (jedna je mezinárodní). Dále se z Krúpova sedla dá jít po červené značce ve čtverci (odbočka na významné místo) na vrchol Ďumbier. Počasí se nám dost zhoršilo, donutilo nás obléknout si bundu.
Na nejvyšší vrchol Nízkých Tater – Ďumbier přicházíme po necelé půl hodině. Časy uvedené na mapě jsou dosti „přehnané“. Po cestě máme několikrát po levé ruce prudký spád a velkou propast. U jedné se fotíme. Jednou dokonce vidíme v dáli dole v červenci trochu sněhu. Na Ďumbieru bohužel nemáme pěkné počasí. Mrholí, je mlha (viditelnost asi 20 až 30 metrů) a fouká vítr. Přesto je zde poměrně dost lidí.
Uděláme si vrcholovou fotku u kříže a ihned klesáme dolů. Jsme skoro rozhodnuti, že kvůli počasí na Chopok již dnes nepůjdeme (to se ale za chvíli změní).
Za 20 minut přicházíme zpět na Krúpovo sedlo. Jarda je přesvědčen, že na Chopok nepůjdeme a já mu dávám za pravdu. Vítr fouká tak, že mám problémy si obléknout pláštěnku.
Obr. 2. Já (Radim Dostál) na vrcholu Ďumbier (2043,4 m. n. m.) v pohoří Nízké Tatry
Najednou ale jako by někdo mávl kouzelným proutkem, přestává pršet a mlha začíná nejprve prosvítat, aby se během pár minut přesunula na severní stranu hřebenu a na jižní straně (po které vede cesta na Chopok) svítí chvílemi dokonce i slunce. Měníme tedy plány a vracíme se původnímu záměru dojít na Chopok.
Na Demänovské sedlo trvá cesta z Krúpova sedla asi půl hodiny a vede po červené mezinárodní turistické značce označující mezinárodní trasu E8. Po žluté se můžeme vydat na rozcestí Pod Krúpvou hoľou, kde jsme již dnes byli. Jedná se o ono rozcestí před Krúpovým sedlem. Podle rozcestí máme být za hodinu chůze po červené turistické značce na Chopoku. Demänovské sedlo je jedna velká „louka“ (samá tráva) bez stromů, jen v dálce je občas vidět kleč.
Zleva obcházíme vrchol, který jsme v Široká dolině mylně považovali za Chopok a pokračujeme na západ směrem k Chopoku. Asi po 20 minutách chůze po „tradiční“ kamenné cestě, po které dnes jdeme již z Široké doliny, scházíme do nepojmenovaného sedla, kde není ani rozcestí a ihned z něj stoupáme na další malý vrchol, který nám ještě stojí v cestě před Chopokem, Napravo jde v údolí vidět Lukové pliesko, což je velmi malé pleso.
Ještě než vylezeme na vrchol Chopoku, navštívíme restauraci (Kamenná chata restaurant), která má nad dveřmi napsáno, že je v nadmořské výšce 2000 m.n.m. Počasí se nám zase zlepšilo.
V restauraci na Chopoku si dáváme pivo s polívkou a zkoušíme taky na zahřátí čaj z horských bylinek, který je mimořádně dobrý. Marně se z pohledné slečny, která v restauraci pracuje, snažím „vydolovat“ informaci, z jakých bylin je čaj vlastně uvařen. Jak se dovídám, je to výrobní tajemství.
Za restaurací je odbočka na vrchol hory Chopok, která připomíná spíše hromadu kamení. Cesta od restaurace na vrchol vede asi 5 minut. Na vrcholu hory Chopok se nabízí pěkné výhledy na okolní krajinu. V údolí na sever se občas valí mlha, v údolí na jih je pěkná viditelnost. Na vrcholu jsou ukazatele na významná světová města, proto se například dovídáme, kterým směrem je Paříž. Prohlížíme si údolí, kterým se budeme vracet dolů, je na severu od vrcholu.
Obr. 3. já (Radim Dostál) na vrcholu Chopok (2023,6 m.n.m.) v pohoří Nízké Tatry
Uděláme si několik vrcholových fotografií a asi po 20 minutách kochání se výhledy, sestupujeme dolů, sestup trvá rovněž asi 5 minut. Konečně se dole jdeme podívat, co je napsáno na rozcestníku turistických značek nad restaurací. Při cestě nás ale překvapí zvláštní zvuky, které se ozývají napravo. Po chvíli zmatenosti si uvědomujeme, že slyšíme kamzíka a po další chvíli jej i vidíme. Je od nás asi 300 metrů. Ihned nastavujeme teleobjektivy a snažíme se ho vyfotit. To se nám ale bohužel nepodaří. Jarda se k němu snaží přiblížit a fotit z větší blízkosti. Já udělám dvě fotky (bohužel žádná z nich nevyšla podle mých představ) a jdu se podívat k rozcestníku. Z rozcestníku se chceme vydat na sever po modré turistické značce na stanici lanovky Luková. Modrá směřuje přibližně stejným směrem jako šel Jarda za kamzíkem, proto se nebude muset vracet a já se vydávám za ním. Kamzík se samozřejmě nechce nechat fotit a utíká stále dál a dál až to vzdá i Jarda.
Na rozcestí Luková jsme asi za půl hodiny. Cesta na Lukavou vede z Chopoku opět po kamenné cestě místy prudkým klesáním. Na Lukavé je horní stanice lanovky. Jsme zde úplně sami, ale vypadá to, jako by zde snad existovala půjčovna kol a bylo možné prudký kopec (sjezdovku) sjet na kole.
Z rozcestí červené a modré se vydáváme po červené turistické značce po sjezdovce prudkým klesáním. Asi po 20 minutách přicházíme na rozcestí Rovná hoľa, které sice není pojmenováno, není pojmenováno ani na mapě, ale z rozcestníku na Lukové víme, že se jmenuje Rovná hoľa. Z rozcestí vede šipka jen jedním směrem a odkazuje na Širokou dolinu. Z mapy ale víme, že po cestě je ještě Pekná vyhliadka. Pokračujeme tedy dále.
Na Peknou vyhliadku přicházíme asi za čtvrt hodiny stále po červené turistické značce. Trasa vedla po sjezdovce. Nevím přesně co je na vyhlídce tak pěkného, já zde totiž žádnou pořádnou vyhlídku nevidím. U Pekné vyhliadky je dolní stanice vleku. Opouštíme sjezdovku a dále pokračujeme po červené turistické značce na Širokou dolinu.
Po 20 minutách přicházíme na nepojmenované rozcestí, na kterém je napsáno, že Široká dolina je vzdálená 30 minut. Kousek od rozcestí je lávka s potokem, přes který přecházíme. Počasí se umoudřilo, na obloze již není ani mráček, zato se začíná ochlazovat. Při dýchání nám jde kouř od pusy. Je už kolem půl osmé večer. Někde v těchto místech začínám cítit mírnou bolest šlachy pod pravým kolenem. Bolest je mírná a jen občasná, vůbec si jí nevšímám, netuším, že za pár dní přeroste v problém, který ukončí předčasně naší dovolenou.
Údaj na rozcestníku je dost zcestný, protože na rozcestí záver Širokej doliny jsme za 10 minut. Na rozcestí jsme dnes již byli. Rozcestí má nadmořskou výšku 1416 m. n. m. Z rozcestí dále přecházíme na zelenou turistickou značku a vydáváme se směrem na rozcestí Pod Krčahovom. Zajímavé je, že na rozcestí nejsou uvedené Lúčky, i když na ně zelená značka vede.
Na rozcestí Pod Krčahovom přicházíme asi po 45 minutách klesání po zelené turistické značce. Z rozcestí je to na Lúčky asi 25 minut mírného klesání po zelené turistické značce. V 20:50 vcházíme do naší maringotky.
Z Chopoku lze sejít normální chůzí na sever do Lůček za dvě a půl hodiny, což je o necelou hodinu rychleji, než se uvádí na mapě. Jednodenní túrou lze zvládnout naším okruhem dvě nejvyšší hory Nízkých Tater. V restauraci pod vrcholem Chopok všem doporučuji čaj z horských bylin.
V létě roku 2007 jsme měli s Jardou v plánu navštívit na pár dní Nízké Tatry, projít v nich místa, kam jsme se v roce 2007 nedostali a nakonec přejít Muráňskou planinu. Bohužel kvůli potížím s mou nohou jsme nakonec na Muráň ani nedorazili.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů