První den (pátek) našeho víkendového výletu k lomům v okolí Lipnice nad Sázavou dojedeme večer do Světlé nad Sázavou. V okolní obci Příseka přespíme a druhý den se vydáme k Lipnici nad Sázavou.
Náš vandr jsme začali ve Světlé nad Sázavou, kam jsme přijeli s Jardou v pátek večer vlakem. Pepíček s Lenkou nás ve Světlé nad Sázavou již asi jednu hodinu čekali v restauraci. Přesněji nečekali nás v Světlé nad Sázavou, ale v obci Příseka, která je hned vedle Světlé nad Sázavou. Přijíždíme po osmé večer, proto toho dnes již nemáme moc v plánu. V restauraci se zdržíme do „zavíračky“ a chystáme se vyjít někam za obec přespat.
Kousek za hospodou zjišťuji nepříjemnou věc. V restauraci jsem nechal svůj celkem i drahý foťák. Když se do restaurace vracím, už je prázdná a je v ní tma. Druhý den otvírají až pozdě odpoledne. Jako čiré zoufalství se mi jeví můj čin, zavolat na telefonní číslo, které je na dveřích uvedeno jako kontakt na provozovatele restaurace. Chci se s ním domluvit, jestli by nemohl přijít ráno a odemknout mi. Na to, že jsem volal kolem půl jedenácté večer byl neuvěřitelně ochotný. Domlouváme se, že si sežene auto a přijede do dvaceti minut, abych nemusel chodit druhý den. Po dvaceti minutách opravdu přijíždí a k mé radosti nacházím fotoaparát pověšený na židli, kde jsem seděl. Dokonce si majitel restaurace nechtěl vzít ani 100Kč na benzín, které jsem mu i řidiči, který řídil nabízel.
Vycházíme z restaurace po modré turistické značce směrem na Dobrou vodu, přes obec Příseka, po chvíli ale modrou turistickou značku opouštíme a pokračujeme obcí po asfaltové cestě směrem na Horní Pohleď. Asi 10 minut chůze za vesnicí odbočujeme z asfaltové cesty na polní cestu, která nás přes pole přivádí k lesu, kde po tmě hledáme vhodné, rovné místo na přespání.
Ráno se probouzíme do mlhy. Kousek od nás se ozývá střelba, pocházející z nedalekého stavení, kde v noci probíhala nějaká oslava. Stavení uvidíme na druhé straně louky na obzoru až opadne mlha. Podle hlasů a zvuků, které kromě střelby slyšíme, jsou někteří účastnící oslavy ještě v plném proudu zábavy a střílejí do vzduchu.
Mlha poměrně brzo ráno opadá a začíná krásný slunečný den. Z místa kde jsme spali vycházíme sbalení kolem půl desáté dopoledne. Vracíme se zpět směrem do Světlé nad Sázavou. Procházíme přes Příseku, kde jsme asi po necelých patnácti minutách mírného klesání po asfaltové cestě. Dále pokračujeme směrem na Světlou nad Sázavou. Jdeme stejnou cestou jako večer jen v opačném směru. Asi po dalších necelých patnácti minutách procházíme kolem nádraží ve Světlé nad Sázavou a sále směřujeme do centra Světlé nad Sázavou. Už v obci Příseka přiházíme na modrou turistikou značku, která nás provede Světlou nad Sázavou, kde se ještě v restauraci stavíme na 1 pivo a pokračujeme dále po modré turistické značce směrem na Lipnici nad Sázavou. Restaurace, kde jsme se zastavili je v centru Světlé nad Sázavou, hned u turistického rozcestí. Z turistického rozcestí vyčteme, že cesta do Lipnice nad Sázavou je po modré turistické značce 7 kilometrů.
Modrá turistická značka nás poměrně rychle vyvede z centra Světlé nad Sázavou a zavede nás do parku, nebo spíše do malého lesa. Procházíme kolem dvou rybníků, které máme po levé ruce a po patnácti minutách chůze od rozcestí na náměstí ve Světlé nad Sázavou přicházíme k pomníku k 1. tábořišti Československých skautů u kterého zahýbáme doprava. Kolem malého rybníku pokračujeme po modré turistické značce na pole, kde se válejí stohy slámy. Po deseti minutách chůze po rovné polní cestě dojdeme na asfaltovou cestu do vesnice Závidkovice.
Pokračujeme Závidkovicemi dále po modré turistické značce směrem na Horní Lesy, které jsou 1,5 km od nás po modré turistické značce.
Horní Lesy je malá vesnice, do které jsme přišli po modré turistické značce vedoucí po asfaltové silnici. Z Horních lesů je to 2,5 kilometrů na rozcestí Pod Lipnicí a 3,5 km do Lipnice nad Sázavou (1 kilometr z rozcestí Pod Lipnicí). Asi 200 metrů od rozcestníku v Horních Lesích se konečně modrá turistická značka odpojuje od asfaltové cesty, po které jdeme už několik kilometrů a zahýbá doprava do lesa.
Po cestě lesem na chvíli ztratíme modrou turistickou značku. Z ničeho nic se najednou objevíme ve vsi Vilémovec, kudy místo modré turistické značky vede žlutá turistická značka. Lesem jsme bloudili asi tři čtvrtě hodiny. Pokračujeme po žluté turistické značce po asfaltové cestě za obec Vilémovec.
S modrou turistickou značkou se setkáváme na Rozcestí pod Lipnicí, kde se k nám připojuje modrá turistické značka zprava. Lipnice nad Sázavou je od rozcestí 1km po modré turistické značce.
Po dalších 15 minutách chůze po asfaltové cestě přicházíme do Lipnice nad Sázavou. Procházíme kolem hradu Lipnice, do kterého se nepodíváme ani na nádvoří, protože v něm probíhá celodenní akce s vystoupením šermu, kejklířů a podobně. Nechce se nám platit vstupné na celý den, když by jsme se zdrželi jen asi na hodinu. Pokračujeme dále k náměstí kolem pomníku Jaroslava Haška, který v nedaleké restauraci napsal podstatnou část legendárního Švejka. Kousek za památníkem je rozcestí turistických značek. V restauraci se zastavujeme na jídlo. Asi po hodině posedávání v restauraci a další půl hodině obcházení kolem hradu se vydáváme po zelené turistické značce směrem na Ledeč nad Sázavou. Cílem dnešní cesty je Starý lom. Zelená turistická značka nás provede náměstím Lipnice nad Sázavou a pokračuje za městem chvíli po asfaltové cestě. Po asi deseti minutách opouštíme asfaltovou cestu doleva na pole. Po chvilce chůze polem přicházíme k ukazateli (šipce) turistických značek, na které je napsáno, abychom po 60 metrech u křížku zahnuli vpravo. Asi po 60 metrech jak bylo napsáno přicházíme ke kříži, kde je „křižovatka“ polních cest. Není zde vhodné místo pro umístění turistické značky. Podle instrukcí zahýbáme doleva směrem k lesu.
Asi po 5pěti minutách chůze je po levé straně lesní cesty hromada kamení, která nám „oznamuje“, že se blížíme k lomu. Asi dvacet metrů od kamení je rozcestník turistických značek. Na něm je odbočka od zelené turistické značky na Starý lom, který je 200 metrů.
Obr. 1. Zlatý voči, Starý lom, Lipnice nad Sázavou
Po chvilce chůze po značce přicházíme k dřevěné ohradě, kterou máme po pravé ruce. Lom, který hledáme je za ohradou. V lomu je vytesaná socha Zlatý Voči (Zlaté oči). Jedná se o část tváře (vlastně jen oči s kouskem), které mají na svých duhovkách zlatě napsáno „Enter“ a „Exit“, na každém oku jeden nápis. Oči jsou umístěny v trojúhelníku. Socha je na druhé straně zatopeného lomu a muselo by se k ní asi 20 metrů doplavat. Na naší straně lomu je kámen s nápisem, že se jedná o sochu Zlatý Voči, jejímž autorem je Radomír Dvořák. Zlatý voči jsou národním památníkem odposlechu. Napravo od Starého lomu se nachází další dva malé zatopené lomy a kousek dál velký zatopený lom s tábornickou osadou. K velkému lomu se jde asi 3 až 5 minut od Starého lomu. Procházení kolem lomů může být nebezpečné a je potřeba dávat velký pozor. V některých místech by pád znamenal jistou smrt.
Schyluje se k pozdnímu odpoledni a já se rozhoduji, že si půjdu do Starého lomu zaplavat. Ostatní sice ze začátku mají silácká slova, že půjdou taky, ale nakonec jsem sám, kdo se koupe. Jarda s Lenkou slibují, že půjdou plavat až druhý den ráno. Na místě budeme i ráno, protože hodláme kousek od lomu přespat.
Pepíček navrhuje, že by jsme mohli zajít do nedaleké tábornické osady na pivo, protože tam určitě bude restaurace. To byl ale velký omyl, jak brzy pochopíme. Jít kolem velkého lomu k budově, kterou jsme viděli na jeho druhém konci nepřipadá v úvahu, hlavně i proto, že celá osada je oplocená. Vydáváme se zpět k rozcestníku zelených turistických značek. Od něj doprava pokračujeme po zelené jako by dále od Lipnice nad Sázavou a po chvíli chůze lesní cestou přicházíme na asfaltovou cestu, která je příjezdová cesta k osadě.
Tábornická osada je oplocený areál s chatkami, několika hřišti na kterých hrají lidé volejbal a hlavně přístupem k zatopenému lomu, kde je možno se koupat. Z cedule u parkoviště se dovídáme, že areál provozuje tábornická unie. Paní, která zde byla domácí, jsme se zeptali, kde mají restauraci, abychom si mohli dát pivo. Dovídáme se smutnou informaci, že žádnou restauraci v areálu nemají, protože jsou mládežnická organizace. Když tam přijedou dospělí lidé na nějakou akci a jsou tam ubytováni v chatkách, většinou si přivezou svou bečku. Když vidí náš smutný výraz v tváři, ochotně nám prodává 6 piv v plechovce. Víc jich nemá. Nabízí nám také ubytování, ale my jsme přijeli spát pod širák.
V podstatě se za námi jen zaprášilo a už jsme byli zpět u Starého lomu, kde jsme strávili zbytek večera a později přespali kousek od lomu u dřevěné osady, kde byl také stůl a lavice.
Zatopené lomy v okolí Lipnice nad Sázavou určitě stojí za návštěvu. V okolí Lipnice nad Sázavou nejsou jen 4 lomy, o který jsem psal. Sám jsem byl před asi 4 lety u jiných lomů (po žluté mezi Vilemovcem a Radostovicemi). Některé je potřeba znát, nebo se na ně zeptat místních, k jiným vede přímo turistická značka. U lomů nebývá zábradlí, ani nejsou oplocené. Je k nim sice volný přístup, ale to neznamená, že jsou úplně bezpečné. Při procházení kolem zatopených lomů je potřeba dávat pozor, aby člověk nespadl. Na mnoha místech pád znamená jistou smrt. Některé zatopené lomy jsou na tolik přístupné, že se v nich dá koupat, například Starý lom.
Socha (památník) Zlatý voči také nejsou jedinou sochou v okolí. Ještě existují i Ústa pravdy a Bretschneiderovo ucho.
Na jeden víkend v srupnu roku 2007 jsme já, Jarda, Lenka a Pepíček (pravým jménem Petr) vyrazili na vandr do okolí Lipnice nad Sázavou v pohoří Českomoravská vrchovina, kde se nalézá mnoho lomů.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů