Ursi – směr Tar La – Wanla
- Lenka Churavá
- 9.06.2008
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Budíme se ve čtyři a prší. Průvodci říkají, že se odchod odkládá z pěti hodin na šestou. Nakonec vychází v půl šesté.
Budíme se ve čtyři a prší. Průvodci říkají, že se odchod odkládá z pěti hodin na šestou. Nakonec vychází v půl šesté.
22.7. 2007
Budíme se ve čtyři a prší. Průvodci říkají, že se odchod odkládá z pěti hodin na šestou. Nakonec vychází v půl šesté. Ještě dojídáme snídani a dobalujeme. Vycházíme v 6.15 h. Zaměstnanci cestovky balí stany a nakládají všechny věci na muly. Mají celkem čtyři stany pro turisty, jeden pro průvodce, jeden velký stan pro tři nosiče, myče nádobí a kuchaře a dva pony many a jeden společenský stan se stolem a lavicemi. Chudinky muly. Po mokrých kamenech a do prudkého kopce jim to bude pěkně podkluzovat.
Štracháme se po dobře znatelné cestě (hlavně podle mulích koblih) mezi skalami nahoru. Po hodině a půl nás začnou dohánět nosiči a myči nádobí. Z vrchu seběhne jeden průvodce a dozvídáme se, že francouzská skupina dál nepokračuje. Zase prší a muly by se v kopcích mohly zabít. Prý jim loni dvě muly spadly. Ptáme se průvodce, jestli to můžeme zvládnout my bez mul. Říká, že jo. On už tam byl šestkrát. Sníh nahoře určitě není. Odsud je to ještě tři hodiny cesty. Skupinka v pláštěnkách už schází dolů. Smutně na ně hledím a lituji je. Sami pokračujeme dál směr Tar La. Průvodce nám říká, ať si dáme pozor v kluzkých průsmycích a říká Petrovi, že si platíčko s léky může nechat. Je mu dneska o moc líp a šlape mu to.
Docházíme k hromádce kamení, kde předtím asi debatovali Francouzi. Teď vidíme, jak se přes vrcholky nejbližších skal převalují mraky. Asi budeme v mracích tápat a hledat cestu. Toto místo sice jasně v naší knížce poznáváme, ale bůh ví, jak to bude dál. Chvíli čekáme, jestli se mraky nerozplynou. Už neprší, ale mraky jakoby slézaly dolů. Je to těžké rozhodnutí, ale vracíme se. Půjdeme zpět stejnou cestou do Wanly, a stopem nebo busem do Alchi.
Samozřejmě potkáváme oblíbenou skupinku Francouzů a každému zvlášť musím vysvětlovat, proč už nejsme v Taru. Ve Wanle to alespoň dneska stojí za to. Nejprve si kupujeme v hospůdce mangový džus, velice dobrý, ale hodně sladký. Zjišťujeme, že autobus do Alchi jede v 8.30 ráno. Je tu nějaká slavnost a tančí se tradiční tance v krojích s čepci a zpívají se ladacké písně. Nejdříve ženy a pak děti.
Dozvídáme se, že je to rozlučková akce pro skupinu specialistů z Londýna, kteří tu zrekonstruovali muzeum a knihovnu. Ladacké ženy učí Angličany tančit tradiční ladacký tanec. Chodí se v kruhu dokola tanečním krokem a rukama dělají otáčivé pohyby nebo se střídavě otvírá a zavírá dlaň. Ladacké ženy působí velice elegantně a Angličani naopak jako úplná dřeva.
Jednoho po druhém je honorují diplomem, bílou šerpou a vyřezávanou modlitbou „Óm mani padme húm“ v ladackém písmu.
Všechno se odehrává na volném prostranství blízko kempu, a tak všichni sledujeme, co se bude dít dál. Následuje pohoštění i pro nás – klasicky rýže s čočkou a se špenátem. Na závěr dělají hromadnou fotku a Petr fotí asi dvaceti foťáky.
Původně jsme chtěli ještě dnes pokračovat do Khalsi nebo až do Alchi, ale nakonec se díky slavnosti rozhodneme přespat zde v kempu do zítra a jet ráno autobusem. Tentokrát spíme poprvé pod širákem. Vaříme si kuskus a nudle. Francouzi nám donesou čokotyčinky a jablečnej džus. Prý jsou už hrozně přejedení. Na radu pana průvodce se přestěhujeme kus dál od řeky. Prý, když tu minule spal, vylezl z řeky podivný červ, který má hlavu na obou svých koncích a obepnul mu palec a nechtěl se pustit. Francouzi se před spaním projíždí na mulách.
Ještě před spaním doplníme vodu a desinfikujeme ji. Máme dvousložkovou desinfekci – činidlo A je chlor, přidáme lžičku a po hodině přidáme dvě lžičky činidla B a voda je dobrá. Prý je tato desinfekce nejúčinnější (podle lékárníka v Myslíkově ulici). Za kemp platíme 100 Rs. (Za lahvové pivo se tu prý platí také 100 Rs. To jsme si nedali.) Tuto noc spíme spokojeně.(Ne jako když jsme tu posledně spali v ladackém domě, kde nás poštípaly štěnice, či co to bylo.)
V červenci roku 2007 se vydáváme do oblasti Indických Himalájí. Míříme nejprve do muslimské oblasti Kashmiru a potom do Buddhistické oblasti Ladáku.