První den pobytu v pohoří Pieniny se vydáváme na méně známý pieninský vrchol jménem Wisoki Wierch. Wisoki Wierch se nachází na polské straně hraničního hřebene pohoří Pieniny.
První den našeho pobytu v Pieninách přejdeme hřeben Pienin vedoucí na Slovensko – Polské hranici. Dopoledne vycházíme z Červeného Kláštoru. Nejprve procházíme Červeným Kláštorem po asfaltové silnici podél řeky Dunajec, na které se plaví polské pltě. Jdeme směrem k turistickému rozcestníku, kde začíná turistická značka a zároveň je také výchozí stanovisko pro splouvání řeky Dunajec slovenskými pltěmi. Po levé ruce vidíme přes řeku dominantu Pienin – vrchol Trzy Korony. Trzy Korony jsou na polské straně národního parku Pieniny a my si symbol Pienin samozřejmě v následujících dnech nenecháme ujít.
Po cestě míjíme stánek, kde si kupujeme mapu a asi po 15 minutách chůze přes Červený Kláštor se dostáváme k rozcestníku, kde je pokladna a výchozí místo pro sjíždění řeky Dunajec pltěmi po slovenské straně. Na obci Červený Kláštor jde poznat, že se nachází v turistickém centru. Na každém kroku je stánek se suvenýry, jezdí zde „vláček“ vozící na vyhlídkové trasy turisty tam a zpět. Z rozcestí turistických značek v Červeném Kláštoru se vydáváme po červené a zároveň modré turistické značce, které vedou společně, směrem na sedlo Cerla. Jdeme po asfaltové cestě a procházíme kolem parkoviště. Po necelých 10 minutách chůze odbočujeme doleva z hlavní asfaltové cesty na „horší“ asfaltovou cestu, která se brzy změní v polní cestu. Trochu nás mate, že se ztratila modrá turistická značka, a chvíli jdeme jen po červené. Modrá má společně vést s červenou turistickou značkou až na sedlo Cerla. Po odbočení z hlavní asfaltové cesty začínáme mírně stoupat a po chvilce na plotě zahrady za stavením vidíme opět pohromadě modrou a červenou turistickou značku. Po asi dalších 10 minutách odbočuje turistická značka směrem doleva z polní cesty vedoucí na hranici lesa a louky do lesa a začíná větší stoupání, které trvá jen necelých deset minut.
Poté co vyjdeme z lesa na louku, přicházíme na sedlo Cerla. Na sedle Cerla je malý přístřešek se stolem a dvěma lavicemi. Celkově musím říct, že mě překvapilo, kolik je v Pieninách podobných přístřešků, laviček a stolů určených turistům k posezení.
Je hodně velké vedro, pot z nás po 10 minutách stoupání „jen leje“ a tak přivítáme stín pod přístřeškem, kde nás všech pět na chvíli usedá. Na sedle Cerla odpočíváme asi 15 minut, což znamená, že časový údaj v mapě odpovídá času na cestu i odpočinek. Albertové hodinky s výškoměrem ukazují, že nadmořská výška sedla je 616 m. n. m., což přibližně odpovídá údaji na turistickém rozcestníku, který udává hodnotu 610 m. n. m.
Podíváme-li se nalevo dolů, vidíme řeku Dunajec, na které se plaví jedna plť za druhou. Na sedle Cerla se od modré odděluje červené turistická značka, která vede směrem na Lesnické sedlo, původně jsme měli v plánu se touto cestou vrátit, z plánu ale sešlo. My pokračujeme po modré turistické značce směrem na Targov a dále do obce Lesnice. Ze sedla Cerla nás modrá turistická značka vede po rovině lesní cestou. Cestou máme po levé ruce výhledy na typické Pieninské vrcholky kopců, na kterých jsou bílé skály. Jdou vidět mimo jiné i Trzy Korony a samozřejmě řeka Dunajec.
Po dvaceti minutách chůze lesem po rovině přicházíme k „něčemu“ co vypadá jako studánka, ale ve skutečnosti voda pramení o hodně dále a zde jen stéká. Přecházíme přes dřevěnou lávku a pokračujeme po modré turistické značce.
Po dalších 10 minutách chůze přicházíme na Targov. Kousek od rozcestí Targov je opět přístřešek s lavicemi a stolem, kam na chvíli usedáme a čekáme na Alberta, který se trochu zdržel.
Targov je rozcestí žluté a modré turistické značky. Po žluté turistické značce můžeme sejít na rozcestí Huta k řece Dunajec, kam shodou náhod půjdeme další den, ale jinou cestou.
Po necelých 10 minutách čekání přichází Albert a ihned pokračujeme dále po modré turistické značce směrem do obce Lesnica. Čeká nás klesání. Po cestě míjíme krásný výhled, který je nalevo.
Nejprve asi po 15 minutách chůze z kopce přicházíme k rozcestí turistických značek (modrá a zelená), které není ani nijak popsáno. Rozcestí se nachází na okraji obce Lesnica, kousek od něj již začínají dřevěnice. Pokračujeme dále po modré turistické značce, která nás po pěti minutách přivádí k autobusové zastávce, kde je tabule s mapou a turistické rozcestí. Dostáváme se na hlavní asfaltovou cestu, po které nalevo pokračujeme. Jdeme vesnicí Lesnica stále po modré turistické značce směrem na ústí Lesnického potoka, na které ale nedojdeme, protože ve vhodném okamžiku odbočíme na žlutou turistickou značku.
Po asi 10 minutách chůze asfaltovou silnicí přes obec Lesnica po modré turistické značce přicházíme k restauraci, kde se zastavujeme na oběd a zdržíme se asi hodinu a čtvrt.
Po vydatném obědě pokračujeme dál směrem na chatu Pieniny, na kterou ale nechceme dojít. Po deseti minutách od restaurace přicházíme na rozcestí žluté a modré turistické znaky, které je označené k turistickému hraničnímu přechodu. Odbočujeme z hlavní asfaltové cesty doprava a vydáváme se po žluté turistické značce směrem na sedlo pod Šafranovkou, kde je možné legálně překročit státní hranici. Cesta vede do kopce po polní cestě. Na sedlo pod Šafranovkou chceme dojít, ale bohužel ještě netušíme, že nás čeká bloudění.
Po asi 10 minutách stoupání přicházíme k turistickému odpočívadlu, které je však obsazené jinými turisty. Kousek od přístřešku je louka, přes kterou je krásný výhled na typické vrcholky hor pohoří Pieny. K odpočívadlu nejdeme a pokračujeme dále po cestě, kterou jsme přišli. To je ale možná první chyba. Někde v těchto místech jsme ztratili žlutou turistickou značku. Je možné, že právě někde kolem tohoto odpočívadla jsme se vydali na špatnou cestu.
Po 5 minutách stoupání krásnou přírodou s krásnými výhledy přicházíme k starým a dávno opuštěným dřevěnicím, kde se na chvíli zastavujeme a fotíme se.
Obr. 1. Dřevěnice mezi Šafranovou a Lesnicí
Ještě netušíme, že už jsme ztracení. Pokračujeme dále za „osadu“ dřevěnic, kde nemůžeme najít žlutou turistickou značku a ani nevíme, kdy jsme jí vlastně viděli naposled. Odhadujeme směr, kam jít a pokračujeme dále. Asi po deseti minutách si ale uvědomujeme, že směr je špatný a začínáme se vracet k dřevěnicím. Tady zjišťujeme, že ani u dřevěnic není značka a že se budeme muset vrátit ještě více zpět. To se nám ale nechce a tak po průzkumu mapy si ujasňujeme, že půjdeme-li pořád nahoru, musíme natrefit na modrou turistickou značku, na kterou by jsme přešli na sedle Šafranovka. Protože už máme asi 20 minut bloudění za sebou, víme, že asi po 10 až 15 minutách chůze na východ skončí les, který tímto obejdeme a poté můžeme postupovat nahoru hledat modrou turistickou značku. Tak nakonec uděláme.
Po dvaceti minutách chůze přes louku míjíme posed u kterého začíná jako by malá polní cesta, která vede nahoru. Pokračujeme po nalezené polní cestě dost prudkým stoupáním. Po deseti minutách náročného stoupání míjíme hraniční patník, což znamená, že bohužel přecházíme nelegálně hranici. Nu což jsme občané Evropské Unie, nějak by se to vysvětlilo. Asi minutu chůze od hraničního patníku potkáváme modrou turistickou značku a víme, že už zase jdeme dobře. Na modrou turistickou značku přicházíme u pomníku turisty, který zde náhle v roce 1996 zemřel. Stále sice nevíme, jestli jsme před nebo za sedlem Šafranovka, tedy jestli jsme měli jít kolem dřevěnic a zahnout nahoru později, nebo jsme vůbec kolem dřevěnic neměli chodit. Nakonec se ukáže, že jsme nejen za sedlem Šafranovka, my jsme dokonce i za (tedy na východ) vrcholem Šafranovka. Znamená to, že jsme bloudili několik kilometrů. Tohle zjištění nás ale čeká až na dalším turistickém rozcestníku.
Jakmile narazíme na modrou turistickou znaku, jdeme doprava (na východ). Během 40 minut chůze po modré turistické značce, která vede po polské straně hřebene, potkáváme mnoho Poláků. Jak si všimnu i později, v Polsku je horská turistika asi oblíbeným sportem, protože davy Poláků na polské straně hor jsou opravdu velké, zvláště ve dnech, kdy je poměrně velké vedro. Po oněch 40 minutách přicházíme na louku, kde na chvíli usedáme a děláme několik fotek okolních vrcholů hor.
Napravo jdou vidět obrysy vrcholků Vysokých Tater, nalevo polské město Szcawnica. Zdržíme se zde asi čtvrt hodiny. Po skončení přestávky se vydáváme dále po nelesnaté louce vzhůru na nejbližší vrchol, kam nás vede modrá turistická značka. Ještě pořád si myslím, že stoupáme na vrchol Štefanovka. Po pěti minutách stoupání se zleva připojuje žlutá turistická značka, což nás stále klame, protože u vrcholu Šafranovka se má také podle mapy připojit žlutá turistická značka zleva. Pokračujeme dále stoupáním a po dalších pěti minutách přicházíme k turistickému rozcestí, kde se dostavuje mírný šok. Dovídáme se, že Šafranovka je už dávno za námi a že jsme na rozcestí, kde musíme přejít na žlutou turistickou značku směrem na Wysoki Wierch a poté na státní hranici a přechod Šlachovky. Uvědomujeme si, že při našem bloudění jsme hodně dlouho šli souběžně s modrou turistickou značkou a úplně jsme minuli vrchol Šafranovka.
Na rozcestí máme další mírný problém. Ukazatel turistických tras se žlutou značkou, tedy s naší trasou, ukazoval trochu jiným směrem, než žlutá opravdu vedla. Nejbližší stromy, na kterých může být turistická značka jsou daleko a tak jdeme opět chvíli špatně, než zjistíme, že směrem, kterým jsme se vydali nic není. Vracíme se na rozcestí, a vydáváme se na chvíli dále směrem, na který ukazuje ukazatel modré turistické značky. Asi 300 metrů od rozcestí vedou žlutá a modrá turistická značka společně a po 300 metrech se žlutá oddělí od modré zahnutím doprava a prudkým stoupáním po louce bez jediného stromu, na kterém by mohla být nakreslená turistická značka. Po 10 minutách chůze přicházíme na státní hranici, kde nám cedule oznamuje, že se jedná o turistický hraniční přechod, přes který mohou turisté přecházet. Kousek po mé pravé ruce je rozcestí turistických značek, které je už na slovenské straně. Napravo je pěšina, bez turistické značky, která vede na Wysoki Wierch.
Po pěti minutách chůze podél hraničních patníků přicházíme na vrchol Wysoki Wierch. Na vrcholu je krásný výhled a pořizujeme zde několik fotografií. Od turistického rozcestníku se vydáváme po žluté turistické značce směrem na Lesnické sedlo.
Obr. 2. Výhled z vrcholu Wysoki Wierch
Po asi 40 minutách chůze po žluté turistické značce, kdy ze začátku prudce klesáme, později jen mírně, přecházíme přes louky a pole, se dostáváme na Lesnické sedlo. Na Lesnickém sedle na nás dýchne „závan civilizace“. Je zde malý bufet a také asfaltová cesta, po které jezdí auta i autobusy. Na chvíli usedáme v bufetu na láhvové pivo (čepované nemají). Z Lesnického sedla jsme původně chtěli pokračovat po červené turistické značce do Červeného Kláštoru, Nakonec se ale rozhodujeme, že půjdeme do obce Veľký Lipník, ze kterého nám pojede do Červeného Kláštoru autobus, který si přes mobil zjišťujeme. Po asi hodině a půl odpočinku a posedávání v bufetu se vydáváme po červené turistické značce směrem na Veľký Lipník, cesta vede dolů přes louky.
Podél cesty jsou popadané elektrické dráty a také několik shozených sloupů elektrického vedení. Do Veľkého Lipníku přicházíme asi po 20 minutách klesání. Při příchodu na hlavní cestu ve vsi se vydáváme (špatně) doleva po turistické značce a hledáme autobusovou zastávku. Jarda, který šel napřed nás po chvíli potkává, jak se vrací s informací, že došel na konec vsi a zastávku nenašel. Obracíme se tedy a pokračujeme opačným směrem obcí Veľký Lipník, až nacházíme autobusovou zastávku, která je asi 10 minut chůze od místa, kde nás červená turistická značka přivedla na hlavní cestu.
Wysoki Wierch je méně známý vrchol pohoří Pieniny. Nalézá se na polské straně, lze se na něj dostat přes polsko – slovenský hraniční hřeben. Tůra na Wysoki Wierch není nijak zvláště náročná. Ideálně se dá přes hřeben přejít z Lesnice do Velkého Lipníka.
V červenci roku 2007 jsme já, Jarda, Pepíček, Albert a Iva vyrazili na několik dnů do pohoří Pienin k Dunajci. V půlce týdne jsme se přesunuli na Oravu.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů