Alchi
- Lenka Churavá
- 23.06.2008
- 0:00
- Změněno: 7.06.2008 | 12:27
Ráno si vaříme čaj, balíme a v 8 hod už čekáme na bus do Alchi. Má jet v 8.30 h, ale čekáme ještě dlouho potom.
23. 7. 2007
Ráno si vaříme čaj, balíme a v 8 hod už čekáme na bus do Alchi. Má jet v 8.30 h, ale čekáme ještě dlouho potom. Francouzi mezitím odfrčí dvěma džípy do Šrinagaru. Autobus přijede až po dvou hodinách. Je tak nacpaný, že si myslíme, že se tam už nevejdeme. Ze střechy slezou chlapíci a začnou nakládat na střechu dlouhé kmeny, které leží u cesty. Tady prostě nikomu zpoždění nevadí a na střechu se dá naložit cokoliv. Prý se tu lidé mohou autobusem i stěhovat. Autobusy jsou tu nejspíš nafukovací. Vejdeme se nakonec i dovnitř. Někteří sedí na střeše na kmenech a jiní visí ze dveří autobusu vysoko nad řekou Indus. Je to méně bezpečné, ale lépe se jim dýchá. Vevnitř je poněkud dusno, i když jsou všechna okénka otevřená. Na jedno sedadlo se tu vejdou dokonce dva dospělí Indové a přes sebe se na něm vyspí i čtyři indické děti. Jakmile se jedno místo uvolní, gestikulují na mě, ať si sednu. Když porovnám velikost mého zadku s uvolněným prostorem, s díky odmítám. Petr stojí na schůdkách, aby mohl stát vzpřímeně. Autobus je vysoký přesně 176 cm, tzn. přesně jako já.
Obr. 1. autobus do Alchi
Autobus z hlavní cesty neodbočuje, staví jen na křižovatkách a dál se dá dojít pěšky. Stanice vlastně neexistují a každý, kdo jde po cestě si na autobus může mávnout. Průvodčí vybírá penízky a křičí na řidiče, kdy má zastavit a kdy má zase jet. „čelo, čeloooo“(jedem, jedeeeem) křičí. Nás autobus vyplivne u mostu přes Indus směrem do Alchi. Sundaváme bágly ze střechy a pochodujeme přes vyprahlé pláně. Když křižujeme silnici, snažíme se stopovat, ale bezúspěšně. Na jedné pláni nacházíme zbytek granátu. Cesta nakonec trvá hodinu. V Alchi je mi najednou nějak špatně, jsem asi trochu přehřátá. Snažím se hodně pít.
Obr. 2. vchod do kláštera v Alchi
Dáváme si batohy do hospody a jdeme se podívat na gömpu. Prý je tu nejstarší klášter Ladáku. Hlavní chrám je však ještě zavřený, a tak se jdeme zatím najíst do hospody. Dávám si aloo ghobi (květák s bramborem v kořeněné omáčce a rýži). Je to moc dobré, ale bohužel toho moc nesním a P mi musí pomoct. Jsou tu výborné záchody, a tak se konečně umyju.
Kolem kláštera je meruňkový sad a na zemi leží plno meruněk. Mniši je tu třídí a vypeckovávají. Ty nejhezčí se prodávají jenom tak a z ostatních se dělá marmeláda nebo džus. Mají tu i hezkou květinovou zahradu, kterou musí poctivě zalívat. Chrámy jsou tu opět nádherné, ale trochu nám tu vadí Japončíci s obrovskými objektivy, kteří to moc žerou.
Obr. 3. klášter v Alchi
Chtěli jsme jít původně na stopa do Likiru, abychom mohli zítra už vyrazit na túru z Likiru do Ridzongu, ale nakonec si tady rádi odpočineme a ráno pojedeme busem. Jdeme do Potala Guest House a slečnu ukecáme na 300 Rs na noc za dvoulůžkáč s nefunkční sprchou. Zajdeme na večeři do stejné restaurace, jako předtím a jídla si dáme úplně stejná, ale obráceně. Číšník si nás pamatuje a směje se. Už je mi dobře, asi mi v poledne pomohla plná konvička jasmínového čaje.