Mullwitzkogel
- Lenka Churavá
- 16.03.2009
- 0:00
- Změněno: 1.11.2009 | 20:03
Došel chleba, a tak si dáváme velkou snídani za 7.50 EUR na Clarahütte. V 9.00 hod vyrážíme směr Essener und Roztocker Hütte po tečkované trase.
17. 8. 2008
Došel chleba, a tak si dáváme velkou snídani za 7.50 EUR na Clarahütte. V 9.00 hod vyrážíme směr Essener-und-Rostocker Hütte po tečkované trase. Trasy značené na mapě tečkovaně bývají ty nejnáročnější. Tato se ukázala náročná nejen na fyzický výkon, ale i na orientaci. Hned první odbočku jsme přešli a pokračovali jsme vesele podél potoka. Po hodině jsme natrefili na správnou odbočku a nedivili jsme se, že jsme ji před tím nenašli. Kdo by byl věřil, že se máme opravdu sápat tam nahoru přímo do prudkého srázu? Ani ovcím se tak vysoko nechce. Nejdřív nás nadšeně obklopí celé stádo, ale po tom, co si je vyfotíme a dáme se statečně do šplhání nahoru, pronásledování vzdají.
Obr. 1. Clarahütte
Stoupáme vzhůru cestou necestou a tráva se mění v kamení. Před námi vyběhne stádo kamzíků. Po chvíli se před námi otevře krásné údolí se třemi jezery. Uvaříme a sníme čínské polévky a jdeme dál. Vyšplháme do sedla Hohe Grubenscharte. Cesta není už vůbec značená, jen sem tam vybledlý červený puntík. V následujícím širokém údolí proto zase zabloudíme a octneme se na vrcholu Mullwitzkogel (2768 m.n.m.), který jsme vůbec v plánu neměli. Je zde ale čerstvě vyrytá cesta, která je vidět už z dálky. Musíme se vrátit zpět do horní části údolí. Je krásně, a tak nám to ani nevadí, i když cesta je náročná. Pasou se tu ovce a Honza zahlédl dokonce lišku.
Obr. 2. Ovce – Clarahütte
Šplháme konečně do správného sedla Hochkarscharte a míříme kamenitou necestou dolů. Potom travnatým příkrým svahem namáhavý sestup. Člověk by nevěřil, že tu někudy vedla kdysi cesta. Už je večer a počasí se začíná kazit. Kotníky jsou už od drnů trávy unavené. Tu a tam zahučíme do sviští díry. Občas je červená, ale zase už dlouho nic a fakt nevíme, kudy dolů. Všude je skála. Pod námi je úzká průrva, kterou by se dalo prolézt na travnatý relativně rovný plácek. Těžkopádně se soukáme dolů a stavíme stan. Výhled na protilehlé zasněžené hory v soumraku je úchvatný. Vaříme brokolicovou polévku, poslední z našich zásob.
18. 8. 2008
Scházíme dolů na Essener-und-Rostocker Hütte. Cestou se vysprchujeme v mini vodopádku nad divokým potokem. Sestupujeme kolem salaše se spoustou pasoucích se krav. Stále netušíme kudy značená cesta mohla vést. V Hüte si dáme frankfurtský párek (4EUR) a pivo (4EUR) a jagatee (3EUR). Jaga tee čili jägertee (myslivecký čaj) je punčový grog. Už je kolem oběda a sedí tu už poměrně dost lidí. Konverzujeme anglicky s mladými Němci o chození po ledovci a docela nás to navnadí.
Plánujeme totiž jít na Großvenediger. Možná bychom si mohli půjčit cepín a lano. (Jeden cepín a mačky už máme půjčené od kamarádů z Kladna.)
Scházíme dolů do Pragrätenu. Nakupujeme ve Sparu a jdeme do infocentra zeptat se, zda půjčují lano a cepín. Půjčují – lano za 8 EUR na 4 dny a cepín taky. Internet je vedle Sparu. Zitra ráno se na něj půjdeme podívat, zda bychom nemohli dojít na Großvenediger (3666 m. n. m.). Z Defregger Hausu je to prý jen 2,5 hodiny nahoru po ledovci. Pak sedíme na lavičce nad Prägratenem a pijeme víno. Když se setmí, jdeme si stavět stan blízko posedu.