Totes Gebirge
- Lenka Churavá
- 13.04.2009
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Z ferraty na Saaserweg jsme zklamáni. Měla to být obtížnost B, ale nebylo ani třeba se jistit, stačilo se přidržovat lan. Alespoň jsme zdolali jednu třítisícovku.
22. 8. 2008
Z ferraty na Saaserweg jsme zklamáni. Měla to být obtížnost B, ale nebylo ani třeba se jistit, stačilo se přidržovat lan. Alespoň jsme zdolali jednu třítisícovku. Za další hodinu jsme byli opět na Sudetendeutsche Hütte a cpeme se Horolezeckou pochoutkou, což je sekaná s vejcem a bramborové plátky v kyselém nálevu za 7.70 Eur. Moc nám chutná.
Batohy necháme v chatě a jdeme na Muntanitz. Cesta má trvat dvě a půl hodiny. Trvá dvě a čtvrt a zpět jen hodinu a půl. Chata je dnes plná Čechů, ale my na noc nezůstaneme. Pokračujeme dolů kolem vodopádu přes Steiner Alm zpět.
23. 3. 2008
U pramene stavíme stan na louce. Je už tma, a tak je nám jedno, že je to poměrně blízko cesty. Ráno jdeme do Matrei. Hrozně leje. Zastavíme blízko infocentra, sedíme v autě, čekáme, až trochu přestane a posloucháme Cimrmana. Jdeme na Internet mrknout na zprávy, pak na čaj a štrůdl. H. operativně vymýšlí další program v Totes Gebirge (Mrtvé pohoří).
Nakupujeme ve Sparu a vyjedeme směrem do Hinterstoderu za dalšími ferratami (německy Klettersteige). Dojedeme na parkoviště a jdeme spát do stanu na sjezdovku mezi pasoucí se krávy. Vaříme těstoviny se sýrovou omáčkou a pijeme víno. Krávy nám funí za stanem a celou noc prší.
24. 8. 2008
V Hinterstoderu je slavnost Dorfestival. Venku jsou pípy na každém rohu a lidé u dřevěných stolů konzumují kuřata. Dáme si taky každý půlku kuřete a pivo. Pak nasyceni vyrážíme směr chata Prielschutzhaus pod horou Großer Priel. Tam je dokonce možné si nechat vyvézt batohy nákladní lanovkou, ale my to neuděláme a hrdinně si neseme všechno na zádech. U chaty u piva vidíme Brňáky, kteří se vracejí ze Spitzmaueru (2446 m n.m.) a vypadají dost zničeně. Dáváme každý 3 piva a hurá na kutě. Na pokoji bydlíme s dvěma Rakušákama a jedním Budějovičákem (za 8 Eur s Alpenverein průkazem).
25. 8. 2008
Vyrážíme na Spitzmauer asi v půl deváté. Po cestě k odbočce a pak vyfunět nahoru k ferratě. Ta trvá asi hodinu. Cestou nahoru vidíme kamzíky. Pak hodinu na vrchol po suti, což je úmorné. Nemáme moc vody a slunce hřeje. Nahoru to trvá tak tři hodiny a zpátky jdeme bez lezení oklikou, takže to bude trvat tak čtyři. Cestou dolů obdivujeme trhliny ve vápenci podobné dlouhým úzkým trhlinám v ledovcích. V 15.30 h už jsme zpět a vaříme si polévku a pijeme pivo. Zítra zkusíme černou, nejobtížnější ferratu na Großer Priel. Brňáci z něj dnes dorazili asi kolem osmé. Už jsme o ně měli skoro strach, protože Budějovičák, který šel stejnou cestou dorazil chviličku po nás. Dáme zase piva a slivku od Brňáků a Jagatee.
Obr. 1. Zlomený kříž
26. 8. 2008
Tentokrát si dáváme snídani za 7.50 Eur. Je vydatná a rozmanitá. Dneska bodne, protože půjdeme cca tři čtvrtě hodiny k ferratě a potom 3 a čtvrt hodiny nahoru. Je to kupodivu celkem v pohodě. Posedíme chvilku na vrcholu u zlomeného kříže. Prý ho zlomila vichřice v červnu r. 2008.
Obr. 2. Vrchol Grosser Prielu
A zase dlouhý sestup dolů. V chatě jsme v 15 h, což je slušný výkon. Pojíme, zaplatíme dvoudenní útratu 98 EUR. Spíme dole v lese a lezou po nás klíšťata.