O Velikonoční neděli 12.4.2009 jsme se vydali autobusem z Karlova na Ovčárnu, aby jsme navštívili Praděd, Švýcárnu a došli na Videlský Kříž, od kud nám jel autobus zpět.
Dopoledne vyjíždíme autobusem z Karlova a necháme se vyvést až na Ovčárnu, kde začíná naše trasa. Míjíme vojenskou zotavovnu a pokračujeme dále po zelené, červené a žluté značce směrem na Praděd.
Po čtvrt hodině chůze po rovině přicházíme na Rozcestí u Barborky, kde se od nás doprava odpojuje modrá turistická značka směřující na chatu Barborka. Od rozcestí začínáme stoupat. Za další půlhodiny se ocitáme u Rozcestí pod Pradědem.
Jsme jeden a půl kilometru od vrcholu Praděd a půl kilometru od Rozcestí Praděd. Nejsem tu poprvé a proto vím, že jdeme po asfaltové cestě. Jinak to ale nejde poznat, protože je zasněžená. Praděd máme po pravé ruce. K vrcholu budeme stoupat po spirále. Za dalších pět minut stoupání ujdeme dle rozcestníku turistických značek půl kilometru a přicházíme k Rozcestí Praděd.
Obr. 1. Já (Radim Dostál) cestou na Praděd v pohoří Jeseníky
Z rozcestí je pěkný výhled nalevo na Dlouhé stráně. Na rozcestí se dnes ještě vrátíme a půjdeme na Švýcárnu, nyní se ale nejprve vydáváme po modré turistické značce na vrchol Praděd. Cestou máme po levé ruce pěkné výhledy na Kamzičí vrch, Sokol a Prostřední vrch. Cesta z rozcestí na vrchol trvá mírně přes dvacet minut.
Zrovna zde probíhá nějaká reklamní akce, ve stánku, kde hraje i hudba je možné si koupit alkohol a energetické nápoje. Odoláváme pokušení a jdeme raději do restaurace pod vysílačem na pivo. Někteří si dají čaj. Posedíme asi hodinu a vycházíme z restaurace ven. Zvláštní je, že na vrcholu je jako by méně sněhu, než níže. Možná to je jen subjektivní pocit, protože na rozdíl od nižších poloh, je zde vidět i kousek asfaltu.
Na Rozcestí Praděd sestupujeme čtvrt hodiny.
Na Rozcestí Praděd zahneme doprava a mírně sestupujeme na turistickou chatu Švýcárna, která je vzdálená dva a půl kilometrů. Jdeme po červené a zelené turistické značce. Občas nás předjíždí, nebo jede proti Nám běžkař. Cesta je zasněžená.
Po půl hodině chůze a mírného klesání se ocitáme na Švýcárně. U chaty Švýcárna je malá věž se zvonem. Od Ovčárny jsme pět kilometrů. Je zde hodně lidí, někteří stojí, nebo sedí venku. Uvnitř je úplně narváno a není si kde sednout. Usedáme na lavicích venku, kde půl hodiny posedáváme a jíme vlastní zásoby. Venkovní bufet je totiž zavřený a uvnitř není místo.
Po půl hodině odpočinku vycházíme po modré a žluté turistické značce stoupáním za chatou Švýcárna směrem na Černík rozcestí, který je vzdálen jeden a půl kilometru. Žlutá turistická značka je zároveň i trasa pro běžkaře.
Stoupáme na hřeben, který dosáhneme asi po dvanácti minutách stoupání. Poté začneme klesat. Jdeme zasněženou krajinou a boříme se do sněhu.
Po dalších deseti minutách klesání, které nám jde kvůli propadajícímu se sněhu velmi pomalu, opouštíme přírodní národní rezervaci a stále klesáme po modré a žluté turistické značce.
Na Černík přicházíme po dalších sedmi minutách. Nyní se můžeme rozhodnout, jestli půjdeme na Videlský kříž (na Videlském sedle) na autobus po žluté turistické značce, nebo po modré turistické značce na Vidly, kde nasedneme do stejného autobusu. Nakonec se po pěti minutové diskuzi rozdělíme. Lenka s Honzou jdou po modré značce, ostatní jdeme po žluté značce, což je kratší trasa. Na Videlský kříž (trasa, kterou volím mimo jiné i já) je trasa dlouhá 1,5 km. Na Vidly je to po modré 4 kilometry.
Na Videlský kříž (pod stejným názvem je v jízdním řádu i zastávka) přicházíme po dvaceti minutách klesání. Není zde již mnoho sněhu. Spíše žádný. Vede zde velká hlavní asfaltová cesta. U autobusová zastávky je malý přístřešek sloužící jako čekárna. Neusedáme do čekárny, ale usadíme se na druhé straně cesty k velkému kamenu. Na autobus čekáme asi tři čtvrtě hodiny. Ve Vidlech se šťastně setkáme s Lenkou a Honzou, kteří k nám do autobusu nasednou.
O Velikonocích roku 2007 jsme se sešli se skupinou kamarádů v Karlově v Jeseníkách. Do Karlova jsme kdysi jezdili často a nyní jsme si jeli zavzpomínat. Podívali jsme se na vodopády Bílé Opavy a také na přečerpávací eleketrárnu Dlouhé Stráně.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů