Hora Aragac
- Lenka Churavá
- 16.11.2009
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Snídáme darovaný sýr, chléb lavaš, papriky a rajčata. Lavaš je velmi tenká chlebová placka...
8. 9. 2009 – úterý
Snídáme darovaný sýr, chléb lavaš a papriky a rajčata. Lavaš je velmi tenká chlebová placka nebo několik těchto placek na sobě. Sýr nebo jiná náplň se zabalí do chleba a sní se to jako rulička. Jsou z něho výborné sendviče se vším možným, ale s čerstvým arménským sýrem je také skvělý.
Vydáváme se znovu směr val, za kterým by měl být potok a podél něho cesta. Voda dochází, tak se na potok těšíme. Za valem je však jen vyschlé koryto a další val. Když přejdem ještě ten, jsme konečně na správném místě. Vede tu široká cesta a párkrát za den tu projede i auto.
Nabíráme vodu, ale je hrozně železitá a asi nebude úplně čistá. Jak stoupáme po cestě nahoru, vidíme různé stavby, jako elektrárničku a jezíky. Potkáváme dva Armény. Jeden tam pracuje na elektrárničce a druhý s rodinou shrabává seno. Je z městečka Aragac a ptá se, kolik bychom mu schválně hádali let. Ze slušnosti hádáme 45, ale myslíme asi 50. Je mu prý 58. S pohybem problémy rozhodně nemá, vlasy má jen mírně šedivé, obličej sice svraštělý, ale oči z něj svítí velmi mladě. Žijou tu zdravě a jedí samé čerstvé potraviny. Však jsme si včera taky pochutnali.
Armén ukazuje na konec údolí. Tam nahoře u toho sněhu jsou stany. Tam jedna mladá holka prý lezla nahoru kolem vodopádu, spadla a zabila se. My nechceme jít tímto směrem. Kolem potoka, který přitéká zleva se cesta zdá být schůdnější, i když tam podle mapy žádná nevede.
Kolem cesty vede roura s vodou a elektrické vedení. Bojíme se, že voda z potoka je asi špinavá, ale se stoupající nadmořskou výškou je třeba hodně pít. Na konci údolí jsou opravdu velké stany. Pasou se kolem krávy a jezdí tu panáček na koni. Možná jsou to Jezídi, arménští Kurdové. V Arménii je jich asi jedno procento. Kamarádi mají s Jezídy takovou zkušenost, že kvůli nim zabili berana a museli u nich dva dny hodovat. Máme poměrně nabitý program a nechceme se zdržovat, a tak daleko před stany odbočujeme podél přitékajícího potoka doleva nahoru.
Cesta nahoru je poměrně obtížná, ale potom se jde zase po trávě a po planině, takže poměrně snadno. Až na ty těžké batohy a řidčí vzduch. Nejsme vůbec aklimatizovaní a pomalu se přiblížíme 3000 m. n. m. Zítra musíme zdolat dalších 1000 výškových metrů.
Dvakrát jsem viděla nějakou lasičku. Jinak je tu spousta dravců a jiných ptáků. Dohnali nás tu 3 býci, ale výš už s námi nejdou. Dojdeme na konec údolí – cca 3200 m. n. m. Když se zastavíme, abychom postavili stan, cítím mírnou závrať a musím pořád hodně dýchat. Vaříme bolonské špagety a čaj. Dost to pomáhá. Dám si paralén a pár hodin spím jako zabitá. K ránu se probudím a musím na záchod. Na našem stanu je ledová krusta.
9. 9. 2009 – středa
Vyrážíme směr nejnižší sedlo. Za ním už by mělo být vidět Kari Lič (Černé jezero) a cesta, která vede od něj na Aragac. Vylezli jsme do sedla, ale musíme ještě výše na hlavní hřbet. Tam už se skutečně objeví jezero a cesta. Jdeme pod hřebenem a po chvíli odložíme batohy a jdeme na lehko až na jižní vrchol Aragacu (cca 3879 m.n. m.). I bez batohu je to pro mě makačka. Ke konci už stavím každých 5 metrů a vydýchávám se. Nahoře je arménská vlajka, nápisy v arménštině a ohrádka z kamení. Svačíme v ohrádce, aby na nás nefoukalo. Posilněni vyrážíme dolů do sedla obhlídnout cestu na severní vrchol (4090 m. n. m.).
Obr. 1. Jižní vrchol Aragacu
Má to být na vrchol 2 hodiny, ale protože nejsme aklimatizovaní, trvalo by to určitě déle. Navíc jsou tři odpoledne a cesta je nezřetelná. Jdeme raději dolů po cestě ke Kari Lič. Cestou potkáváme skupinku íránských turistů, kteří se s námi zdraví a fotí. Stavíme se pro batohy a míříme k jezeru. Je tady meteorologická stanice a pár domů, ale všechno je tu mrtvé. Potkáme jen 2 lidi, kteří se s námi do řeči moc nepouštějí. Vypadají, jako dva podnikatelé na dovolené.
Obr. 2. Se skupinou Iránců pod Aragacem
Potřebujeme vodu, a tak ji nakonec nabereme přímo z Černého jezera a dáme do ní čistící činidlo (chlór). Za hodinu do ní dáme druhou složku činidla, která chlór neutralizuje, a budeme moci vodu hned pít.
Obr. 3. Jezero Kari Lic
Vydáváme se dolů po silnici pěšky do Bjurakanu. Cestou bychom měli narazit na pevnost Amberd. Nejdřív se snažíme stopovat, ale moc tady toho nejezdí. Už je šest večer, tak lezeme dolů k potoku a stavíme stan. Cestou vyplašíme stádo ovcí a malá pasačka na nás volá « Hello! ». K večeři si dáme kuře na paprice a čínskou polévku s krevetovou příchutí a jdeme spát.