Pobyt v národním parku Jotunheimen
- Silva Opálková
- 30.11.2009
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 19:37
Šestý a sedmý den v Norsku jsme navštívili Jotunheimen a neúspěšně se snažili vystoupit na vrchol Glittertind.
Šestý a sedmý den našeho pobytu v Norsku trávíme v oblasti NP Jotunheimen. Máme v plánu vystoupat na druhý nejvyšší vrchol stejnojmenného pohoří, který je zároveň druhým nejvyšším vrcholem Norska a také celé Skandinávie. Je to hora Glittertind, která sahá do výšky 2.464 metrů nad mořem.
Z údolí Murudalen do oblasti Stalane
Bohužel počasí nám příliš nepřeje, proto výstup odkládáme z šestého dne na sedmý, i když předpověď není příznivá ani pro následující den. Abychom však den nestrávili pouze v chatce, rozhodneme se udělat aspoň menší procházku v okolí našeho kempu. Přesunuli jsme se tedy pár kilometrů autobusem do údolí Murudalen, ze kterého jsme se rozhodli vydat do oblasti Stalane. Na začátku naší cesty jsem všichni tiše doufali, že se počasí umoudří a přestane pršet. Začátek cesty vedl lesem, kde se na první pohled zdálo, že jen mrholí a že to bude lepší. Bohužel to nebyla pravda a když jsme se dostali na odkrytou cestu, byli jsme už pořádně mokří. Výhledy do okolí nebyly příliš daleké a moc jsme toho neviděli. V každém případě i z toho mála co bylo vidět, jsem si udělala názor, že to zde může být moc hezké, když počasí aspoň trochu přeje.
Obr. 1. V oblasti Stalane
Přesto, že jsme mohli strávit nějaký čas v zajímavé přírodě, nemělo smysl v naší cestě dále pokračovat, protože déšť neustával. Vrátili jsme se tedy zpět do údolí Murudalen, tentokrát už ne však lesem, ale po šotolinové cestě, kterých je tady několik kilometrů, a proto je tato oblast vhodná nejen pro pěší turistiku, ale také cyklisté si zde přijdou na své.
Okolí chaty Glitterheim v údolí Veodalen
Sedmý den se z našeho ubytování vydáváme směr Glittertind a doufáme, že si i přes vládnoucí počasí odneseme pozitivní zážitky. Autobusem jedeme k chatě Glitterheim, kdy však není možné dojet přímo až k ní, ale pouze na parkoviště, protože toto je nejzazší místo, kam mohou motorová vozidla. Z parkoviště k chatě vede asi sedmikilometrová šotolinová cesta údolím Veodalen. Náš původní plán byl přepravit se z parkoviště k chatě Glitterheim na jízdních kolech, která jsou na obou koncích cesty připravená k zapůjčení. Většina návštěvníků tuto možnost využije, protože si tím urychlí cestu a také ušetří síly. My jsme však tuto variantu zavrhli kvůli dešti a silnému větru. Šli jsme tedy k chatě pěšky s tím, že se u ní rozhodneme, jak a kde budeme pokračovat. Přesto, že bylo nepříznivé počasí a mlha, nebylo to nejhorší a mohli jsme i tak vidět krásnou krajinu. Po příchodu k chatě Glitterheim jsme využili jejího krásného útulného interiéru a tepla k zahřátí, svačině a ke zvolení následujícího plánu. Uvažovat o výstupu na Glittertind nemělo smysl, protože přes mlhu nebyl téměř vidět. Proto jsme se rozhodli pro procházku v údolí Veodalen a dojít do sedla (které však nemá žádný název), pokud to půjde. Cestou jsme přešli most přes řeku Veo a dále šli po travnatém povrchu, který se postupně se stoupajícími metry měnil v kamenitý. Postupem času přestalo dokonce i pršet, ale i tak byla chůze po mokrých kamenech místy zajímavá. V sedle jsme se jen podívali po okolí a zima, která nás tam čekala, rozhodla, že jsme se hned otočili a šli zase zpátky k chatě Glitterheim, opět stejnou cestou.
Obr. 2. Výhled ze sedla
Protože počasí už dovolilo, na cestu zpět od chaty Glitterheim k parkovišti jsme si vypůjčili místní jízdní kola a vychutnali si projížďku údolím až k autobusu. Bylo to docela hezké zakončení dvoudenního pokusu o zdolání hory Glittertind, který nám sice nevyšel, ale o to větší důvod mám se zde vrátit a pokusit se o to znovu.
Obr. 3. Půjčovna kol u chaty Glitterheim