Thajsko a Kambodža 2010 – den druhý – Nakhon Pathom a Kanchanaburi
- Pavla Řeháková
- 26.04.2010
- 0:00
- Změněno: 18.04.2010 | 18:46
Náš druhý den v Thajsku. Odjezd z Bangkoku do Kanchanaburi pres Nakhon Pathon.
Odjezd z Bangkoku
Po hrozné noci na Khao San Road (v devět hodin usínáme, v jedenáct nás budí kravál z nočních podniků v okolí, který utichá až kolem páté hodiny ráno) nejsme schopni vstát v plánovaných šest hodin. Z postele vylézáme až kolem půl deváté. Snídáme chleba se sýrem přivezený z Čech. Pro jistotu ho zapíjíme slivovicí.
Náš plán je dostat se na Southern Bus Terminal, odkud odjíždí autobusy do oblastí ležících západně a jižně od hlavního města. Dalším cílem je Chedi Phra Pathom, buddhistická pagoda v Nakhon Pathom.
Na hlavní silnici kousek od Khao San Road nacházíme autobusovou zastávku. Za 16 Bt/ osoba se autobusem 511 pohodlně dostáváme na autobusové nádraží. Tam nás místní ochotně směrují na druhou stranu nádraží, odkud odjíždějí dálkové autobusy. Za hodinu a dvacet minut nás autobus vysazuje v Nakhon Pathom přímo před pagodou (40 Bt/ osoba).
Nakhon Pathom
Obr. 1. Pavel, v pozadí Chedi Phra Pathom – Thajsko
127 metrů vysokou stavbu vidíme už z autobusu. K naší lítosti je také jasně patrné, že se zrovna opravuje a je tedy celá zakrytá lešením. Kromě toho, že se jedná o nejvyšší buddhistickou stavbu světa a pro Thajce má velký význam proto, že jim tu podle legendy byl před více než 2000 lety poprvé představen budhismus, je to také vůbec první buddhistický chrám, který se tu chystáme navštívit. Nenecháme si tedy zkazit náladu a jdeme si monument prohlédnout zblízka.
Atmosféra, která tu panuje je pro nás úplně nová. Je tu spousta lidí, vzduchem se vznáší kouř z vonných tyčinek, není tu však hrobové ticho, na které jsme zvyklý z křesťanských kostelů. Právě naopak. Kolem sedí hloučky lidí, k našemu překvapení většinou mladých, a povídají si. Někteří se modlí a nechávají se při tom fotografovat nebo se fotí přímo s některou ze soch Buddhy.
Stavbu obcházíme kolem dokola. Kromě čtyř hlavních svatyň s velkými sochami je všude spousta dalších soch Buddhy. Každá je v jiné poloze a všechny jsou ověšeny řetězy z květů afrikánů. Tady poprvé litujeme, že jsme si před cestou nenastudovali něco o budhismu. Máme pocit, že nám spousta věcí uniká. Naše cesta ale teprve začíná a my doufáme, že ještě budeme mít příležitost se o budhismu dozvědět víc.
Pomalu dokončujeme kolečko kolem pagody, když narazíme na poslední ze čtyř hlavních kaplí. Nakoukneme dovnitř a ohromí nás obrovská socha ležícího Buddhy. Sundaváme batohy, boty (to je považováno za projev úcty, proto je zvykem sundat si boty před každým chrámem) a jdeme se podívat dovnitř. Podle našich odhadů měří socha asi 15 metrů.
Obr. 2. Pabvel – Thajsko
Začíná být horko. Uchylujeme se na tržiště před hradbami na malé občerstvení. Nikdo z místních prodejců neumí anglicky, jsme tedy schopni si objednat jen to, co vidíme a můžeme na to ukázat. Za 50 Bt si dáváme kuřecí maso na špejli. Následnou chuť na něco sladkého zaháníme pomelem. Naštěstí je tu prodávají už oloupaná, jedno za 30 bt.
Při této zastávce jsme měli v úmyslu navštívit ještě Wat Rai Khing, jeden z chrámů v této oblasti, o kterém jsme se dočetli na internetu. Snažíme se někoho zeptat na cestu. Opět narážíme na jazykovou bariéru. Všimnu si člověka v uniformě, který právě zajíždí se svou motorkou na parkoviště kousek od místa, kde stojíme. Odhadneme ho na policistu, vydáváme se za ním a ptáme se ho na cestu. Ani on neumí anglicky, ale snaží se nám trochu pomoct. Ukazuje směrem za pagodu. Podle jeho gestikulace pochopíme, že musíme jet červeným autobusem ze zastávky na druhé straně chrámu.
Jdeme kousek směrem k zastávce, ale potom si uvědomujeme, že nevíme, jak dlouho nám bude ještě trvat cesta do Kanchanaburi, kde si chceme najít nocleh. Vracíme se proto na původní zastávku.
Přejezd do Kanchanaburi
Běháme k autobusům, které zastavují ± 20 metrů kolem vyznačené zastávky, každému z průvodčích (fungují zároveň jako naháněči) říkáme jméno města, do kterého chceme. Netrvá dlouho a sedíme v autobusu (15 Bt/ osoba). V horku oba usínáme.
Najednou mě budí paní, sedící na sedadle přes uličku. Uvědomuji si řidiče ukazujícího ať vystoupíme. Budím Pavlíka, bereme batohy a jdeme. Venku nás naháněč předává dalšímu. Ten ukazuje na autobus stojící vedle. Ještě se ujišťujeme, že jede opravdu do Kanchanaburi, nastupujeme a platíme 30 Bt/ osoba.
Unavení z cestování v horku konečně vystupujeme. Jsme na místě. Já si sedám s batohy na lavičku, manžel se zatím pokouší sehnat ubytování nebo odvoz. Moc se mu nedaří. Vracíme se proto k jednomu z naháněčů, který nás oslovil už při výstupu z autobusu. Vede nás k řidiči vozítka vyrobeného z jízdního kola, na kterém je vzadu přiděláno sedátko navíc. Domlouvá s ním odvoz. Za 40 Bt nás prý odveze do 3 km vzdáleného hotelu v turistické oblasti města. Moc mu nedůvěřujeme, ale rozhodujeme se to risknout.
Zatím co se soukáme do vozítka navěsí řidič obě naše krosny na tyč trčící za sedátkem. Nesedí se nám vůbec pohodlně. Sedátko je určené pouze pro jednu osobu, tak máme problémy se do něho vejít. Oba sedíme v podstatě na boku. Mladík šlape pomalu do pedálů. V odpoledním hycu z něj pot teče proudem. Vézt na kole takový náklad není nic záviděníhodného. Je nám ho upřímně líto. Cítíme se jako bílý otrokáři, jen ten bič v ruce nám chybí… Uleví se nám, když dojedeme na místo.
Hostel Jolly Frog
Pavlík se jde nejprve podívat na pokoje. Vrací se za chvilku s tím, že to není žádný luxus, ale stačí to (200 Bt/ noc). Navíc ani jeden z nás už nemá chuť chlapíka dále trápit.
Obr. 3. Jolly Frog – Thajsko
Hostel Jolly Frog působí na první pohled jako příjemné místo. Dřevěné dvoupatrové domky jsou umístěny do tichého parku na břehu řeky Kwai, který poskytuje nejen dostatek příjemného stínu, ale i lehátek a houpacích sítí k odpočinku.
Uvnitř pokojů již tak příjemná atmosféra nepanuje. Jsou stroze zařízené starým nábytkem a hlučnými větráky. V koupelně je sprcha pouze se studenou vodou, toaleta bez splachování (zalévá se vodou z kýblu vedle), to vše doplněno nelibou vůní.
Dáváme si studenou sprchu, která vzhledem k dusnému počasí není zase tak nepříjemná. Potom půjdeme něco sníst do hospůdky patřící k hostelu (dvě porce ryby s rýží, místní pivo Leo a Coca Cola – 240 Bt). Během večeře se také rozhodujeme, že si u cestovní kanceláře, patřící taktéž k hostelu, koupíme zájezd na zítra: vodopád Sai Yak Noi, Hellfire Pass, horké lázně, jeskyně Tham Krasae a legendární most přes řeku Kwai (650 Bt/ osoba).
Most přes řeku Kwai poprvé
Od recepční se dozvídáme, že je most přes řeku Kwai kousek odtud. Ještě se ani nezačalo stmívat, tak se tam vydáváme sami. Cestou se zastavujeme v Seven Eleven (řetězec obchodů se smíšeným zbožím oblíbený Thajci i turisty, otevřeno mají 24 hodin denně, všechny obchody jsou klimatizované), kupujeme vodu, pivo, mléko a podivný balíček mořských řas na zkoušku (67 Bt). Potkáváme dokonce i obchod s knihami. Za 350 Bt tu mají průvodce Lonely Planet Thajsko. Okamžitě ho bereme, ani se nesnažíme smlouvat o ceně. Paní na nas spiklenecky mrkne a z nám nepochopitelných důvodu nám sama od sebe dává slevu 50 Bt.
Na první velké křižovatce zahneme vlevo směrem k řece. Dojdeme až do středu mostu, kde je mramorová pamětní deska s nápisem psaným místním písmem. Nic moc si tu tedy nepřečteme. V tu chvíli nás ani nenapadne, že stojíme na silničním mostě, zatím co legendární most přes řeku Kwai má být železniční. Uděláme si pár fotek západu slunce nad řekou a vracíme se zpět na hlavní ulici.
V jedné z mnoha kaváren se zastavujeme na kávu a něco sladkého. Pavlík studuje nově zakoupenou knihu, já si zatím dávám banánovou palačinku. Nakonec se z ní vyklube spíše lívanec, asi 2 cm vysoký, nadýchaný, ale trochu slaný. Slaná chuť lívance spojená s banánem a medem je pro nás trochu neobvyklá, po několika soustech nám však zachutná (2x káva + 1x lívanec – 119 Bt).
Z kavárny pokračujeme směrem k našemu hostelu. Napadlo nás, že si zajdeme na masáž. Trochu mě bolí krční páteř, tak mi to snad pomůže. Hned vedle Jolly Frog mají masáže za 120 Bt/ hodina. Mají zrovna volno. Nemusíme ani čekat a hned nás vezmou. Pavlík si dává thajskou masáž nohou a já zad. Hodinu se mi tlustá Thajka převaluje po zádech a povídá si s kolegyní, která masíruje Pavlíkovi nohy, ale nakonec je mi o poznání lépe. Najednou mohu otočit hlavou!
Noční trh
Po masáži se vydáváme na místní noční trh, o kterém jsme se dočetli v Lonly Planet. Je asi 2 – 3 km od hostelu, v centru města u autobusového nádraží. Nikam nepospícháme, cestu si pamatujeme z odpoledne, tak jdeme pěšky. Pro místní je to něco nepochopitelného. Neustále na nás troubí tuk tuky, jestli nechceme odvézt. Podél hlavních silnic nechybí chodníky, jejich účel je ale jiný než v Evropě. Buďto jsou na nich zaparkovány motorky, nebo je zaplňují stánky a plastové stolky pouličních restaurací. Chodníky jsou tu prostě určeny ke všemu možnému kromě chůze. Za nechápavých pohledů místních se proplétáme mezi překážkami. Asi za 20 minut jsme na místě.
Na trhu se prodává hlavně jídlo. Jsme tu snad jediní Evropané, snažíme se s prodejci komunikovat a objednat si jedno z jídel doporučovaných v průvodci. Opět však narážíme na jazykovou bariéru, nikdo tu nemluví anglicky. Většina prodejců nás prostě ignoruje. U jednoho stánku v postranní ulici máme úspěch. Dostáváme ochutnat zeleninu připomínající chutí hrášek. Za 10 Bt si dokonce pár kousků kupujeme (nemáme představu o tom, jaká je reálná cena; prodejce na nás pravděpodobně dost vydělal a teď se nám směje za zády). Lidé z trhu pomalu mizí a v nastalém klidu se i nám daří objednat si večeři. Ukazujeme na mušle uložené na hromádce v ledové tříšti. Za 55 Bt dostáváme lahev vody, porci rýže se směsí mušlí, krevet, jater a kdo ví, čeho ještě.
Po návratu z trhu (kolem půlnoci) jdeme spát. Výlet na zítra je domluvený na osmou hodinu, vstát se pokusíme v sedm.