Už nemáme vodu a z toho bahňáku se nám nabírat nechce. Jdeme žízniví ven z lesa. Když se vynoříme na poli, s úžasem zjistíme, že vrcholky hor, ze kterých jsme včera slezli jsou bílé.
Už nemáme vodu a z toho bahňáku se nám nabírat nechce. Jdeme žízniví ven z lesa. Když se vynoříme na poli, s úžasem zjistíme, že vrcholky hor, ze kterých jsme včera slezli jsou bílé. Jdeme přes pole na nejbližší asfaltku a po ní jdeme až do vsi Noratus. Cesty jsou hrozně zablácené, ale všechni arméni tu mají čisté boty buď na podpatkách nebo pantofle nebo kožené černé boty jako do tanečních. Jen my jsme špindíry. Chytneme bus do města Kamo a tam bus do Sevanu (1000 AMD). Cestou vidíme klášter Hajravank a konečně nějaké pláže. Jízda autobusem je fajn. Nejdřív je fakt dobrá silnice, ale těsně před Sevanem je objížďka samá díra.
Obr. 1. Noratus zasněžené vršky
V Sevanu vystoupíme v centru u internetového klubu přesně na křižovatce hl. Ulice Nairjan Poghoc a Sajat-Nova Poghoc, kde staví i maršrutky do Jerevanu. Zajdeme hned do blízkého bistra na čaj a chačapuri. Potom chceme jít do infocentra, které se zde nachází přímo na radnici. Jsou tam ale až od dvou. Mezitím nakoupíme a dojdeme si na net a najíme se. Už je dávno po druhé hodině a v infocentru pořád nikdo. Nakonec nám paní na chodbě poradí, že máme jít hledat Lucine do prvního patra. V prvním patře nakoukneme do prvních otevřených dveří a ptáme se na Lucine. Jsou tam dva chlapi a jeden se zvedne a zavede nás do kanceláře se třemi ženskými. Ani jedna však není Lucine, ale zavolají jí. Prý za chvíli přijde dolů do infocentra, tak tam na ní máme počkat. Lucine přijde opravdu za chvíli. Zeptáme se na stanování u jezera. Lucine hned zavolá jednomu majiteli kempu u Hajoc Odžach, což je prý velmi dobrá restaurace. V Lonely Planet ji také chválí. Není to na poloostrově s kostelíkem Sevanavank, ale blíž k městu.
Obr. 2. Sevan – pláž
Jdeme za infocentrem do prava a potom pořád rovně přes park s polámaným ruským kolem a autodromem, kde se pasou krávy. Pán nám říká, že kolo je polámané od doby, kdy se odtrhla Arménie od SSSR a lidé šli do ulic a všechno rozbili. Přejdeme park k hlavní ulici, za níž už vidíme Hajoc Odžach. Hned se dáme do řeči s chlapíky postávajícími před restaurací. Jeden vypadá jako majitel. Říká, že si můžeme postavit « palátku » (stan) kam chceme a že si klidně můžeme zatím nechat batohy vedle hotelu v komůrce. Prostě geniální. Slíbíme, že přijdem do restaurace na večeři a jdeme se projít okolo jezera. Bohužel jsme si nevzali plavky. Obejdeme to kolem dokola a dojdeme zpět na hlavní. Rozhodneme se, že se pojedeme podívat na Sevanavank.
Obr. 3. Sevan – ruské kolo
Jdeme pěšky po dálnici a hned nám zastaví taxikář. Říká, že nás sveze za kolik dáme. Dáme mu 500 AMD. Normální cena je tak 1000 AMD. Doveze nás přímo před kostel a my kráčíme po schodech vzhůru kolem několika stánků se suvenýry, flétnami a jinými hudebními nástroji. Obejdeme Sevanavank. Vidím kluka s kytarou na zádech a na tričku nakreslenou postavičku s pivem v ruce. Říkám: « Ahoj » On nic a že nerozumí a jestli prej umím anglicky. Pak říkám, že jsem si ho spletla , že jsem myslela, že je Čech. A on prý že je Španěl. Postavička na jeho tričku nakonec netřímala pivo, nýbrž lebku. Prý už cestuje přes rok a ještě alespoň rok cestovat bude.
Fotíme kostel s jezerem Sevan. Prý je tu někde presidenská residence, ale nejsme si jisti, kde. Asi je dobře schovaná. Dole pod kostelem je ještě klášter velmi moderně a zajímavě architektonicky řešený. V parku před ním se prochází mladí mniši v černých vycházkových oblecích. Projdeme směrem ven z poloostrova. Prý to byl kdysi ostrov, ale když tu udělali Sověti elektrárnu, hladina klesla o dvacet metrů a z ostrova se stal poloostrov. Pak chtěli dokonce jezero úplně vysušit. Vzhledem k tomu, že zabírá poměrně velkou část Arménie, změnili by tím totálně ráz celé země. Naštěstí se to nestalo, a teď je naopak snaha hladinu jezera opět zvýšit. Proto jsme asi v Noratu nenašli žádné pláže.
Obr. 4. Sevanavank
Oslovuje nás opět několik taxíku. Jednoho se ptáme zda nás vezme zpět k Hajoc Odžach za 500 AMD. On prý že za 800 AMD. Smlouváme a nakonec jedeme za 700 AMD. Jdeme si pro batohy a hrneme se do restaurace. Chlapík nás ale zastaví a pozve nás vedle do malého baráčku do oddělené místnosti. Nejdřív si myslíme, že restaurace není jeho, ale pak ho v ní vidíme a vrtá nám hlavou, proč nás tam nechtěl pustit. Tak tam buď mají dnes uzavřenou společnost, anebo jsme tak špinaví, že se nás tam stydí pustit. Objednáme si pivo za 500 AMD a kebab za 800 AMD. Z kebabu jsme příjemně překvapeni, jelikož je veliký a zabalený v lavaši (arménský chléb).
Slupneme večeři a stavíme stan přímo u jezera. Dokonce se bojíme, aby nás nespláchly vlny, protože se opět blíží bouřka. Už začíná pršet, tak to stavíme ještě za světla. Ležíme a posloucháme bubnování deště a motory projíždějících lodí. Snad bude zítra zas pěkně, abychom se mohli konečně vykoupat ve vytouženém jezeře Sevan.
Na podzim roku 2009 vyráží Lenka a Honza do vysněných krajin Kavkazu. Navštíví nejhezčí oblast Gruzie – Svanetie, z dálky spatří nejvyšší horu Kavkazu Elbrus (5642 m. n. m.), v Jerevanu navštíví vyhlášenou výrobnu arménské brandy značky ARARAT.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů