Vanadzor – Alaverdi – Tbilisi
- Lenka Churavá
- 12.07.2010
- 0:00
- Změněno: 20.06.2010 | 18:56
Vstáváme v půl deváté, balíme, posnídáme lavaš se sýrem a s arménským salámovým řezem. V devět třicet stojíme s Araratem na zastávce.
18. 9. 2009 – pátek
Vstáváme v půl deváté, balíme, posnídáme lavaš se sýrem a s arménským salámovým řezem. V devět třicet stojíme s Araratem na zastávce. Ten dokonce volá řidiči, kdy přesně přijede a pečlivě zkontroluje, jestli jsme skutečně odjeli. Zastávka je přímo před jejich domem. V devět třicet sedm naskakujeme do maršrútky a odjíždíme z Dilidžanu směr Vanadzor.
Obr. 1. Vanadzor
Vanadzor nás překvapil tím, že má autobusové nádraží i s čekárnou a pokladnami a také tím, že je to docela pěkné a bohaté město. Na nádraží se ptáme na maršrutku do Tbilisi. Jede jen v devět ráno. Do Alaverdi tam stojí autobus a maršrutka jede za chvilku (v 11hod), ale už je plná. Dáváme si tedy batohy do autobusu, který odjíždí ve 12 hod a jdeme si koupit lístek a pak hurá do města.
Město je pěkně opravené a na hlavní ulici je hodně obchodů. Jdeme se podívat na trh (šuba), kde koupíme okurky, bonbóny a ovčí sýr. Protože hodina odjezdu se blíží, jdeme zpět na nádraží, kde si ještě zajdeme na turecký záchod za 50 dramů a jedeme.
V Alaverdi nás autobus odveze až na autobusák, ale to ještě nevíme, že maršrutky do Tbilisi tudy nejezdí. Prý buď přes řeku na zastávku nebo na hlavní bazar. Přejdeme tedy ulici a čekáme na zastávce maršrutek. Do Tbilisi jezdí prý asi kolem čtvrté nebo páté a teď jsou teprve dvě. Snažíme se tedy stopovat, staví ale jen taxíky, a tak když nás to přestane bavit, jdeme přes řeku do centra. Na hlavním bazaru stojí hodně autobusů a je tu dokonce informační okénko. Paní v něm už končí, ale prý nás sveze autobusem na místo, kde jezdí maršrutky do Tbilisi. Sveze nás nakonec kousíček za most, přes který jsme před chvílí šli. Maršrutky tam jezdí ze shora po pravém břehu řeky a do centra nezajíždí. V 15 hod se okolo jedna řítí, ale už je úplně plná a ani nezastaví.
Obr. 2. Alaverdi
Máme ale přecejen štěstí, protože za moment zastaví mercedes s gruzínskou značkou a že prý nás do Tbilisi sveze za 30 GEL oba dva (1GEL = cca 11 Kč). To je přesně cena maršrutky. Hned po výjezdu nás staví policie a Gruzín musí zaplatit 10 000 dramů pokutu. Nevíme za co, možná za rychlou jízdu?
Na hraicích jsme za chvíli, ale stojíme tam frontu na prohlížení zavazadel. Každému druhému prohlíží tašku. Nás nechají projít v pohodě stejně jako našeho dalšího spolucestujícího. Jedeme dál do Tbilisi a vystupujeme u metra Isani. V Tbilisi je velmi podobné metro jako v Praze. Prochází se tu ale turniketem, do kterého se hodí žeton a pak můžete jet metrem kamkoliv. Jeden žeton je za 40 tetri. (1GEL=100 tetri)
Jedeme na Vagsalis moedani – hlavní nádraží. Chceme si koupit na dnes večer lístky na noční vlak do Zugdidi, který jede ve 21.50h a je v 6.20 ráno tam. Pak chceme pokračovat do Svanetie. Lístky na dnes večer však už nemají. Jen jeden poslední. Budeme muset jet až zítra. Kupujeme tedy lístky na zítra a jdeme shánět ubytování.
Metrem dojedeme na Mardžanišvili, kde má být ubytování u Iriny, kde Honza bydlel před dvěma lety. Bylo to asi za 30 GEL a poměrně hodně lidí se muselo vystřídat v koupelně. Nakonec jsme našli ubytování o dvě ulice dál v Khatuna’s Homestay, Chitaila č.12. za 12 GEL. Jsme na pokoji s Číňanem Džave. Má tu notebook a v něm všechny info o cestování. Cestuje už pět měsíců a rád by ještě rok cestoval. Pro Číňana je to dost problém, protože všude musí platit víza.
Bydlíme v rodině 3 žen. Babička, její dcera a vnučka. Všechny umí rusky a trochu anglicky. Anglicky nejvíc vnučka. Jdeme se projít do města. Cestou si koupíme mastný chačapuri a placku s nějakou trávou, která chutná trochu jako anýz. Pokračujeme na Rustaveli a Tavisuplebis moedani. Když se setmí, fotíme osvětlené opravené budovy a blikající vysílač na kopci. Na Rustaveli kupujeme gruzínské víno Pirosmani za 12 GEL a koňak s příchutí ořechů značky David (¼ l za 6,50 GEL). V jiném obchodě kupujeme chleba a lilkový salát.
Obr. 3. Tbilisi vysílač
Je tu poměrně živo, prodávají se suvenýry, hudebník hraje na akordeon, flétnu a bubny zároveň. Tbilisi vypadá jako bohaté město: ulici lemují sošky, autobusy a auta jsou nová, všude světla a fontány, jen sem tam se objeví nějaký žebrák. Tohle je asi zrovna výstavní ulice, ale i Honza je překvapen, jak moc se to tu za dva roky změnilo.
Z Tavisuplebis moedani jedeme zpět do místa našeho ubytování. Na verandě sedí náš spolubydlící s Francouzi Marií a Olivierem. Zítra prý se chystají do Ázerbájdžánu. Jsou to učitelé francouzštiny a vyprávějí zajímavé historky ze života v Moskvě a v Jižní Louisianě. Popíjíme při tom koupené gruzínské víno. Je výtečné.