Ušbínský ledovec
- Lenka Churavá
- 11.10.2010
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Počasí se výrazně zlepšilo, tak vyrážíme k Ušbínskému ledovci. Z počátku je cesta stejná jako k sedlu Bečo, ale pak se odklání do prava nahoru.
21. 9. 2009 – pondělí
Počasí se výrazně zlepšilo, tak vyrážíme k Ušbínskému ledovci. Z počátku je cesta stejná jako k sedlu Bečo, ale pak se odklání do prava nahoru. Musíme nejprve po pravé straně potoka a pak přejít na levou buď na prvním nebo na třetím mostě. Druhý prý spadl. Dál máme pokračovat po levé straně až k vodopádu a pak znovu na pravou stranu, kde už jsou pohraničníci. Kolem nich už pořád nahoru.
Cestou nám zastaví náklaďák, co nás včera vezl a že prý nás sveze zas. A my na to, že ne, že se chceme projít. Potkáváme pár chlapíků s býky, jak táhnou dřevo. Zdravíme je gruzínsky « gamar džobat » nebo svansky « chočelade ». U jednoho domu se nás ptají, jestli nechceme průvodce. My máme mapu a žádné průvodce nepotřebujeme.
Popovídáme si také s policistou a ptáme se na bandity, kteří tu kdysi řádili. Ti už tu p
rý ale dávno nejsou. Naposledy tu někoho přepadli v r. 2006 a pak tu Sakašvili zjednal pořádek. Vyměnil celou zkorumpovanou policii, a ta bandity pochytala.
Obr. 1. Cesta k Ušbinskému ledovci
Když se vrátíme na pravou stranu potoka, cesta je tu zaházená roštím. Přelezeme a vidíme malý domeček – stanoviště pohraničníků. Oheň ještě doutná, ale nikdo tu není. Pokračujeme do prava nahoru kolem vodopádů. Cesta je tu dokonce značena červenou turistickou značkou. Před ledovcem značení končí s nápisem « finish » a křížkem věnovaným horolezcům, kteří na Ušbě zahynuli. Pod velkým kamenem leží několik starých rezavých cepínů a toaletní papír. Asi poslední záchrana. Na plíšku je rusky vyrytá báseň o horách.
Obr. 2. Konec značky
Jdeme ještě kus dál po kamenech na ledovci a už vidíme oba vrcholy Ušby a jedenást vrcholů Šeldy. Výhled je tu nádherný, ale k jídlu už máme jen ovesné vločky a ty už nám moc nechutnají. Vracíme se dolů. Pohraničníci už se vrátili z obchůzky, tak s nimi chvilku pokecáme. Jsou velice přátelští a dokonce nám nabízí jídlo. My hrdinně s díky odmítáme a jdeme stejnou cestou zpět do vesnice Mazeri.
Obr. 3. Ušba
Stihneme dorazit akorát před deštěm. Už je nám jasné, že tady přespíme ještě jednu noc. Soso s manželkou jsou pryč. Je tu jejich dcera Nino s kamarádkou, které spolu podojí krávy a jdou si dělat míchaná vajíčka. My si děláme na kamnech kuskus a kecáme s babičkou a dědou Girim. Ukazuje nám knížku o horolezectví, kde je na několika fotografiích vyfocen. Pochlubí se ještě dalšími fotografiemi a diplomy za horolezectví.
Nabereme si do kýblu teplou vodu z kamen, zředíme trochou studené a jdeme se do koupelny umýt. Měli tu kdysi ohřívač vody, ale rozbil se a nemají na nový. Jinak je domek pro hosty krásně zařízen. Jen tu chybí okna. Místo nich je v rámech natažený igelit. Nabízeli nám elektrické topení, ale bylo nám líto topit pánubohu do oken. Spíme tedy ve spacácích a v těch je teplo i venku.
Večer se vrací Soso s manželkou z Mestie a přivezli nám náš benzínový vařič, který jsme zapomněli v maršrútce. Hurá, zítra můžeme vyrazit dál.