Podél řeky Homem v národním parku Peneda-Gerês
- Silva Opálková
- 17.01.2011
- 0:00
- Změněno: 17.04.2014 | 19:17
Výlet národním parkem Peneda-Gerês v Portugalsku po cestě Minas dos Carris.
Peneda-Gerês, tak se jmenuje jediný národní park v Portugalsku a byla by velká škoda ho nenavštívit, pokud je k tomu příležitost. My jsme při naší cestě touto zemí také zavítali na sever až k hranicím se Španělskem a strávili jsme tady alespoň nějaký čas.
Minas dos Carris
Na doporučení lidí, kteří už zde byli jsme se rozhodli projít trasu Minas dos Carris. Je to cesta k nejvyšší hoře oblasti a bývalému wolframovému dolu. Nejvhodnější a asi také jediný způsob jak se sem dostat, je autem. Auto lze nechat u bývalého hraničního přechodu Portela do Homem, kde sice není žádné oficiální parkoviště, ale místní lidé zde běžně parkují. Odtud se již vydáme pěšky.
Musíme se asi 500 metrů vrátit zpět po silnici, kterou jsme přijeli od města Gerês, kde začíná dnešní trasa. V mapách je cesta Minas dos Carris označena jako silnice N308-1, ale o žádnou silnici, natož sjízdnou, se nejedná. Je to kamenitá cesta mezi stromy, keři, případně trávou, takže pro turisty a milovníky přírody téměř ideální terén.
Ještě než jsme na tuto cestu odbočili, všimli jsme si tůně, kde už bylo pár lidí a koupali se v ní. Toto nás zaujalo a těšili jsme se až se také osvěžíme během naší cesty, protože to byla jen první z více možností, kde se vykoupat. Navíc počasí opravdu přálo, azurová obloha, teplota kolem 30 stupňů, takže výlet vypadal slibně.
Vydali jsme se tedy směrem k bývalému dolu. Cesta celou dobu stoupá, ale ne příliš. Zpočátku je spíše stinná, protože jsou zde stromy. Později už je ale míst, na které by doléhal stín stále méně. To ale přehlížíme a téměř pořád se otáčíme a rozhlížíme kolem sebe na tu krásu, kterou nám okolní příroda nabízí. Jdeme stále podél řeky údolím a na obou stranách se zvedá pohoří. Samozřejmě taky nevynecháme osvěžení v dalších tůních. Je pravda, že dostat se k řece se zdá trochu obtížné, ale dají se najít i dobré přístupy, kterými už pravděpodobně někdo šel, většinou ale nejsou přímé, je třeba obejít nějaký keř nebo sejít nějakou skulinou. Za pěkného počasí se doporučuje vykoupat se někde výše, kde bude více soukromí, protože z kraje silnice chodí místní obyvatelé a i my sami jsme jich tam viděli dost.
Obr. 1. Jedna z našich zastávek – koupání v řece Homem
Cesta by měla zabrat asi 4 hodiny nahoru a 3 hodiny nazpět. Když už jsme za sebou měli zhruba ty 4 hodiny chůze, byly brzké odpolední hodiny, slunce přímo nad hlavami a nikde už vůbec žádný stín. Také k řece už nebylo možné se dostat, protože cesta se od ní začala vzdalovat.
Obr. 2. Pohled zpět, vlevo cesta, po které jsme šli, vpravo řeka Homem
Bohužel jsme to tentokrát podcenili se zásobami tekutin, chůze na ostrém slunci už začínala být vyčerpávající, a proto jsme se rozhodli, i když neradi, otočit se a jít zpět. Raději si užijeme i zpáteční cestu a strávíme delší čas ve vodě, než se trápit bez pitné vody, když jsme nevěděli, jak dlouho ještě půjdeme.
Obr. 3. Cesta před námi
Sice jsme nedošli až k bývalému dolu, což byl náš dnešní cíl, ale i přesto jsme viděli krásnou přírodu bez lidí (za celý den jsme potkali asi 4 turisty, když nepočítáme místní, kteří se byli jen vykoupat) a zážitek z koupání byl také ojedinělý.