Průchod další částí soutěsky Samaria na ostrově Kréta. Agios Nikolas přes odpočívadlo Vrisi, kolem bývalé osady Samaria k odbočce k kapli Osia Maria.
Malý kostel Agios Nikolaos je kousek za stejnojmenným odpočívadlem. Kostel je malá kamenná budova, do které by se vešlo jen pár lidí. Uvnitř je jen místnost s obrázky na jedné stěně místo oltáře. Agios Nikolaos je pravoslavný kostel, což v Řecku asi nikoho nepřekvapí.
Uvnitř si udělám fotku a pokračuji dále. Asi po deseti minutách chůze přecházím přes řeku a pak ještě několikrát. Cesta vede soutěskou Samaria v řečišti. Potok je nejčastěji po pravé ruce, ale několikrát jej přecházím.
Po třiceti minutách chůze od kaple Agios Nikolaos přicházím k dalšímu turistickému odpočívadlu jménem Vrisi. Je zde opět pramen vody a čtyři lávky. Tentokrát zde není stůl. Lavice jsou ve stínu. Až teď si uvědomuji, že někam „zmizel“ potok. Už nějakou dobu kolem cesty neteče. Marně vzpomínám, kdy jsem ho viděl naposledy. Nezdržím se a pokračuji.
Po dvaceti minutách chůze přicházím k dalšímu stanovišti (odpočívadlu), není ale nijak označené nápisem, proto nevím jak se jmenuje. Je zde voda. Nejsou zde přímo lavice, ale dá se sedět na kamenech.
Po čtvrt hodině přicházím k informační ceduli a místu, ze kterého je pěkný výhled na okolní kopce. Z informační cedule se dovídám, že jsem poblíž hory Pachnes a že ji mám přímo před sebou. Je tam i orientační mapka, podle které bych měl poznat kde se vrchol Pachnes nachází. Nejsem si však jistý, jestli skutečně vrchol, který vidím je Pachnes. Pachnes je nejvyšší horou pohoří Lefka Ori (Bílé hory). Já jsme ale o necelé dva tisíce metrů níže, než je vrchol hory Pachnes.
Pokračuji dále a míjím u cesty kozy kri-kri. Kri-kri je koza bezoárová, divoká koza, které se volně pohybují a žijí v soutěsce. Koza Kri-kri údajně žije jen na Krétě. Kozy nejsou plaché a mnohdy jsou kousek od cesty nebo dokonce přímo na cestě kousek od turistů. Pořizuji fotky.
Asi čtvrt hodiny chůze od informační cedule přicházím k místu, kde kdysi byla osada Samaria, podle které je pojmenována soutěska. Dnes už zde jsou vidět je ruiny. Vesnice zanikla v roce 1962 , kdy vznikl národní park Samaria. Je zde další odpočívadlo. Tradičně jako na většině odpočívadel je zde několik lavic a stolů, voda, WC. Také několik stromů, které vrhají na lavice stín. K odpočívadlu se přechází přes lávku vedoucí přes řeku, kde však není příliš mnoho vody. Zdržím se zde asi na deset minut. Mimo jiné si namáčím čepici do vody a také si polévám hlavu vodou. Při cestě soutěskou Samaria je nutné počítat s tím, že půjdete ve velkém vedru.
Vracím se přes lávku na cestu a pokračuji dále po cestě.
Asi necelých deset minut chůze od bývalé osady Samaria přicházím k ceduli ukazující nalevo s nápisem „Church Osia Maria“. Na první pohled tím směrem nic nevidím. Asi dvacet metrů tím směrem je koryto potoka. Udělám pár kroků směrem k potoku a stále nic nevidím. Až po chvíli si všimnu, že ne kolem potoka, ale za potokem asi padesát metrů do protějšího svahu je nějaká stavba. Na první pohled nevypadá nijak zajímavě a ani si nejsem jistý, jestli se k ní může. Až později se z turistických průvodců dovídám, že v kostele jsou fresky ze 14. století.
Po dalších asi pěti minutách chůze vidím nalevo ruiny osady Samaria.
V srpnu 2010 jsem se vydal hledat sám sebe na Krétu.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů