Následující den se vydáváme směrem na Plešné jezero a dále. Nejprve jdeme přes rozcestí "Rakouská cesta", kde je malý bufet.
Další den si sbalíme všechny věci, překvapivě je nad námi hezká obloha (pár škaredým mraků na ní tedy je, ale ty jsou jiným směrem, než jdeme my) a kolem 11 dopoledne se s plnými batohy vydáváme na dlouhou pouť. V té době ještě netušíme, jak bude dlouhá.
Hned u kempu se na rozcestí Nová Pec, Nové Chalupy napojujeme na žlutou a zelenou turistickou značku. Procházíme vesnicí a po pár minutách jsme na rozcestí Dlouhý Bor.
Na rozcestí Dlouhý Bor se tentokrát vydáváme po zelené turistické značce dále obcí Nová Pec. Na Plešné jezero by to mělo být 9 kilometrů.
Po půl hodině chůze po asfaltové cestě přicházíme k rozcestí Nová Pec. Po cestě jsme minuli dvě restaurace (v jednom případě to byl spíše bufet), ale bohužel obě jsou zavřené. Otevírají až odpoledne. Na pivo jsme male měli chuť. Když ty dvě zavřené restaurace tak naladily, kupujeme si tedy lahváče v obchodu, který je pár metrů od rozcestí a usedáme na položenou kládu. Nejsme jediní, stejně tak dělá v okolí obchodu několik dalších turistů a spousta místních.
V obchodě také nakupuje člověk v myslivecké uniformě, který se po chvílí dává do řeči s dalšími turisty. Jedná se o člověka, který dohlíží na místní revír a vysvětluje zde své stanoviska k aktivitám ekologických hnutí na území Šumavy. Působí dojmem velkého odborníka, který ví o čem mluví.
U obchodu pobudeme asi tři čtvrtě hodiny a vyrážíme dále po zelené turistické značce vedoucí po asfaltové cestě směrem na Nová Pec u křížku.
Po asi dvě stě metrech procházíme kolem budovy horské služby a přicházíme k naučným informačním cedulím. Jsou zde informace o obci Nová Pec. Nová Pec vznikla v 16. století. Jednalo se o dřevařskou osadu a její rozkvět, tak jako snad ve všech okolních obcích, nastal hlavně v období výstavby Schwarzenberského plavebního kanálu, tedy na přelomu 18. a 19. století (1789 – 1822).
Asi po deseti minutách přicházíme k rozcestí Nová Pec, u křížku. Kromě běžného turistického rozcestí je zde také rozcestí pro běžecké lyžaře.
Po dalších deseti minutách přicházíme na rozcestí Raškov Schwarzenberský kanál, kde se dnes poprvé setkáváme se Schwarzenberským plavebním kanálem. Od teď kolem něj půjdeme dlouhou dobu. K naší zelené turistické značce se k nám připojuje modrá turistická značka. Příliš se na rozcestí nezdržujeme a pokračujeme dále. Na Rossbach, na kterém jsme se včera rozdělili je to jeden a půl kilometru.
U rozcestí je opět informační cedule vztahující se ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu. Tentokrát se informační tabule věnuje zániku slávy Schwarzenberského plavebního kanálu. Poslední plavba se zde uskutečnila roku 1961. O dva roky později byl Swarzenberský plavební kanál zapsán jako národní kulturní památka.
Také je zde informace, že ze Šumavy pomocí Schwarzenberskému plavebnímu kanálu se dřevo plavilo dvěma směry. Jednak to byla vídeňská cesta po Dunaji a dále také pražská cesta po Vltavě.
Po necelé půl hodině přicházíme k rozcestí Rossbach. Byli jsme zde už včera. Dnes ale odbočíme po zelené turistické značce doprava kolem hodně úzkého „mini“ Schwarzenberského plavebního kanálu.
Po asi deseti minutách pohodové chůze po asfaltce přicházíme k rozcestí Koňský potok, rozcestí. Od Rossbachu jsme ušli 700 metrů. Pokračujeme dále po zelené turistické značce.
Po pěti minutách přicházíme k rozcestí Rakouská cesta, u Říjiště, kde je bufet. Před bufetem i uvnitř je poměrně dost lidí. Usedáme v bufetu na jedno láhvové pivo a já ochutnám i utopence.
Zdržíme se necelou hodinu a vyrážíme doprava po zelené turistické značce směrem na Plešné jezero.
V Červenci roku 2011 jsme se s Jardou vydali na Šumavu. Chtěli jsme ji (alespoň větší část) přejít po hřebeni. nakonec ale jsme moc daleko nedošli. nevyšlo nám moc počasí.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů