Z Machica do Porto da Cruz
- Silva Opálková
- 21.11.2011
- 0:00
- Změněno: 9.10.2011 | 18:34
Další díl se věnuje jednodenní pěší tůře na severovýchodě ostrova Madeira.
Dnes nás čeká pěší túra na severovýchodě ostrova, při jejímž průběhu můžeme poznat rozmanitou přírodu Madeiry. Její začátek je ve městě Machico, ze kterého se postupně dostaneme až na útesy severního pobřeží a zakončíme ji v přístavním městě Porto da Cruz.
Protože je dnes start a cíl v jiných místech musíme vyřešit otázku převozu. Nejlepší způsob nám přišel nechat auto ve městě Porto da Cruz a dopravit se do Machica taxíkem. Tak jsme to také udělali. Mezi oběma městy jezdí také autobusy, ale ne příliš často, proto je nutné si nejdřív zjistit jízdní řád a také konkrétní zastávky, protože my jsme se nechali vysadit na cestě u západního vchodu starého tunelu Caniçal, kde trasa začíná a tady jsem žádnou zastávku neviděla.
Od kanálu Levada do Caniçal k vyhlídce Boca do Risco
U tunelu vedle malého domu (není zde žádná turistická značka) začíná Levada do Caniçal, podél které začínáme dnešní výlet a budeme se jí zatím držet. Ze začátku míjíme pár malých domků, postupně přecházíme na louku a taky do menšího lesíka. Vlevo od nás máme Machico jako na dlani. Poté nás zase čekají upravená malá políčka, kde místní obyvatelé pěstují zejména banány a vinnou révu. Stále jdeme podél levády. Po zhruba 2 km narazíme na místo, kde se s naší cestou křižuje jiná vyšlapaná cesta. Není to nijak zvlášť značeno, jen je tady malá cedule s nápisem „VEREDA DA BOCA DO RISCO“ a tady toto je místo, kde musíme odbočit od levády doprava nahoru. Je to mírné stoupání, které se střída s rovným povrchem, cesta je spíš kamenitá, ale později nás opět zavede do lesa a mezi pole. Opět je to asi 2 km než se nám otevře výhled na moře. Jsme na místě Boca do Risco. Je poznat, že jsme na severu, protože zde fouká opravdu silný vítr. Rozhlížíme se na příkré pobřeží a směrem vlevo můžeme vidět uličku ve skále, kterou půjdeme dále.
Po útesech severního pobřeží do města Porto da Cruz
Po krátkém občerstvení se vrháme na, aspoň pro mě, zajímavější část trasy. Teď už půjdeme skoro celou dobu po útesech ve výšce asi 300 metrů nad mořem. Ze začátku jdeme opět lesem, proto se ani nezdá, jak kousek (na vzdálenost, ne na výšku) jsme od moře a je téměř bezvětří. Po několika metrech les končí a teď už máme pod sebou jen moře a můžeme pozorovat, jak vlny narážejí o skály a samozřejmě je cítit opět vítr.
Obr. 1. Pohled z útesů do moře
Je pravda, že tuto cestu by měl zvážit každý, kdo má problémy s výškami a trpí závratěmi, protože pro něho to asi nebude žádná podívaná a bude bojovat spíš sám se sebou. Cesta je většinou rovná, z tohoto hlediska tedy nijak náročná.
Obr. 2. Stezka po útesech severního pobřeží
Někde asi v půlce je nejužší místo, které je navíc mokré, protože zde stéká pramen vody, ale je zajištěno provazem na přichycení, i když nevypadá nějak důvěryhodně. Ale prošli jsme, nic jiného taky nezbývá, když už většina cesty je za námi. Při pohledu vzad můžeme vidět výběžek Ponta de São Lourenço.
Obr. 3. Útesy, vzadu mys Ponta de São Lourenço
Před námi se naopak začíná objevovat Porto da Cruz. Ještě před ním však opět začíná les, kde musíme překonat asi tři malé, ale prudké výstupy a sestupy. Na konci lesa je horní stanice lanovky místních zemědělců a začíná tady asfaltová cesta, která vede směrem dolů až do centra Porto da Cruz.
Celková délka trasy je asi 10 km, z toho cca 3 km po otevřených útesech. Dá se jít oběma směry, ale kdybych jí měla jít znovu, určitě volím stejně jako teď, už jenom kvůli stoupání z Porto da Cruz, které by nás čekalo hned na začátku trasy.