Malý Retezat (Retezatul Mic)
- Petr Loučka
- 21.03.2012
- 12:00
- Změněno: 18.03.2012 | 12:41
Čtvrtý den se přesouváme z Retezatu přes Malý Retezat do pohoří Godeanu.
Jezero Bucura
V pondělí ráno jsme už museli sbalit stany, naložit všechnu výbavu na záda a popřát jezeru Bucura i Retezatu sbohem. Naštěstí jsme vstali dříve, čiperní a hovorní sousedé nám ani jinak nedovolili, a kolem deváté hodiny už kráčeli směrem na Godeanu. Stezka značená červeným křížkem či modrým pruhem nejprve klesá do údolí potoka Lapusnicu Mare, odkud je nutné překonat asi 300 výškových metrů na hřeben Şaua Plaiul Mic (1879 m. n. m.), kde lze navázat na červenou značku mířící dál na jihozápad k Malému Retezatu a Godeanu.
Obr. 1. Panorama pohoří Retezat
Şaua Plaiul Mic
Prvotní klesání nám dalo zabrat více, než jsme mysleli, a naše bolavá kolena příliš neukonejšilo ani setkání s početnou českou skupinou stoupající opačným směrem, ani rozšiřující se výhled na horskou scenerii naproti. Každopádně jsme ocenili cenné rady a především darovanou mapku zbývající části pohoří Godeanu, která na té naší již nebyla. V údolí se nachází malé tábořiště, ale my se raději hned vydali vzhůru do strmého svahu. Cestou jsme doplnili zásoby vody v drobném pramínku, což se ukázalo jako prozíravý nápad vzhledem k tomu, že obě jezírka (spíše drobné vodní nádrže) označená v mapě jako Lacurile Papusii byla beznadějně vyschlá. Výstup na hřeben Saua Plaiul Mic nám dal řádně zabrat, což bylo nakonec i důvodem, proč jsme změnili původní plán jít se občerstvit a dokoupit zásoby v asi kilometr a půl vzdálené ale hlavně o dalších 300 metrů níže položené horské chatě Cabana Buta.
Cabana Buta
Cabana Buta však byla zároveň poslední výspou civilizace, a my jsme tak sami sebe dobrovolně odsoudili ke třem dnům stráveným v naprostém odloučení od světa… Tento fakt jakoby chtěl zdůraznit i značně zchátralý turistický rozcestník (jak jsme později zjistili, poslední pro zbytek naší cesty…), jehož verdikt zněl jasně: Băile Herculane= 50 hodin.
Culmea Dragsanu
Krajina mezitím doznala značných změn a na místo skal a kamenů jsme nyní kráčeli pěšinou, která kopírovala vrstevnici, obklopenou nízkou jehličnatou klečí. Jedním z nejúchvatnějších zážitků celého výletu byl bezpochyby přechod rozlehlé travnaté planiny Culmea Dragsanu, kde si připadáte, s nezapomenutelným výhledem na okolní majestátní horské masivy, jako na střeše světa. Jde zároveň o velmi snadnou trasu bez většího stoupání, což nám dovolilo si panoramata i povznášející pocit chůze po travnatých svazích náležitě vychutnat. Poblíž se nachází také několik dřevěných salaší. Bačové s ovečkami už však byli pryč, takže jsme si pobyt užili nerušeně.
Obr. 2. Pohled na planinu Culmea Dragsanu
Protože je v okolí značeno několik pramenů („Izvoru la Barlborosi“ a pramen potoka Scocu Dragsanului), rozhodli jsme se zde nakonec přenocovat. Prameny byly díky dlouho panujícímu suchu téměř suché, nakonec jsme však nalezli jeden slabě vytékající přítok potoka Scocu Dragsanului, v jehož vyschlém korytě, poskytujícím přirozenou ochranu proti větru, jsme se nakonec utábořili.
Obr. 3. Večerní pohled na planinu Culmea Dragsanu
Tato noc už měla příchuť pravé divočiny. Na rozdíl od rušného Retezatu zde nebylo ani živáčka. Posbírali jsme trochu dřeva z nedaleké kleče na oheň a večer si udělali malou procházku na blízký vápencový vrcholek, z něhož se nám otevřel neopakovatelný výhled na Retezat, Valcan i vzdálenější rumunská pohoří. Obklopeni až závratným tichem jsme si počkali, až nad Retezatem zapadne slunce, a pomalu se vydali zpět. Za zmínku stojí hluboká skalní strž – vápencový Malý Retezat je bohatý na jeskyně, propasti a všelijaké jiné krasové útvary – v mapě označená jako Avenul lui Kis, kolem níž je radno se pohybovat raději opatrně. Zbytek večera jsme strávili u ohně a kolem desáté poklidně zalehli.
Obr. 4. Pohled na Vulcan