K jezeru Scărişoara – srdci Godeanu
- Petr Loučka
- 2.04.2012
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Páteý den zavítáme k samotnému srdci pohoří Godean, k jezeru Scarisoara.
V pořadí pátý den naší expedice jsme měli urazit přibližně 20 kilometrů k dalšímu tábořišti, jezeru Lacul Scărişoara (přibližně 2000 m. n. m.). Po přechodu Retezatu, kde jsme čelili opravdu značným převýšením, jsme se tentokrát těšili na pohodovou hřebenovku s volným stoupáním. Až realita ukázala, jak moc jsme se mýlili…
Když jsme sbalili stany, posnídali a kolem půl desáté vyrazili na cestu, nejprve nás zaskočilo horko, které zde, mezi vápencovými skalami, pálilo mnohem silněji. Táhlé hřebeny jsme mohli čekat až v Godeanu, kdežto vápencový a skalnatý Malý Retezat připomínal krajinu zfilmovaných mayovek – chybí už jen Plitvické jezero. Trasa střídavě stoupá a klesá, jak překonáváte vrcholy Albele (2013 m. n. m.) a zdejší dominantu Piatra Iorgovanului (2014 m. n. m.). O tom, v jaké divočině se nacházíme, nás přesvědčila o kus dál se pasoucí stádo kamzíků (ve kterém starší část výpravy mylně spatřovala medvědí rodinku… 🙂 ).
Obr. 1. Godeanu – Rumunsko
Saua Paltina (1935 m. n. m.)
Rozhodně však nejde o nenáročnou trasu a v podstatě až k sedlu Saua Paltina (1935 m. n. m.), které tvoří jakýsi hraniční mezník mezi Malým Retezatem a Godeanu, to jde z kopce do kopce. Únavu nám částečně vynahradily výhledy na okolní pohoří, masivní vápencová skaliska a další zajímavosti – včetně ne zrovna povzbuzujícího nálezu jakéhosi „masového hrobu“ plného ovčích kostí…
Do sedla Saua Paltina jsme dorazili asi za 3 a půl hodiny, tedy podstatně později, než jsme měli v plánu. Na obloze se sice začínaly honit – vzhledem k dosavadním meteorologickým podmínkám – dost neobvyklé obláčky, ale nadšení a zvědavost vůči Godeanu byla silnější, a tak jsme se bez větších přestávek vydali na první godeanský vrchol Paltina (2149 m. n. m.).
Godeanu je velmi opuštěné a divoké pohoří a jako takové může vyvolávat, v závislosti na momentální náladě putujícího, až tísnivý dojem. Především jde o kout panenské divočiny, kde není nic neobvyklého, pokud nepotkáte během cesty ani jednoho člověka (jak se stalo i nám). Toto pohoří je tvořeno táhlými hřebeny pokrytými travou a občasnými skalisky na vrcholcích a bočních svazích hor. Občasná jezera zde už na rozdíl od Retezatu zdaleka nejsou tak čistá a navíc slouží i jako napajedla pro ovce.
Z toho všeho pro každého, kdo chce v Godeanu strávit několik dní, plyne hlavně to, že se neobejde bez dobré, přinejhorším jakékoliv mapy – jinak výborná mapa Retezatu, kterou jsme zakoupili v Devě, zobrazuje pouze část Godeanu, a to přibližně po vrchol M. Scarisoara. Spoléhat se na značky, které ve zdejším travnatém terénu často není kam zaznačit, může být zrádné. Zbytečností určitě není kompas (v Godeanu často řádí mlhy), radno je dobře se zásobovat vodou, které zde je také nedostatek.
V duchu jsme opět poděkovali připravenějším kolegům z Česka a postupovali dál. Stezka kopíruje hlavní hřeben a nejvyšší vrcholy tohoto pohoří. Jde v podstatě o drobnou pěšinku sotva postřehnutelnou v trávě. Její směr však bezpečně signalizují jakési mohyly navršené z kamení. Hora Paltina je na vrcholu tvořena působivými skalisky, připomínajícími Petrovy kameny, jejichž tajuplnost ještě umocňovalo nad nimi poletující hejno černých havranů…
I Godeanu nabízí skvělé výhledy. Z hory Scurtu (2090 m. n. m.) je to nezapomenutelná krajinomalba, jíž vytváří hřeben Galbeny, připomínající filmové záběry na mytickou zemi Rohan z Pána Prstenů.
Obr. 2. Godeanu – Rumunsko
Vârful Galbena (2194 m. n. m.)
Na hřeben Galbeny vede klikatá stezka a ještě před ní jsme načerpali vodu v prameni potoka Stana Mare Est, vytékajícího z trubky upevněné ve svahu. Šlo o jeden z mála pramenů funkčních v době našeho přechodu. Jiné byly buď téměř vysušené, nebo znehodnocené častým pobytem dobytka, který se z nich napájel. V Godeanu stejně jako my uplatníte chemický filtr na úpravu vody v přírodě, který lze dnes zakoupit v každém outdoor obchodě. Na příležitostné vodní zdroje, které v mapě nenajdete, upozorňují modré značky, jichž je dobré si všímat.
Na vrchol Galbena jsme dorazili kolem 4 hodiny, což znemožňovalo déle se kochat okolní krajinou. Ta vysloveně láká k myšlenkám, jaké by to asi bylo, lehnout si do trávy, pozorovat mraky, plující nad horami, a kochat se tvary, které vytvářejí jejich stíny v hlubokých údolích a kaňonech…
Cesta od vrcholu Vârful Galbena k Lacul Scărişoara se zdála místy nekonečná. To i proto, že jsme si, snad pod vlivem jakési vysokohorské fatamorgány, několikrát spletli dolinu, v níž by se jezero mělo nacházet. V některých místech je dobré dávat pozor, jelikož pěšina vede po velmi prudkém svahu končícím mnoho set metrů pod vámi. Finální úsek je vhodné překonat spodní cestou, tzn. ne po té, která kopíruje vrchol hory Vârful Micuisa (2162 m. n. m.).
Obr. 3. Godeanu – Rumunsko
Lacul Scărişoara
K cílové stanici jsme dorazili zcela vyčerpáni s bolavými končetinami kolem půl osmé večer. Lacul Scărişoara zelo prázdnotou a jeho klidné vody splývaly s tichem okolních hor. Stopy předchozích poutníků však byly dosud patrné.
Po namáhavé túře jsme se těšili na koupel v jezírku, na kterou jsme rychle zapomněli poté, co jsme viděli barvu jeho vody a hlavně jeho okolí, kde bylo po pastevecké sezóně řádně „naděláno“… Spokojili jsme se tedy pouze s večeří, uvařenou v souboji s rychle přibývajícím soumrakem a zimou, a brzy zalezli do stanů…