Rozloučili jsme se s Mamukovou rodinou a jdeme do muzea.
Rozloučili jsme se s Mamukovou rodinou a jdeme do muzea. Při prohlídce nám paní průvodkyně navrhne, že u sebe doma poskytuje ubytování za 20 lari. Vzali jsme si adresu a řekli, že se v případě potřeby stavíme.
Dnes chceme jet do Cinandali na ochutnávku vína. Nasedneme na mašrutku a za chvíli jsme tam. Statek najdeme celkem bez problému. Nejdřív je prohlídka a pak už ochutnáváme. Víno je výborné. Nejprve se podává bílé, ale to není nic moc. Potom už se nalévá červené od nejhoršího k nejlepšímu. Poslední jsou Kindzmarauli, Mukuzani, a nakonec Chvančkara. Kindzmarauli je spíše sladší, pro ženy, Mukuzani trpčí, pro muže a Chvančkara úplně nejlepší, pro všechny. Červená vína jsou lahůdka.
Vylezeme z vinného sklepa a šíleně prší. Jdeme hned na maršrutku zpátky, protože co tady. Jedeme do Telavi. Jdeme v dešti k paní, co nám ráno nabízela ubytování. Ptáme se na cestu v obchodě a pán s náma skočí do auta před obchodem a už nás tam veze. Po cestě se ptá kolemjdoucích.
Najdeme to a z domu vyleze mladý Gruzín. Hned nás vede do domu. Uvnitř je to krásně prostorné – veliký obývák s vysokánským stropem a nahoru schodiště, vedoucí k pokojům pro hosty. Tam nás ubytuje. Na zábradlí jsou vyvěšené krásné obrazy. Zjišťujeme, že většinu maloval bratr toho Gruzína a některé jeho maminka.
Jdeme ještě do města napapat se. Jdeme na autobusák, a tam je supr malinkatá hospůdka. Později přichází Ir a Polák. Zvláštní dvojka. Vypráví, jak byli na Kazbeku. Vylezli na vrchol bez navázání, jen s mačkama a cepínama. Blázni, ale tiše závidíme.
Pak se vracíme zpět k paní. Chvíli odpočíváme, a pak se vrací z muzea paní domácí. Je nadšená, že jsme opravdu přišli a hned jde vařit. Tak výbornou hostinu jsem dlouho nezažila. Kuřecí v omáčce, sýr, hroznová marmeláda a úžasně dobrý chačapuri (sýr zapečený v placce – typické gruzínské jídlo). K tomu popíjíme domácí víno, které je lepší, než to z Cinandáli. Úžasný. H. nadhazuje téma Abcházie a atmosféra tuhne. Mladý Gruzín vysvětluje postoj Gruzie a názor, že má na Abcházii plné právo. Nakonec naštěstí přestaneme mluvit o politice a hovor se obrátí k obrazům. Pak jdeme spát.
Ráno nám paní při placení dá ještě flanděru toho supr vína a za jídlo nic nechce (ale stejně jí dáváme víc). Jdeme na autobusák a frčíme maršrutkou do Lagodechi. Od zastávky v Lagodechi dojdeme do národního parku asi za hodinu. Tam nám sdělují, že tu hrozně pršelo a byly povodně, takže některé cesty jsou neprůchodné a asi se nikam nedostaneme. Stavíme stan, jdeme nakoupit a na pivo. V krámě nás osloví aktivní děda a říká, že tak strašně velkou vodu tady neviděl, co je živej.
Po pivu jdeme zpět do parku a spát. Já jsem někde zapomněla karimatku, takže smůla, spim na zemi.
V létě roku 2011 se Lenka s Honzou vydali do Gruzie a jeji autonomní republiky Abcházie.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů