V dalším díle se přičtete, jak jsme z Vrbatovy boudy pokračovali přes mohylu Hanče a Vrbaty, kolem hraniční pevnosti až k největšímu vodopádu v České Republice, k Pančavskému vodopádu.
Je po dešti a vylézáme z Vrbatovy boudy ven. Opravdu hodně fučí a obloha vypadá všelijak. Důležité ale je, že neprší. Máme v plánu pokračovat dále po červené turistické značce na Labskou boudu (dva a půl kilometru) a dále k Prameni Labe (tři a půl kilometru). Jarda už vychází, já se ale ještě rozhodnu navštívit nedalekou mohylu Hanče a Vrbaty.
K mohyle vystoupám asi po pěti minutách chůze. Mohyla je na malém vrcholu. Hanč a Vrbata byli lyžaři, kteří zde zahynuli roku 1913 při lyžařském závodu na běžeckých lyžích. Právě na těchto místech byl nalezen mrtvý Václav Vrbata. Vrbata údajně poskytl své oblečení Hančovi, který byl ve velmi špatném zdravotním stavu nalezen nedaleko (dnes je tam Hančův pomník) čímž při pokusu o záchranu života svůj život natolik ohrozil, že sám zemřel. Hanč rovněž po převozu do nemocnice zemřel. Na počest Vrbatova hrdinného činu je v tento den oslavován jako Den Horské služby.
Obr. 1. Mohyla Hanče a Vrbaty – Krkonoše
Mohylu si párkrát vyfotím a sestupuji dolů. Vítr je tak silný, že mi dokonce sfoukává i čepici z hlavy.
Zpět k rozcestí Krkonoš – Vrbatova Bouda sestoupím asi po pěti minutách a vydávám se po červené turistické značce směrem k Prameni Labe.
Po pěti minutách chůze více méně po rovině přicházím k bývalému bunkru hraničního opevnění.
Bunkr je klasický betonový bunkr hraničního opevnění, stavěný před druhou světovou válkou, který měl sloužit k obraně našich státních hranic. Hraniční opevnění nebylo nikdy dokončeno a nebylo ani nikdy použito pro obranu. Tak nám na různých místech naší země, v okolí státní hranice, připomínají tyto betonové pomníky smutné období našich dějin.
Obr. 2. Lehký objekt vzor 37, zvaný řopík poblíž Vrbatovy boudy – Krkonoše
Podle informační cedule u bunkru byl řopík vybaven dvěma kulomety a železobetonovými stěnami o šířce až 80 centimetrů. V řopíku měla sloužit čtyř až sedmi členná posádka. Pořizuji si několik fotografií a pokračuji dále. Počasí se již umoudřilo. Chvílemi lze mezi mraky dokonce i spatřit modrou oblohu.
Po necelých deseti minutách chůze přicházím k Hančově pomníku. Na tomto místě byl nalezen ve špatném zdravotním stavu již zmiňovaný lyžař Hanč, který později v nemocnici zemřel.
Asi po třech minutách chůze od Hančova pomníku teče přes turistický chodník potok a je zde informační cedule s nápisem Pančava. Pár metrů dál se nachází Pančavský vodopád. Setkávám se zde s Jardou, který tu fotí jak o duši a čeká na mě, abych i jej vyfotil.
Dle Wikipedie i dle informační cedule, kterou ještě dnes mineme, je Pančavský vodopád se svou výškou 148 metrů největší vodopád v České Republice. Zajímavé je, že stojíme vlastně na jeho vrcholu a díváme se dolů, jak padá. Obvykle jsou turisticky přístupná místa pod vodopádem. Samozřejmě je nutné dávat pozor a pohybovat se jen tam, kde není zákaz vstupu.
Potok Pančava přitéká zprava z Pančavské louky a padá do Pančavské jámy, která je v Labském dole, kde se potok Pančava vlévá do Labe.
Obr. 3. Pančavský vodopád – Krkonoše
Uděláme mnoho fotek, zdržíme se asi deset minut a pokračujeme dále po červené turistické značce směrem na Labskou boudu.
V červenci 2012 se vydává Radim s Jardou do Krkonoš po stopách Krakonoše. Podaří se jim ho vypátrat?
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů