Z Palmových ostrovů míříme do obchodního domu Mall Of Emirates, kde se mimo jiné nachází lyžařský areál. Cestou zažijeme trochu nepříjemnou událost s "taxislužbou".
Na vlakové stanici Gateway Statiton, kam jsme přijeli z umělého ostrova Palm Jumeirah, stojíme opět na přírodou vytvořené pevnině. Máme v plánu navštívit obchodní dům Mall Of Emirates, druhé největší obchodní centrum na světě. Někdo by možná mohl být překvapen, že v emirátu Dubaj by mohlo být něco až druhé největší na světě. Ale vezmeme-li v úvahu, že největší obchodní centrum na světě Dubai mall je také v emirátu Dubaj, pak by mělo být vše vysvětleno.
Chceme využít naší celodenní jízdenku na metro a k Mall Of Emirates se chceme dostat metrem. Zastávka metra bohužel není poblíž vlakové stanice Gateway Statiton a na krásnou pozdně dopolední (spíše polední) procházku bohužel není ideální počasí. Teploty jsou tradičně přes 40 stupňů Celsia ve stínu. Rozhodneme se pro cestu z nádraží ke stanici metra taxikem. Požádáme personál nádraží o zavolání taxi, který po chvilce přijíždí.
„Taxi“ není oficiální taxi, prostě přijel nějaký chlápek se svým autem, že nás někam hodí. První věc, která nás měla varovat. Společně s námi čekali na taxi také další dva cizinci. Také si ho nechali zavolat personálem stanice a protože si jej nechali zavolat dříve, měli s ním jet před námi. Po krátkém rozhovoru, který s ním měli však cestu odmítli. Druhá věc, která nás měla varovat. Na řadě jsme byli my a domluvili si kam chceme zajet a za kolik. Levný zrovna nebyl, cesta nebyla příliš dlouhá a chtěl 20 Dirhamů (sice necelých 100Kč, ale jak už jsem psal v Dubaji jsou taxi velmi levné). Nakonec si řekneme, že tedy jedeme.
Potíž byla v tom, že nás zavezl k jiné stanici metra, chtěli jsme zavést dále a stále trval na oněch 20 dirhamech. Po chvilce dohadování, kdy jsme chtěli zaplatit jen 10 jsem si ale řekl, že o necelých 50Kč se nebudu dohadovat, a ať se tedy má dobře. Zaplatil mu částku kterou chtěl a se slovy „It is not good business“ místo pozdravu opustil vůz.
Byli jsme u stanice metra, i když jiné než jsme chtěli a šli na metro. Metro bylo v tomto případě, tak jako snad všude mimo historickou část Dubaje, nad zemí. Podstatná část Dubajského metra vede nad zemí, jedná se tedy spíše o „nadzemku“. Když jsme šli chodbou k nástupišti, všiml jsem si, že se chodba mírně začala houpat. Protože racionální část mého já ihned vyloučila, že se konec chodby houpe, začalo mě být jasné, že začínám mít problém s dehydratací (možná úžehem nebo úpalem, nevím přesně jaké jsou rozdíly – prostě vedro a málo tekutin). Přece jen venku je přes 40 a nelze se kvůli Ramadánu kdykoliv na veřejnosti napít. Nejsem sám, kdo má žízeň, proto jdeme ještě před nástupem do vlakové soupravy metra na WC, kde se schováme v kabinkách a napijeme se. Poté již nastupujeme do vlakové soupravy a hurá do Mall Of Emirates.
Mall Of Emirates je stejně jako Dubai Mall několika patrový obchodní dům s mnoha a mnoha obchody, kde lze nakoupit vše od potravin přes šperky, kosmetiku, oblečení až po elektroniku s tím, že pro každé odvětví je zde mnoho obchodů, třeba celé patro, nebo jen část patra. Krom obchodů zde nalezneme také restaurace.
Mall Of Emirates je známé hlavně lyžařským parkem Ski Dubai, kvůli kterého jsme sem vlastně přišli a o kterém ještě napíši později. Krom Ski Dubai a různých obchodů či restaurací zde samozřejmě nechybí fontány a různá odpočinková místa, kde se jsou lavičky, na kterých lze sedět.
Obr. 1. Mall of Emirates – pohled přes okno do lyžařského areálu Ski Dubaj
Je už po polední a máme hlad, proto naše první kroky vedou do fastfoodu, kde si kupujeme nějaké hamburgry a další jídlo formou „take away“, tedy vzít si sebou. V době Ramadánu samozřejmě nepřipadá v úvahu někde na veřejnosti jíst. Nevěřící si může vzít jídlo sebou a někde neveřejně, ať ho nikdo nevidí, jej sníst. Když tak přemýšlíme kam s jídlem a kde jej nenápadně sníst, napadají nás různé věci. Krom tradiční kabinky WC nás napadne lákavá alternativa. Co takhle, kdyby jsme si zajeli sníst oběd na pláž Jumeirah beach Park. V původním plánu bylo prohlédnout si Mall Of Emirates a poté se zajet vykoupat k moři. Jenomže nový nápad, zajet k pláži teď a pak se později odpoledne vrátit do Mall Of Emirates nevypadá vůbec špatně. Bereme taxi a jedem.
Jumeirah beach Park již dobře známe ze včerejška. Už od včerejška dobře víme, že jsou zde v podstatě jen cizinci a příliš se zde na zákaz pití nehledí. Občas se někdo napije i na pláži a nejde se kvůli toho schovat do převlékárny nebo na WC.
Usedáme trochu mimo ostatní ke stolu s lavicemi a slunečníkem, kde vybalujeme jídlo, které je ještě teplé, i pití a trochu proti pravidlům jíme a pijeme. Od pláže kde jsou lidé jsme přes sto metrů a navíc ti lidé jsou cizinci. Nikomu nic nevadí a nikdo si nás nevšímá.
Po jídle se jdeme k pláži koupat a strávíme zde několik hodin. Asi největším vtipem celé návštěvy Jumeirah beach Park je procházení se po pláži v čepici a se šálem a rukavicemi, což je vhodný doplněk k plavkám. Děláme si i několik fotografií v tomto oblečení na pláži, nebo rovnou v moři. Jinak ale je nutné připomenout, že fotit by se na pláži vůbec nemělo a když už, tak ne cizí lidé. Focení je totiž zakázané. Nejlépe vůbec nefotit, alespoň pokud je poblíž nějaký místní člověk. V tomto okamžiku jsou zde pouze cizinci.
Čepice, šály a rukavice máme sebou v batozích, protože se chystáme navštívit Ski Dubai. Kvůli Ski Dubai si zimní výbavu vezeme už z České Republiky a dnes ji celý den nosíme v batozích. O Ski Dubai však až v příštím díle.
Až se vydovádíme na pláži Jumeirah beach Park, bereme taxi a vracíme se do Mall Of Emirates.
Závěrem se musím vrátit k ne příliš poctivému „taxikáři“, který nás vezl z Gateway Statiton. I v emirátu Dubaj se může stát, že narazíte na nepoctivého „taxikáře“. Slovo taxikář však patří do uvozovek. On to totiž žádný taxikář nebyl. Na obranu Dubajských taxikářů musím říct, že jsme nikdy s žádným neměli jediný problém a navíc jsme taxi jezdili velmi často, protože taxislužba v Dubaji je neuvěřitelně levná. Alespoň v porovnání s ČR. Všechny oficiální vozy taxi služby jsou jako taxi viditelně označeny cedulí na střeše, mají všechny stejnou barvu a na dveřích mají ceník. Vždy jezdí s taxametrem a vždy vytisknou z taxametru účet, na kterém je cena, kterou požadují. Všechny vozidla taxi mají nejen stejnou barvu, ale i stejné ceny. Nevím jestli je v Dubaji jen jedna firma zajišťující taxislužby, nebo vzhled i ceny mají jednotné (asi nařízené), v každém případě taxi nelze zaměnit s kýmkoliv jiným.
Naše negativní zkušenost není s taxislužbou, ale s někým, kdo se zná z personálem nádraží Gateway Statiton, který mu dohazuje zákazníky, kteří chtějí taxi. Tento člověk jezdí načerno v neoznačeném voze. Samozřejmě žádné účtenky netiskne. Z toho plyne jen jeden závěr. Nedoporučuji v Dubaji nasedat a nechat se vézt nějakým vozem, který není oficiální taxi.
Více fotografií můžete vidět ve fotogalerii Dubaj 2011.
V srpnu roku 2011 jsem společně s Milanem, Stáňnou a Michaelou navštívil emirát Dubaj ve Spojených Arabských Emirátech.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů