Pohoří Demerdži a vodopád Džur-Džur
- Ondřej Vokatý
- 3.04.2013
- 12:00
- Změněno: 2.04.2013 | 22:14
V dalším díle seriálu o Krymu nás Ondřej provede pohořím Demerdži a prohlídkou vodopádu Džur-Džur.
Čeká nás další horská etapa, tentokrát o délce necelých 30 kilometrů. Pohoří Demerdži je jeden z masivů, které se tyčí přímo nad Černým mořem, což nám dává naděje na zajímavé výhledy. Naše túra začíná po deváté hodině ráno, to je dost pozdě na to abychom si užili místní horko v plné parádě. Z jedné obce v kopcích na pobřežím stoupáme strmým travnatým svahem příkře nahoru. Kopec je orientován na jihozápad, díky čemuž se můžeme kochat nejen mořem ale i paneláky v okolních městech a nedalekou přehradní nádrží.
Obr. 1. Hřebenová cesta na Demerdži
Procházíme kolem Údolí přízraků, které je zmíněno snad ve všech turistických průvodcích a brožurkách. Pozoruhodné skalní útvary u poutníků totiž vyvolávají bujné fantazie a ti potom místo kamenů vidí různé věci. Třeba lidské obličeje a hlavy. Na nás to ale moc nepůsobí, je vedro a naše nejdivočejší představy se točí kolem dobře vychlazeného piva.
Na vrcholu Demerdži
Nic takového ale na Demerdži neseženete, jelikož je tu pusto a prázdno. Na vrcholu se alespoň trochu ochlazuje, jsme totiž kolem 1300 metrů vysoko. Vrcholová idyla má typicky zdejší charakter. Zatímco my se sem plazíme přes dvě hodiny, ležérně oblečení Rusové přijíždějí terénními auty. Chvíli se bavíme pozorováním sličných děvušek, které se na vrcholové skále nechávají fotografovat v lodičkách a plážovém oblečení.
Hřebenová cesta pokračuje východním směrem a díky již zmíněnému výletnímu byznysu je celkem rušná. Naštěstí za chvilku odbočujeme vpravo a po mírném klesání se noříme do stínu listnatého lesa, kde u jedné samoty nalézáme studánku s ledovou vodou. Kousek odsud se nachází jeden mini vodopád, který ale zrovna moc vody nemá, takže plánovanou pauzu přesouváme o kus dál, kde je výhled na moře.
V poslední třetině pochodu procházíme místem, kterým se nedávno prohnala šílená vichřice. Leží zde stovky polámaných stromů, většina z nich je hodně solidního průměru, ale nevypadá to, že by se to dřevo někdo chystal v nejbližší době využít.
Vodopád Džur-Džur
K odpolednímu dorážíme do cíle našeho putování. Tím je vodopád Džur-Džur, ten má vody naopak docela dost. Velikostí sice také zrovna moc neoplývá, zato popularitou ano, neboť tu není k hnutí. Opět jsou zde davy rekreantů ochotných zaplatit 20 UAH za takovou podívanou. Z utržených peněz tady „majitel“ vodopádu nechal zbudovat spoustu zábradlí, schodů, tak aby si nikdo nemohl ublížit. Zajímavé je také to, že tento vodopádek zaměstnává nejméně pět lidí. Dva drábové stojí přímo u vodopádu a hlídají, aby někdo nelezl přes zábrany a další tři drží službu u vstupu a prodávají lístky.
Obr. 2. Vodopád Džur-Džur
K vodopádu musí všichni kousek pěšky. Džípy totiž parkují opodál a za odvoz do sousední vesnice (2 km) si účtují 40 UAH, což se nám nezdá zrovna lidové a tak pokračujeme po svých. Úskalí takového šetření poznávám záhy na vlastní kůži, když před jedním z těch aut musím skákat do lesa. Silnice má totiž asfalt jen v jednom pruhu, z druhého zbyl jen hluboký příkop, přičemž přejezd z jedné strany na druhou by gazík asi přežil ale těch 10 lidí na otevřené korbě dost těžko. Po zbytek cesty si radši hlídám okolí, abych včas zahájil úhybný manévr.
Obr. 3. Cesta od vodopádu Džur-Džur
Vesnice pod vodopádem se vyznačuje tím, že ve zdejším chaosu se těžko hledá vlastní autobus. Zato si na autobusovém nádraží, které tvoří jakési centrum obce, můžete dát domácí pirožky, čehož bez zdravotních následků využíváme a k večeru odjíždíme vstříc dalším dobrodružstvím.