Naučná stezka Bílá Opava II
- Radim Dostál
- 30.10.2013
- 12:00
- Změněno: 29.10.2013 | 22:22
Od Barborky začínáme klesat po naučné stezce k řece Bílá Opava.
Asi po deseti minutách chůze od chaty Barborka přicházíme k dolní stanici vleku vedoucí pod Petrovy kameny. Tuto sjezdovku dobře znám ze zimy, kdy jsem zde několikrát lyžoval. Jedná se o sjezdovku, přes kterou prochází asfaltová cesta z Ovčárny na Praděd.
Obr. 1. Černá sjezdovka na Petrovy kameny – Jeseníky
Pod Ovčárnou (1212 m. n. m.)
Po dalších necelých deseti minutách přicházíme k rozcestí Pod Ovčárnou. Připojuje se k nám žlutá turistická značka z Ovčárny. Kousek od rozcestí je další informační tabule naučné stezky Bílá Opava. Tentokrát se týká kůrovce.
Kůrovec, tedy lýkožrout smrkový, zastává ve skutečnosti v lese pozitivní funkci. Odstraňuje oslabené, nebo staré stromy, čímž uvolní cestu nové generaci stromků. Alespoň pro mne je překvapující informace, že lýkožrout neublíží zdravému stromu. Kdyby lýkožrout napadl zdravý strom, strom by se ubránil. Zadusil by jej pryskyřicí. Pouze když se kůrovec přemnoží, může být nebezpečný i pro zdravé stromy. V takovém případě se stromy neubrání útoku vedeného hrubou silou. Kůrovec se vyskytuje hodně v oblastech, kde vichřice polámala stromy. Takové stromy jsou oslabené a nedokáží se bránit.
V horských smrčinách se kůrovec příliš nevyskytuje. Příliš krátké léto mu nedovolí se příliš rozmnožit. Navíc jej zde hubí přirození nepřátelé jako strakapoud, datlík tříprstý a dravý brouk pestrokrovečník mraveneční. Vhodnější prostředí pro kůrovce jsou smrkové monokultury v nižších nadmořských výškách, kde může mít až dvě generace za rok.
Proti kůrovci lze bojovat pomocí feremonových lapačů, což jsou takové ty černé tabule v lesích. Feromonový lapač naláká kůrovce na vůni feromonů a z lapače již nelze vylézt.
Nad vodopády Bílé Opavy (1190 m. n. m.)
Pokračujeme po modré a žluté turistické značce a po pěti minutách přicházíme k rozcestí Nad vodopády Bílé Opavy. Odděluje se zde modrá turistická značka od žluté. Žlutá povede řečištěm Bílé Opavy přímo kolem vodopádů. Modrá vede mimo řečiště a vodopády je možné sledovat z dálky a z výšky. Netuším nakolik je modrá trasa zajímavá, protože jsem jí nikdy nešel, i když jsem zde byl mnohokrát.
U rozcestí je mnoho lidí také další informační cedule. Tentokrát na téma smrků. Smrky jsou v Jeseníkách trochu jiné, než jinde. Jesenický smrk má štíhlou korunu s větvemi často až k zemi. Větve jsou u kmene ztloustlé a skloněné šikmo dolů. Díky toho jesenický smrk lépe odolává nepříznivým horským podmínkám. Na jeho úzké koruně se zachycuje méně sněhu a netrpí tolik námrazou a nápory větru. Štíhlá koruna také zvyšuje stabilitu stromu. Přirozené smrkové lesy zabírají jen 0,6% rozlohy CHKO Jeseníky. V přirozených horských smrkových lesích Jeseníků přežívá tesařík čtyřpásý, který zde přežil od poslední doby ledové.
Další podstatná informace na informační ceduli je, že o víkendech a pěkných prázdninových dnech je cesta kolem vodopádů Bílé Opavy jednosměrná a to z zdola nahoru. Víkend není, prázdniny sice jsou a hezký den je… no jak se to vezme.
Žlutá značka nás vede po dřevěných schůdcích prudce dolů k Bílé Opavě, kterou jsme již nějakou dobu viděli po pravé ruce. Dále už půjdeme v podstatě řečištěm Bílé Opavy a vodopády budeme mít skoro na dosah ruky.