Suchumi
- Lenka Churavá
- 6.01.2014
- 0:00
- Změněno: 14.06.2014 | 12:02
V sedm hodin jsme v Zugdidi. Za dvanáct lari se svezeme taxíkem na hranici. Přes ní už musíme pěšky. Na gruzínské ani na abcházské hranici nemáme žádný problém.
13.8.2012 pondělí
V sedm hodin jsme v Zugdidi. Za dvanáct lari se svezeme taxíkem na hranici. Přes ní už musíme pěšky. Na gruzínské ani na abcházské hranici nemáme žádný problém.
Jedeme maršrutkou do Galu za sto rublů na osobu, a odtud hned autobusem do Suchumi za dvě stě rublů na osobu až na avtovagzal. Leje tak, že ani nevidíme na cestu, takže zapomeneme vystoupit u železničního mostu a jedeme až na nádraží. Než tam dojedeme, déšť ustane. Jedeme pak městskou dopravou zase zpět k našemu loňskému místu ubytování. Nejprve na Rynok a pak dvojkou na turbázu. Dáváme si klasický vanilkový nanuk a pak náš oblíbený hostel v ulici Akirtava 55.
Obr. 1. Hraniční řeka Inguri
Dáme si oběd v hospodě před Červneným mostem. Jdeme hned pro víza 1675 rublů pro 2 (638 + 50 rublů poplatek). Nejprve je třeba jít do banky zaplatit a potvrzení donést na Ministersvo zahraničních věcí, kde je výborná rychlá obsluha a klimatizovaná chodba
Jedme se podívat do Halo Trustu za Ismetem. Jedeme autobusem na zastávku Sinop. Čekáme 20 minut na Ismeta. Ten nám pak nahraje další trasy do GPS. Pak si dáme nanuka a jdeme zpět na hostel. Tady únavou na chvíli usneme.
H. jde potom nakoupit večeři. Koupí výborná rajčata a broskve. K večeři si dáme každý pivo Baltika a jdeme spát.
14.8.2012 úterý
Koupeme se v moři. Sem tam najdeme nějakou škebli. Holubi se prochází pod starým hotelem, který znovu po letech začíná být využíván, zatím jen jako prodejna nápojů a občerstvení pro návštěvníky pláže. Z mola skáčou lidi do moře. Je tu pořád dost bordel. Černé moře bývalo kdysi dávno jezerem, a tak je méně slaná voda, než bývá v jiných mořích. Nedělají se člověku na chlupech krystalky soli, když z moře vyleze. Na pláži jsou kamínky a písek zároveň.
Obr. 2. Pláž u Černého moře
Cestou zpět si kupujeme nanuka. Jdeme na oběd do nové restaurace (spíš bufetu), já si dávám plov za 85 a salát a H. kuře s bramborami a salát. Dáváme si dvě piva po 40 rublech, takže celkem platíme 280 rublů. To by bylo docela dobrý, ale je to částečně samoobsluha a paní pokladní je nepříjemná. Sedí se tu za zdí, která odděluje zahrádku od silnice. Auta jsou navíc přehlušená hudbou.
Po obědě jeme do botanické zahrady. Jsou tu davy. Vstup stojí 140 rublů. Cedulky nejsou anglicky, ale rusky, abcházsky a latinsky. Některé z nich by stejně potřebovaly vyměnit. Obdivujeme jezírka s lekníny roubená mozaikou. Smějeme se stromu, který se jménuje samšit (zkuste si to přeložit z angličtiny rozdělené do dvou slov). Odpočíváme v příjemném stínu pod vysokými stromy. Fotíme palmy, bambusy a náhodně procházející ještěrku.
Obr. 3. Botanická zahrada
Po cestě na autobus si kupujeme kvas za 45 rublů. Jedeme se podívat na stanici Maják (Маяк). Procházíme se po pláži až k majáku kolem několika kaváren. Začíná příliv. Pláž pak končí vojenskou zábranou, tak jdeme na bus do města.
Obr. 4. Maják
Nakoupíme ovoce, zeleninu, chleba a 2 baltiky na večeři a zítřejší výlet. Zaplatíme v hostelu 1600 rublů za oba a 2 noci a předáváme tašku s věcmi, které si tady zatím schováme, než se vrátíme z výletu.
Nejaká paní (Ruska) tu ztratila simkartu. Nacházíme ji a vracíme.14.8. se slaví v Abcházii začátek války proti Gruzii. Ve městě se při této příležitosti koná představení, které se skládá z vyprávění lidí, projekce fotek válečných hrdinů, nakonec klipy a písně z vojenského prostředí.
Proč slaví ale začátek války a ne konec? Nenávist ke Gruzii je pochopitelná, ale je to samé střílení, a to se nám nelíbí. Je to ale přesto pro nás působivý zážitek. Kolem půl dvanácté jdeme spát.