Z Rainerovy chaty na Sliezsky dom
- Radim Dostál
- 5.02.2014
- 12:00
- Změněno: 12.10.2020 | 19:39
Od Rainerovy chaty pokračujeme po Tatranské magistrále přes Hrebienok až na Sliezsky dom a Velické pleso.
Od Rainerovy chaty pokračujeme po Tatranské magistrále přes Hrebienok až na Sliezsky dom a Velické pleso.
Sedíme na lavičce před Rainerovou chatou a popíjíme čaj. Rainerova chata je dle informačních cedulí nejstarší turistický přístřešek na slovenské straně Vysokých Tater. Roku 1863 jí nechal postavit Ján Juraj Rainer, který žil v létech 1800 až 1872. Chata zanikla v roce 1884, kdy byla postavená chata kamzík. K rekonstrukci došlo v roce 1980 a poté i 1997, aby mohla být chata opět otevřená v roce 1998. Rekonstrukce v roce 1997 se ujal současný pronajímatel středoškolský učitel a horský nosič Peter Petras, díky kterého dnes chata opět existuje a má svou dnešní tvář. V chatě je také muzeum horských nosičů a horolezců. Rainerova chata slouží také jako infocentrum.
Po asi dvacetiminutovém odpočinku u čaje pokračujeme dále k pár desítek metrů vzdálenému turistickému rozcestí Rázcestie nad Rainerovou chatou. Rozcestí je umístěno na Tatranské magistrále a po Tatranské magistrále půjdeme až na Sliezský dom. Z rozcestí je krom Tatranské magistrály také možnost pokračovat dále Velkou Studenou dolinou na Zbojnickou chatu, případně dále k sedlu Prielom. My se vydáváme po Tatranské magistrále na Hrebienok.
Slavkovský nos (někdy také jen Nos) je turisticky nepřístupný vrchol v okolí Slavkovského štítu.
Slavkovská vyhliadka (Slavkovská vyhlídka) je turisticky přístupná vyhlídka na Slavkovském hřebeni.
Slavkovský štít je významný, turisticky přístupný tatranský vrchol nacházející se na Slavskovském hřebeni.
Rázcestie pod Slavskovským štítom je rozcestí turistických značek na Tatranské magistrále pod Slavkovským hřebenem.
Na Hrebienok přicházíme asi po dvaceti minutách pohodové chůze a mírného klesání. Jdeme po upravené bezbariérové cestě. Sice jsme to původně neměli v úmyslu, ale rozhodneme se dojít až na horský hotel Sliezský Dom. Bez větší přestávky vycházíme po červené turistické značce. Asi po dvaceti minutách přicházíme na Rázcestie pod Slavkovským Štítom.
Na Rázcestie pod Slavkovským Šttítom se křižuje Tatranská magistrála s cestou vedoucí ze Starého Smokovce na Slavkovský štít. My pokračujeme dále po červené turistické značce na Sliezsky dom.
Postupně opustíme les a procházíme klečí s výhledem na pravé straně na okolní hory a na levé straně na Starý Smokovec, Tatranské Zruby a další obce.
Na Sliezesky dom přicházíme po hodině a půl cesty po Tatranské magistrále. Od rozcestí jsme vystoupali o více než 300 výškových metrů. Naše čtveřice se rozdělila na dvě dvojce a sejdeme se v restauraci na obědě.
Od mé poslední návštěvy Sliezského domu v roce 2002 se Sliezsky dom hodně změnil. Je vidět, že interiér prošel rekonstrukcí. Neusedáme přímo v restauraci, ale v boční jídelně.
Po obědě se procházíme kolem nedalekého Velického plesa. Velické pleso si celé obejdeme a uděláme několik fotek. Místy je na hladině vidět i led. Přítok vody Velickému plesu zajišťuje Velický potok, který do plesa padá Velickým vodopádem. Velický vodopád je na opačném konci plesa, než je horský hotel Sliezsky dom.
Oběd v hotelu Sliezsky dom i s procházkou kolem plesa nám zabere něco málo přes hodinu. Poté se vydáváme dolů po zelené turistické značce směrem na rozcestí Velická poľana, kde máme být za deset minut. Tím opouštíme Tatranskou magistrálu.
Na rozcestí Velická poľana přicházíme po necelé čtvrt hodině chůze. Opouštíme zelenou turistickou značku a dále pokračujeme po žluté turistické značce. Klesli jsme o více než 100 výškových metrů a klesání dále pokračuje.
Postupně klesáme z pásma kleče do „normálního lesa“. Asi po dvaceti pěti minutách přicházíme k rozcestí Rázcestie nad Zrubami, kde se navzájem počkáme. Na rozcestí opouštíme žlutou turistickou značku vedoucí do Starého Smokovce a pokračujeme po modré turistické značce do Tatranských Zrubů.
Do Tatranských Zrubů přicházíme po tři čtvrtě hodiny klesání. Od Sliezského domu jsme klesli o 670 výškových metrů. V hotelu v Tatranských Zrubech jsme ubytováni a naše cesta zde končí.
Na přelomu září a října jsem se vydal na šachový turnaj do Tatranských Zrubů. Při té příležitosti jsem udělal několik nijak extrémně náročných procházek po Vysokých Tatrách.