Sedlo Amtkel
- Lenka Churavá
- 4.06.2014
- 12:00
- Změněno: 19.06.2014 | 22:19
Počasí je krásné a my spíme v sedle Adanga. Přečtěte si o dalších dvou dnech v Abcházii.
23.8.2012 čtvrtek
Počasí je krásné a my spíme v sedle Adanga. Už když jdu v noci na záchod, nebe je plné hvězd. Ráno nám po stanu leze obrovská kobylka – tak 7 cm na délku a 2 cm na šířku.
Z druhé strany sedla nás zdraví chlapík s holí. Prý přiletěli ze Suchumi vrtulníkem na Černou vodu a všichni se koupou a léčí se a on si zatím vyběhl do sedla. Ulovili už dva bizony a ještě půjdou na „ochotu“ (lov). Za chvíli slyšíme nad hlavou dva vrtulníky a máme pocit, jako by nejlepší kusy zvířat vyhlíželi z vrchu. H. mezi snídaní odbíhá fotit. Zdá se mu, že jsou to bojové vrtulníky s raketkami.
Obr. 1. V sedle Adanga
Po snídani vyrážíme a cesta jde dobře po travnaté cestičce dolů k jezírkům, pak ze svahu prudce bez cesty lesem, korýtkem a pak k říčce. U brodu před sedlem Amtkel nás dožene skupina pěti koní, takže cesta bude snad vidět. V sedle Amtkel se najíme – paštiku, okurky, müsli (chleba už nemáme). Pak sejdeme omylem dolů až k vodopádu, pak se zas škrábeme nahoru lesem než narazíme na cestu. Pak z lesa ven a po koňské stopě – těžký traverz travou, pak se cesta rovná a jde se v pohodě. Chvílemi se ztrácí a pak se zas najde. Sbíráme borůvky.
Obr. 2. Cesta dolů ze sedla Adanga
Na konci dne jsme uhnuli trošku špatně. Zítra se budeme muset vrátit na cestu. Alespoň se tu dá dobře postavit stan a vykoupat se v potoce (od Kulamby jsme se nekoupali). Vaříme špagety s boloňskou omáčkou a benzin dochází.
Obr. 3. Do sedla Amtkel
24.8.2012 pátek
Dostaneme se zdlouhavě zpět na cestu. Jdeme po ní až ke stanu u velkého kamene. Jdeme dál a po chvíli zjišťujeme, že jsme opět moc nahoře. Chvíli jdeme horem, ke konci ale mají být bolševníky, tak bychom se rádi dostali na cestu. Složitě na ni sejdeme a poslední 1,5 km jdeme po cestě, je to 1,5 km vzdušnou čarou. Trvá nám to ¾ hodiny, a to je cesta řádně prošlápnutá od krav.
Dojdeme konečně k pastevcům. Je jich více než předtím. Starší, mladší, malý kluk, voják a lovec a ještě jeden. Nabízí nám sýr, chleba, podmáslí, vodku a domácí víno. Najíme se dosyta a pokecáme o tom, jak gruzínská politika vůči Abcházii není správná.
Ukážou nám ještě jednu cestu na Lachtu, kterou zatím neznáme, a prý je kratší a lepší. Půjdeme zítra tudy. Popojdeme ještě kousek blíž k sedýlku a tam spíme.
Obr. 4. Podvečerní cesta od ovčáků na Kulambě