Křížová hora
- Radim Dostál
- 22.10.2014
- 12:00
- Změněno: 19.09.2014 | 19:14
Poslední den našeho pobytu na chatě Luž se autem přemístíme do nedalekého Jiřetína pod Jedlovou, kde navštívíme poutní místo Křížovou horu.
Ráno si na chatě Luž sbalíme věci, nasnídáme se a vyklidíme pokoje. Autem se vydáme do Jířetína pod Jedlovou.
Jiřetín pod Jedlovou
Auto zaparkujeme na Náměstí Jiřího v Jiřetíně pod Jedlovou hned vedle kostela. Od parkoviště se vydáme po ulici Křížová mírným stoupáním směrem k obecnímu úřadu. Kolem něj projdeme a po pár minutách chůze po asfaltové cestě přicházíme do areálu Křížové hory. Šli jsme po zelené turistické značce. Křížová hora je malý kopec, kde je několik soch a hlavně po cestě na vrchol hory se nachází jedenáct obrazů tvořící křížovou cestu. Celý výstup je na vrcholu hory zakončen kaplí. Ještě před schodištěm na začátku kopce je umístěna informační cedule s informacemi o Křížové hoře. Máme trochu smůlu, celý den bylo zataženo a schylovalo se k dešti, nyní, akorát když začínáme svou „pouť“ na poutní místo, začíná pršet.
Křížová hora (563 m.n.m.)
Na informační ceduli je psáno o popularitě poutního místa, které je hojně navštěvováno. Dříve bylo místo navštěvováno především na církevní svátky Povýšení sv. Kříže (14. září) a Nalezení sv. Kříže (3. května). Dnes je místo navštěvováno především nejbližší víkend ke 14. září, kdy se zde koná Svatojiřetínská pouť.
Obr. 1. Sochy na Křížové hoře, v pozadí kaple
Historie Křížové hory
K místu se váže legenda z období protireformace z 18. století, kdy byly protestanté (luteráni) donuceni přejít na katolickou víru, nebo opustit kraj. Mnozí se rozhodli odejít do Německa. mezi nimi bylo i sedm občanů Jiřetína (bratří Dontů), kteří se vydali do nedalekého Německa. První noc své cesty měli všichni stejný sen, zdálo se jim, že se jim zjevil Spasitel na kříži a nabádal je k cestě zpět. Považovali tento společný sen na znamení a rozhodli se, že nejmladší z nich, který je stejně vážně nemocný se vrátí, přestoupí na katolickou víru a bude dále spravovat otcův majetek.
Obr. 2. Křížová cesta, socha
Po návratu nechal nejmladší Dontův syn postavit na otcově pozemku dřevěný kříž a uzdravil se. Dřevěný kříž stál právě v místech dnešní Olivetské zahrady. Od té doby sem chodilo mnoho trpících, kteří se zde údajně uzdravili.
Tolik legenda a nyní fakta. Jedenáct rokokových zastavení křížové cesty, dřevěnou kapli Povýšení svatého Kříže a rokokovou kapli Božího hrobu zde nechal v roce 1759 postavit zdejší farář Gottfried Liessner. O dvacet let později, roku 1779 byla dřevěná kaple zbourána silným větrem, stát zůstal jen dřevěný kříž. V roce 1783 byl položen základ nynější kamenné kaple, která byla dostavěna až roku 1796. Věž u kaple byla dostavěna až o mnoho desítek let později v roce 1886.
Obr. 3. Křížová hora – jednotlivá zastavení křížové cesty, v pozadí kaple
Co je na křížové hoře
Na počátku cesty, tedy kousek od informační cedule se za branou nachází sochy spícího sv. Petra, sv. Jakuba a sv. Jana z roku 1764. Za nimi je již zmiňovaná Olivetská zahrada, kde údajně nemocný Dont postavil dřevěný kříž a uzdravil se. V Olivetské zahradě je také socha modlicího se spasitele a anděla s kalichem.
Obr. 4. Křížová hora – socha Neposkvrněné Matky Páně.
Na pokraji lesa se nachází další socha spasitele, tentokrát s trnovou korunou. Socha je z roku 1859. Na západní straně kaple se nachází socha Neposkvrněné Matky Páně z roku 1869 a u ní je nevysychající studna. Na konci celého areálu se nachází již zmiňovaná rokoková kaple Božího hrobu.
Obr. 5. Křížová hora – kaple Boží hrob
Tolik tedy informace z informační cedule. My pomalu v dešti stoupáme vzhůru, já při tom fotím některé sochy. Kopec není nijak velký, velmi pomalou chůzí i s focením jdu vzhůru necelých deset minut. Každé zastavení křížové cesty je jakoby malá zděná kaplička, spíše jen zeď s obrázkem znázorňujícím jedno zastavení křížové cesty. Na vrcholu jsou již zmiňované dvě kaple a socha Neposkvrněné Matky Páně. Mezi kaplemi je na stromě turistické rozcestí. Na Křížovou horu jsme přišli po zelené turistické cestě a můžeme se buď vrátit, nebo pokračovat dále po zelené turistické značce směrem na Jedlovou. Dle rozcestníku jsme od náměstí ušli půl kilometru. Kdo by se chtěl jen projít nenáročnou procházkou, může se nyní vrátit do Jiřetína. My se ale rozhodneme ještě navštívit i rozhlednu na vrcholu Jedlová. O tom až v příštím díle.