Po cestě z města Oybin, kde jsme si prohlédli hrad jdeme kolem města Jonsdorf a projdeme zajímavým skalním útvarem Zigeunerstuben (Cikánské světničky) aby jsme z něj vešli do ještě zajímavějšího a hlavně známějšího skalního masívu Nonnenfelsen (Jeptišky).
Z města Oybin jdeme nejprve po červené turistické značce, kterou vyměníme za modrou turistickou značku. Část po červené turistické značce známe, protože jsem stejnou cestou šli do města Oybin. Modrá turistická značka nás odkloní směrem na Jonsdorf, i když samotnému centru města Jonsdorf se vyhneme. Projdeme vlastně jen kousek po jeho okraji.
Obr. 1. Skalní chodba v Zigeunerstuben (Cikánské světničky) – Lužické hory
Asi hodinu a půl chůze od hradu Oybin přicházíme ke skalním útvarům Zigeunerstuben, což v překladu znamená Cikánské světničky. Přes Zigeunerstuben se táhne skalní puklina, která slouží jako ulice. Je asi 2 metry široká a kolem sto metrů dlouhá. Puklinou (skalní ulicí) projdeme a mírně v ní stoupáme. Je už sice trochu tma, okolní skály totiž dělají dost velký stín, přesto udělám pár fotek Zigeunerstuben.
Obr. 2. Skalní chodba v Zigeunerstuben (Cikánské světničky) – Lužické hory
Po vystoupání puklinou přicházíme k vyvýšenému místu s výhledy po okolí. U několika balvanů se fotíme.
Pár minut po opuštění Zigeunerstuben přicházíme ke skalnímu masivu Nonnenfelsen (jeptišky). Nonnenfelsen jsou skoro sto metrů vysoké a asi 150 dlouhé pískovcové skály. Dle pověsti zde žily jeptišky, které hřešily a za trest byly proměněny v kámen.Na skalním masivu je i výletní restaurace. Když budovu spatřím poprvé, vidím ji ve výšce při mírném stmívání a působí na mě svým opuštěným dojmem, umístěním ve skalách jako budova z nějakého hororu. K restauraci prudce vystoupáme pěšinou od parkoviště, místy po dřevěných schůdcích. Restaurace je zavřená, možná proto, že jsme zde mimo sezónu, nebo po sedmé večer zde už nikdo nechodí. Že je tato budova restaurací se dovídám vlastně až dodatečně, v tom okamžiku to netuším.
Obr. 3. Restaurace kousek od skalních útvarů Nonnenfelsen – Lužické hory
Součástí skalního masivu Nonnenfelsen je i Via Ferrata, která se nachází z druhé strany. Zájemcům o zajištěnou cestu lze doporučit. My na Via Ferratu nemáme ani čas (už je po 7 hodině večer), výbavu, pojistku ani náladu. Další zajímavost na skalním masivu Nonnenfelsen je skaní ulice, která skalní masiv protíná.
Celý skalní masiv protíná tak zvaná Skalní ulice (Felsengasse). Jedná se o asi sto metrů dlouhou skalní rozsedlinu, která je široká kolem tří metrů a kterou po stranách lemují skály asi třicet metrů vysoké. Ve Skalní ulici jsou místy kamenné schody.
Od Nonnenfelsen pokračujeme dále po modré turistické značce až k rozcestníku s pomníkem, kde jsme již dnes byli. Zleva se k nám připojuje červená turistická značka, na kterou jsme ráno odbočili. Pokračujeme dále, tentokráte již po červené a modré turistické značce až přijdeme k hraničnímu přechodu Horní Světlá – Waltersdorf. Z hraničního přechodu je to již kousek na chatu Luž, kde náš výlet končí.
O Velikonocích roku 2014 jsme strávili prodloužený víkend na chatě Luž v Lužických horách.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů