Z Konic pokračujeme dále vinařským krajem a po červené turistické značce přicházíme obcí Popice a poté obcí Havraníky. Z informačních cedulí se dovídáme mnoho o místní historii.
Z Konic pokračujeme dále po červené turistické značce. Jdeme po asfaltové hlavní cestě směrem k nedalekým Popicím. Po necelých deseti minutách přicházíme k rozcestí Pod Popickým vrchem.
Zprava se k nám připojuje zelená turistická značka. Nedaleko je informační cedule o viniční trati Pod lesem. Kromě samotné viniční trati jsou zde informace i o obci Popice, což je městská část Znojma.
První písemná zmínka o obci Popice je z roku 1252. V roce 1577 se objevuje první zmínka o místním kostele zasvěceném svatému Zikmundovi. Historické prameny, dokládající pěstování vína v této oblasti, jsou však ještě starší. Listina již z roku 1228 se zmiňuje o zdejších klášterních vinicích a odvodu desátků z obcí Sedlešovice, Popice a Konice, které byly pod správou Louckého kláštera. Tato informace je trochu v rozporu s informací v jiném odstavci, že 1. zmínka je obci Popice je až z roku 1252. Selské sklepy jsou v Popicích budovány až na přelomu 16. a 17. století a jsou zachovány dodnes v téměř nezměněné podobě.
Viniční trať Pod lesem se nachází v nadmořské výšce 300 až 330 m. n. m. Charakteristickými odrůdami na viniční trati Pod lesem jsou Müller Thurgau, Veletínské zelené, Ryzlink rýnský a Sauvigon. Na informační ceduli jsou uvedené odrůdy i charakterizovány.
Do samotných Popic vcházíme po pár minutách chůze. V obci Popice nacházíme další informační ceduli, která o Popicích informuje podrobněji. Dovídáme se tak o přírodních poměrech okolí Popic, hlavně o živočiších a rostlinách vyskytujících se v okolí Popic. Za zmínku stojí hlavně nedaleká přírodní památka Horáčkův kopeček, kde se vyskytují vzácné a ohrožené druhy rostlin i živočichů.
Za obcí Popice opouštíme hlavní cestu a pokračujeme do Havraníků. Průchod Popicemi a cesta do Havraníků trvá asi dvacet minut. Míjíme při tom kapli Panny Marie Bolestné.
Obr. 1. Kaple Panny Marie Bolestné
U turistického rozcestí Havraníky opět nechybí informační cedule pojednávající o obci Havraníky. V mladších třetihorách se na území dnešní obce Havraníky táhla linie mořského dna. Nedaleký kopec Skalka (309 m. n. m.) byl v té době jedním z ostrovů. Na vrcholu Skalky se dají ještě dnes najít zbytky mořských písků a vápenitých jílů s torzy mořských živočichů.
Místo dnešních Havraníků je obydleno již velmi dlouho. Archeologové zde nalezli pohřebiště, keramiku a různé nástroje z mladší doby kamenné. První písemná zmínka o Havranicích je z roku 1229. Místní kostel je údajně starší než celé Znojmo. I když původní kostel byl roku 1811 svržen a místo něj byl v letech 1813 – 1816 postaven nový. Jak starý byl původní kostel se zde však nepíše.
Samozřejmě stejně jako v okolních vesnicích i zde se pěstovalo víno. Hrozen je ostatně i na nejstarší pečeti obce Havraníky. V obci Havraníky a blízkém okolí je také mnoho vinných sklepů, které mnohdy dosahují i stovek metrů, nebo dokonce i kilometrů.
Také se zde něco málo píše o Havranickém vřesovišti. Havranické vřesoviště patří k největším vřesovištím v Podyjí. Nachází se jihozápadním směrem od Znojma na pravém břehu Dyje. Dříve se zde táhly husté lesy, které však lidé ve středověku vykáceli a vzniklé prostory začali využívat jako pastviny pro dobytek. Na této půdě se pak začalo dařit vřesu a vytvořilo se vhodné prostředí pro teplomilné stepní rostliny.
Tolik zajímavosti z informační cedule. Červená turistická značka nás vede jen okrajem obce Havraníky, pokračujeme po ní dále.
Asi po deseti minutách chůze přicházíme k turistickému rozcestí Havranické vřesoviště. O vřesovišti je zde i informační cedule, kde se o vřesovišti dovídáme více, než minule. Havranické vřesoviště je druhově nejrozmanitější oblastí v národním parku Podyjí. Na pestrosti zdejší přírody značnou měrou přispěl člověk. K lidskému působení zde dochází již od neolitu. Ve středověku nahradily hustý les rozsáhlé pastviny. Pásly se zde ovce, výjimečně zde byly malá políčka a později zde byly zakládány sady. Vznikala tak různorodá a pestrá krajina. Na počátku 20. století pastva ustala a pastviny byly opět zalesněny. Až opět nedávno se některá místa začala kosit a v roce 1997 se sem podařilo přivést poprvé po dlouhé době stádo ovcí.
Od turistického rozcestí s informační cedulí pokračujeme dále po červené turistické značce směrem na Jodexův mlýn, který je vzdálen jeden kilometr. Za 70 metrů má být po cestě studánka.
Po pár minutách přicházíme ke studánce pod Lipkami. Podle cedule byla studánka zbudována v roce 2005. Kvalita vody je pravidelně kontrolována a v současné době (podzim 2014) voda není pitná.
Po další asi čtvrt hodině přicházíme k rozcestí Jodexův mlýn. Zprava se k nám připojuje žlutá turistická značka a dále bude pokračovat společně s naší červenou. Nedaleko od nás je opět řeka Dyje, kterou jsme před několika hodinami opustili. Pokračujeme dále podél řeky Dyje k rozcestí Pod Šobesem, lávka, který je vzdálen půl kilometru.
Míjíme vchod do podzemí, patrně vinný sklep, samozřejmě uzamčený. Asi po deseti minutách přicházíme k rozcestí Pod Šobesem. Opustíme zde červenou turistickou značku a dále budeme pokračovat po žluté na Hnanice. Kromě červené a žluté zde začíná také modrá turistická značka, která ale vede opačným směrem, než chceme.
Pokračujeme po žluté turistické značce a opouštíme dnes již definitivně řeku Dyje. Rozcestí Hnanice, okraj je vzdáleno jeden a půl kilometru.
Na podzim roku 2014 jsme se vydali na prodloužený víkend do obce Hnanice, která se nachází poblíž Znojma na Jižní Moravě. Krom návštěvy vinných sklípků jsme podnikli i několik výletů.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů