Z informační cedule se dovídáme mnoho zajímavých faktů o Býčí skále. Název Býčí skála získala jeskyně po nálezu malé bronzové sošky býčka, kterou u severní stěny části jeskyně zvané Předsíň, o prázdninách roku 1869, nalezli bratranci Arnošt a Gustav Felkovi. Soška byla v keramické nádobě naplněné spečeným spáleným prosem. Nález motivoval blanenského lékaře a archeologa Jindřicha Wankela k archeologickému odkryvu Předsíně Býčí skály. Při tomto odkryvu, který proběhl v 2. polovině 19. století, byl učiněn velmi významný archeologický nález, tak zvaný „pohřeb halštatského velmože„. Nejen Jindřich Wankel nabyl přesvědčení, že v jeskyni byl pohřben významný náčelník a s ním došlo i k obětování nejen cenností a potravin, ale také užitkových zvířat a dokonce i lidí. Právě stopy po pradávném krvavém pohřebním rituálu byly v jeskyni nalezeny, i když existují i alternativní teorie vysvětlující nález. Z druhé informační cedule se dovídáme, že nález je přibližně z 5. století před našim letopočtem a objev se stal roku 1872. Nález čítá přes 40 lidských koster se známkami násilné smrti. Některým kostrám chyběly hlavy nebo končetiny. Jsou zde například nalezeny dvě useknuté ženské ruce ozdobené zlatými prsteny a bronzovými náramky. Ke krutým bizarnostem patří nalezená polovina lidské lebky, která při rituálu možná sloužila jako číše. Alternativní teorie říkají, že zde nedošlo k rituálnímu pohřbu, ale k přepadení a pobytí karavany kupců.
Obr. 1. Portál jeskyně Býčí skála – Moravský kras
Stejný archeolog, Jindřich Wankel, ještě před tímto nálezem v roce 1867 nalezl v části jménem Jižní odbočka stanoviště člověka ze starší doby kamenné. Bližší výzkum významného archeologického naleziště ukončila výstavba továrny na zbraně v Předsíni v roce 1944 německou armádou.
Jeskyně Býčí skála byla až do roku 1920 známá jako přibližně 450 metrů dlouhá tunelovitá jeskyně, která byla ukončena jezírkem Šenkova sifonu. Ten byl právě roku 1920 pomocí čerpadel překonán a za ním byla objevená Nová Býčí skála. Zásahem člověka v roce 1984 byla proražená nová štola, která propojila Býčí skálu s Prolomenou skálou. Prolomenou skálu uzavíral tak zvaný Sifon potápěčů, který byl překonán 30. prosinec roku 1984. Zdolání 110 metrů dlouhého sifonu vedlo k objevení Proplavané skály, která je Srbským sifonem spojena s Velikonočními jeskyněmi Rudického propadání. Srbský sifon byl překonán v následujícím roce a tím došlo k propojení celého jeskynního komplexu od Ponoru Jedovického potoka až po vývěry v Křtinském údolí v celkové délce 13 kilometrů.
Býk z Býčí skály a další nálezy
Na již zmíněném nálezu bronzové sošky býka je zajímavých několik věcí. Soška není čistě bronzová, ale je zdobená kousky železa a soška pochází pravděpodobně z velké dálky. Wankel předpokládal, že místem původu sošky je starověký Egypt, kde byl uctíván posvátný býk Hapi. Tomu nasvědčuje především výzdoba nalezené plastiky. Býk byl v prehistorii lidstva uctíván jako kult v mnoha pravěkých kulturách. Kult býka je doložen už u nejstarších zemědělských civilizací.
Obr. 2. Jeskyně Býčí skála – Moravský kras
Další zajímavý, i když nakonec už ne tak významný objev byl malý prsten s vnějším obvodem 43 milimetrů a vnitřním obvodem 20 milimetrů. Wankel původně zastával názor, že prstenec vznikl odlitím. Vzhledem ke stáří předmětu, by se ale jednalo o unikátní důkaz znalosti tohoto postupu v tak dávné době. Po dlouhé diskuzi v odborné literatuře nakonec metalurgické rozbory ukázaly, že se o odlitek nejedná a že prstenec byl vykován z měkké oceli. Takže historie lidstva se přepisovat nemusela a nález není až tak významný. Prsten tak slouží jen jako důkaz precizní kovářské práce našich dávných předků. Býčí skála je jednou z nejstarších dosud známých lokalit ve střední Evropě, na nichž se pracovalo s železem. Nalezený prstenec je toho mimo jiné důkazem. U jedné ze stěn jeskyně se totiž nacházela na zhruba padesáti metrech čtverečních i kovárna. Z nálezů nářadí a hlavně odpadu je zřejmé, že kovárna, možná přesněji dílna, nesloužila jen k zpracování železa, ale také bronzu.
Tolik informace z informačních cedulí, které popisují zajímavosti, možná trochu záhady, z dávných dob, které se pojí k tomuto místu. Zbývá dodat důležitou informaci, že jeskyně Býčí skála není běžně přístupná veřejnosti, ale párkrát za rok probíhají dny otevřených dveří, ve kterých může i veřejnost nahlédnout dovnitř. V den, kdy jsme tam byli my, se ale nic takového nekoná a dveře do jeskyně jsou zavřeny.
Kousek od vchodu do jeskyně je na skále pověšená podobizna „otce“ moravské archeologie a objevitele tajů Býčí skály Jindřicha Wankela. Dále jsou zde podobizny dvou umělců Josefa Mánese a Júlia Mařáka, kteří však s jeskyní nemají nic společného.
Obr. 3. Vchod do jeskyně Býčí skála – Moravský kras
Naše tříčlenné „družstvo“ se zde rozdělí, Lenka zde chvíli počká a pak se vrátí směrem na Vývěr Jedovického potoka a dále na nedalekou zastávku autobusu. Já s Honzou pokračuji dále po modré turistické značce k volně přístupné jeskyni Kostelík.
