Kdo by neznal slavné skotské jezero Loch Ness? A kdo z těch, co o něm už někdy slyšel, ještě nikdy neslyšel o Lochnesské příšeře? Odpovědi na obě otázky nejspíše bude "nikdo". Co se to vlastně v hlubinách jezera Loch Ness ukrývá? Jen občas to vykoukne na povrch a hned se zase ponoří. Možná nic, možná příšera, kdo ví....
Jezero Loch Ness je světové proslulé nejen díky svým obrovským rozměrům, kdy délka jezera je úctyhodných 37 kilometrů, šířka 1,5 kilometrů a hlavně ohromná hloubka dosahujeaž neuvěřitelných 227 metrů s tím, že průměrná hloubka je až 132 metrů. Slávu jezera zajistil především jeden záhadný tvor, který v něm údajně žije. V tak ohromných hlubinách se totiž může skrývat ledacos, třeba i nějaká tajemná a lidem doposud neznámá (ne)stvůra.
V jezeru Loch Ness údajně žije tak zvaná Lochnesská příšera, anebo Nessie, jak jí říkají místní. Nessie je tak zvaný kryptozoologický živočich. To znamená živočich, o jehož existenci neexistují objektivní důkazy, existují ale svědectví o jeho pozorování, případně legendy přenášené z generaci na generaci. Lochnesská příšera se tak řadí do stejné party živočichů, jako třeba himálajský sněžný muž Yetti, americký Bigfoot, nebo bájný mongolský pouštní červ Olgoj chorchoj. Pravda, ze všech jmenovaných je existence Lochensské příšery sice nejpravděpodobnější, ale pořád je jen kryptozoologickým živočichem a lidé, kteří předkládají důkazy její existence, spíše než důkazy sdělují své přání.
Obr. 1. Co se asi skrývá v hlubinách jezera Loch Ness?
Legenda o záhadném drakovi žijícím v jezeru Loch Ness je velmi stará. První písemná zmínka je ze spisů jistého Kolumba, což byl misionář šířící křesťanství v šestém století našeho letopočtu na území dnešního Skotska. V jedné z kronik, které Kolumba psal je zmínka, že zachránil život nějakému nebohému domorodci, který u řeky Ness zápasil s drakem. Zajímavé je, že se nezmiňuje o jezeru Ness (tedy Loch Ness), ale o řece Ness. Normálně by jsme nad něčím takovým asi mávli rukou s odůvodněním, že nějaký Kolumba v 6 století prostě psal „bláboly“. Jenomže Kolumba je považován za důvěryhodného kronikáře, tedy obvykle nepsal nějaké báje a pověsti, ale historické události. Kroniky takto důvěryhodných kronikářů mají nejen literární hodnotu, ale také a to především hodnotu historickou. Jak se má racionální člověk vyrovnat s faktem, že důvěryhodný kronikář píše něco o zápasu s drakem?
Je možné, že legenda o Lochnesce je ještě starší. Nejpozději však až od 6. století se z generace na generaci přenáší historky o tom, co tenkrát děda vypravěčova pradědy spatřil, když šel vnitrozemím Skotské vysočiny. Jezero Loch Ness bylo dlouhou dobu v drsné krajině Highlands bez přístupové cesty dost nepřístupné a skazky o příšeře, která tam v nepřístupných horách žije, začaly patřit ke skotskému folklóru.
Obr. 2. Co to plave v levé části fotografie na hladině jezera Loch Ness? Příšera, nebo autor článku?
Jak již bylo zmíněno, jezero bylo po dlouhou dobu obtížně přístupné. Dostali se k němu jen horalové, kteří se vydali pěšky do hor. Žádná „rozumná“ přístupová cesta nebyla. To se změnilo ve 30. letech minulého století, kdy byla postavena a veřejnosti otevřená asfaltová cesta vedoucí kolem jezera Loch Ness. Od té doby se začaly množit svědectví o přibližně 10 metrů dlouhém hadovi, nebo ještěrovi, který byl spatřen na hladině. Jednou dokonce si to údajně Nessie šla vyříkat s lidmi v autě přímo na asfaltovou cestu, kam vylezla z vody. Asi jí vadilo, že narušují její teritorium. Z té doby se také začínají objevovat první fotografie, z nichž všechny byly při podrobném zkoumání označeny za podvrh.
K zásadnímu zlomu došlo v 60. letech minulého století, kdy se objevila fotografie, která v té době nebyla označena za podvrh a byla považována za autentickou. Vědecký svět se tehdy zarazil a záhadným živočichem se začali zabývat i seriózní vědci. Nabízela se teorie, že v okolí jezera přežil nějaký druhohorní ještěr, který zde v těžce dostupném a lidmi málo navštěvovaném místě našel útočiště. Spíše než o jeden exemplář by se patrně jednalo o malou skupinku živočichů, přece jen nějak by se museli rozmnožovat.
Každopádně Britové tenkrát brali celou věc vážně, pověřili hledáním nestvůry vojenské námořnictvo, které nasadilo těžký kalibr a to především hlubinný odposlech a sonar. Při hledání Lochnesské nestvůry byly použity metody, jako by vojáci hledali nepřátelskou ponorku. Pátrání proběhlo neúspěšně. I když konspirátoři a jiní nadšenci do alternativních výkladů faktů poukazují na fakt, že sonar několikrát něco zaznamenal. Jenomže náhodné „pípnutí“ sonaru nic neznamená. Může ho způsobit třeba kmen stromu poblíž pátracího plavidla. Sonar by větší objekt ve vodě nezaznamenal jen náhodně, ale určil by jeho polohu i směr a pátrací ponorka, nebo loď by jej byla schopna sledovat.
Obr. 3. Hrad Urquhart Castle na břehu jezera Loch Ness – Skotsko
Navíc ona slavná „autentická“ fotografie byla také padělek. Autor fotografie se k tomu přiznal na smrtelné posteli. Byl totiž majitelem několika místních penziónů, které byly na pokraji bankrotu. Skvělým marketingovým trikem se mu podařilo přilákat turisty a bankrot odvrátit.
Také je potřeba vzít v úvahu fakt, že dnes již Loch Ness není obrovské opuštěné a obtížně dostupné jezero. Loch Ness je dnes obrovské, lehce po asfaltové cestě dostupné a turisty hojně navštěvované místo. Je možné, že by jezero, kolem kterého se ročně mihne odhadem asi milión turistů, ukrývalo před lidstvem nějakou záhadu?
Navíc i já jsem se v jezeře koupal a nejen, že jsem nic nevyfotil, ale ani jsem nic neviděl. Nejen to, mě dokonce ani nic nesežralo. I když pravda, v jednom okamžiku, mě při plavání v jezeře Loch Ness jako by něco zubatého jemně stisklo nohu. Když jsem se hned prudce otočil, nic víc jsem neviděl, než jen mírně rozvlněnou a zpěněnou hladinu.
Oficiální a jen trochu seriózní věda dnes existenci Lochnesské příšery nepřipouští. Pokud pomineme vyložené podvodníky, kteří falšují fotografie, kde se koupou nejčastěji obyčejní psi, aby úpravou fotografií získaly obludné rysy, zbývají nám svědectví lidí, kteří nemusejí nutně lhát. Může docházet k chybám pozorování, kdy pozorovatel nerozpozná například kmen stromu. Občasné zvednutí hladiny a vznik nečekaných vln lze vysvětlit seizmickou činností. Jezero totiž leží činném geologickém zlomu.
Nejvíce k příšeře přívětivá, ale ještě věděcká teorie připouští, že zde nějaká skupinka pradávných ještěrů možná přežila druhohory a nějací jejich potomci i zažili éru lidí. Jenomže již mnoho staletí, možná i tisíciletí nežijí. Snad za života Kolomba ještě nějaký exemplář žil. Možná už ani tehdy. A Kolomba se o příšeře dověděl z ústní lidové slovesnosti převáděné z generaci na generaci. Ale je to jen hodně divoká vědecká teorie. Také je možné, že se nikdy nic neobvyklého v jezeře nevyskytlo.
Nerad bořím krásné sny střetem s realitou. Nikomu nechci bránit v klidu pohlédnout na hladinu Lochnessu, zasnít se a zamyslet se, co se asi v jeho úctyhodných hlubinách před lidmi skrývá.
Obr. 4. Jachty na jezeře Loch Ness mohou sloužit jako ideální potrava pro příšeru.
Ještě dodám, že koupání v jezeře Loch Ness je opravdu jen pro otrlé, spíše otužilé. Je potřeba si uvědomit, že jezero se nachází dost na severu. Severněji než podstatná část Dánska a například jen od 2 stupně jižněji, než hlavní město Švédska. V takových severních oblastech voda rozhodně není teplá. Měl jsem problém ve vodě vydržet alespoň 10 minut. Ale za fotku jak plavu v jezeře Loch Ness a jak narušuji teritorium příšeře, musím něco vytrpět.
Poté, co se vykoupeme v jezeře a uděláme si pár fotek, usedáme do auta a začínáme po cestě vedoucí podél jezera hledat místo k přespání.
Začátkem srpna roku 2016 jsme já, Milan a Honza vyrazili na Skotskou vysočinu, kterou jsme celou projeli půjčeným autem.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů