Bílý Kříž
- Radim Dostál
- 16.05.2018
- 12:00
- Změněno: 1.05.2018 | 19:54
Ráno po bezstarostné noci na chatě Doroťanka se vydávám po červené turistické značce vedoucí přes hraniční hřeben k známé osadě Bílý Kříž.
Ráno po bezstarostné noci na chatě Doroťanka se vydávám po červené turistické značce vedoucí přes hraniční hřeben k známé osadě Bílý Kříž.
Ráno se na chatě Doroťance příliš dlouho nezdržuji. Nasnídám se, snídaně je v ceně ubytování, sbalím se a vyrážím. Nic jiného, než červená turistická značka, po které jsem včera přišel, zde není. Budu po ní pokračovat dále. Dle rozcestníku, který se nachází kousek za chatou, je Súľov vzdálen 3 kilometry a Bílý Kříž je o půl kilometrů dále.
Nejprve mě za chatou čeká mírné klesání, abych ze sedla opět začal stoupat. Projdu tak celou osadou Doroťanka a za ní mě cesta opět zavede do lesa. Cesta začne mít stejný charakter jako včera. To znamená mírné klesání střídá mírné stoupání, hřeben je bez významných výškových rozdílů. Stejně jako včera, cesta vede lesem, kde místy jsou k dispozici výhledy na okolní krajinu.
Asi po 3/4 hodinách chůze míjím vrchol Súľov, který není na turistické trase. Červená turistická značka jej míjí po cestě, která je pár desítek metrů od vrcholu.
Po asi padesáti minutách chůze z chaty Doroťanka přicházím k rozcestníku Súľov. Zleva se po asfaltové silnici připojuje zelená turistická značka z Údolí Černé Ostravice, která společně s červenou po které přicházím, pokračuje na Bílý Kříž.
Zleva se připojuje slovenská žlutá turistická značka z Vrchpredmier, což je část obce Klokočov. Žlutá turistická značka dále rovněž pokračuje na Bílý Kříž.
Obvyklá trasa výletníků, kteří jdou na Bílý Kříž, nebo se z něj vracejí, jdou právě přes toto rozcestí, ale na rozdíl od mě po zelené turistické značce, která je Údolím Černé Ostravice zavede na autobusovou zastávku Staré Hamry – Černá.
U rozcestníku je informační cedule informující, že jsme na bývalém trojmezném bodě. Tedy místě, kde se protínaly hranice tří států. Zde je kousek od cedule kámen, který po několik staletí odděloval 3 země: Moravu, Slezsko a Slovensko. Hranice mezi Moravou a Slezskem byla určena až roku 1668 a vedla říčkou Černá Ostravice. Dnes tato řeka odděluje jen katastry obcí Bílá a Staré Hamry. Za války tudy vedla hranice mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenským státem.
Jako hraniční kameny se zde používaly více jak dva metry vysoké pískovcové kvádry, které byly nad zemí asi jen z jedné třetiny.
Z rozcestí pokračují dále, tentokrát již po asfaltové cestě, i když stále lesem k Bílému Kříži.
Obr. 1. Opuštěná budova hotelu Kysuca je němým svědkem zašlé slávy – Bílý Kříž, Moravskoslezské Beskydy
Po necelých deseti minutách chůze přicházím k osadě Bílý Kříž. Je zde několik budov, z nichž jedna, ta na slovenské straně státní hranice, je dnes již uzavřený hotel Kysuca. Na české straně je několik budov, z nichž jedna je horská chata Sulov. V současné době nenabízí Sulov ubytování. Kousek od horské chaty Sulov je pramen vody. Na chvíli usedám v restauraci na krátký odpočinek.
Po odpočinku se vydám k asi 150 metrů vzdálenému rozcestí Bílý Kříž. V tomto okamžiku se již pohybuji na Naučné stezce Grúň – Bílý Kříž. Na rozcestí opouštím červenou turistickou značku, která pokračuje dále po hřebeni až do Mostů u Jablunkova. Já budu pokračovat směrem na Grůň, nejprve po modré, zelené a žluté turistické značce, aby se postupně zelená a modrá odpojily a já došel po žluté turistické značce na Grůň.
Kousek od rozcestí se nacházejí informační cedule, ze kterých se dovídám nějaké zajímavosti. Jedna cedule se věnuje vlkům a má nadpis „Vlk a červená karkulka – jak to bylo doopravdy„. Vlk se podle cedule stal obětí pověr a báchorek o krvelačné bestii. Tyto báchorky jsou vštěpovány dětem již od útlého věku v pohádkách o červené Karkulce, nebo o neposlušných kůzlátkách. Ve skutečnosti v Evropě není doložen jediný případ usmrcení člověka vlkem. Vlk je ve skutečnosti plaché zvíře. Daleko nebezpečnější jsou v lese zbloudilí psi.
Částečně i díky mylné představě vlka jako nebezpečného zvířete, byl vlk skoro na celém území dnešní České republiky vyhuben již v 18. století. V Beskydech vlci ve volné přírodě přežili až do počátku 20. století. Na moravsko – slovenské pomezí se vlci vrátili až v roce 1994 po téměř 100 letech od vyhubení. Od té doby se vlk stal opět přirozenou součástí přírody. Nyní zde žijí dvě smečky, které pravidelně přecházejí hranice ze Slovenska.
V jiných pohořích České republiky se vlci usazují obtížně. Obvykle padnou za oběť pytlákům.
Vlci žijí ve smečkách s přísnou hierarchií a loví především jeleny a divoká prasata. V menší míře ale nepohrdnou také srnci, hlodavci, liškami a toulavými psy. Bohužel loví také ovce, které nejsou dostatečně zabezpečené. V takovém případě vyplácí stát poškozeným chovatelům odškodnění.
Tolik informace z informační cedule. O druhé naučné ceduli a cesty na Grůň bude příští díl.
Na dva červencové státní svátky roku 2017 jsem se rozhodl udělat si dvou denní tůru v Moravskoslezských Beskydech po hraničním hřebenu mezi Českou republikou a Slovenskem. Cesta vedla ze sedla Bumbálka až na Bílý kříž, kde jsem opustil hraniční hřeben a vydal se na Grůň.