V druhém povídání o ostrově Sal a našem výletě na něm, se seznámíme se Žraločí zátokou, kde se procházíme vodou mezi žraloky. Také navštívíme městečko Palmeira, přírodní bazén Buracona a jeskyni Magické oko. Cestou pouští nakonec také spatříme fata morgánu.
Opět sjíždíme z pouště a zdánlivě nekonečným pískem se dostáváme na pláž, kde posedává nějaký mladík a půjčuje za 2 EUR boty do vody. Toto místo je zajímavé tím, že oceán je zde dlouho mělký a dno není jen pískové, nýbrž kamenné. Tím, že je zde dlouho mělko se sem plavou ohřívat žraloci, konkrétně žralok citrónový. Ten prý lidi nežere. A tak zdejší atrakce je ta, že si půjčíme boty a jdeme asi 100 metrů vodou, voda sahá tak po kolena a vidíme jak kolem nás plavou žraloci. Největší z nic měří kolem 2 metrů. Na víc jak 3 metry se však přiblížit nejde, žralok odplave. Náš průvodce nám hlídá na břehu syna a já si uvědomuji, že kromě syna má v autě i naše doklady a peníze. Kdyby teď odjel…. Ale od začátku působil hodně důvěrně a pochybuji, že by v hotelu mohl nabízet takový výlet nějaký neprověřený muž. Dcera po chvíli přeci jen popadne pocitu strachu a vydává se pomalu zpět. Zkouším i pár fotek pod vodou, ale 3 metry je příliš, sluneční paprsky v pohodě dosáhnou až na dno a žralok je na fotce jen obtížně vidět. Udělám si tak typickou fotku žraloka nad vodou (žraločí ploutev), chvíli se rozhlížím kolem a pomalu jdu zpět na břeh. Vydáváme se na rybářský trh do městečka Palmeira.
Obr. 1. žralok v zátoce
Opět jen pár minut stačí a ocitáme se v městečku Palmeira. Jestliže mi hlavní město Espargos připomínalo spíše vesnici, Palmeira je vesnička se vším všudy. Malinké, o to barevnější domky a úzké ulice, které jsou víceméně prázdné. Přijíždíme k přístavu, kde zaparkujeme a jdeme se podívat na rybářský trh, který je právě v plném proudu. Je zde vidět velké množství ulovených tuňáků, kteří jsou porcování přímo na molu a dalších různých ryb, které lidé (asi kuchaři) kupují ve velkých kýblech. Docela by mě zajímalo, kolik zde takový kýbl ryb stojí, ale není kde se zeptat, všude panuje pro nás velký chaos přemisťujících se tun ryb a kupujících. Na zemi se povalují uřezané hlavy tuňáků a vnitřnosti. Při návratu do auta vidím malinký obchůdek se suvenýry a kupuji si vlajku Kapverdských ostrovů.
Obr. 2. rybí trh v městečku Palmeira
Toto místo mi připomíná útesy ve Skotsku jen s tím rozdílem, že zde je nebe bez mraků a velké horko. Je zde postavena budova, která slouží jednak jako pokladna pro vstup dovnitř (dospělí 3EUR, děti mají vstup zdarma) a jednak jako prodejna suvenýrů. Hold, podnikání kvete všude. Buracona je v podstatě přírodní bazén dole pod útesy, kde se prý dá i koupat. Tato myšlenka mě zde ani nenapadla, neb vlny narážející do útesu jsou silné a v místě Buracony vystřelují do cca 15 – 20 metrové výšky. I na dřevěné cestičce vedené dolů je improvizovaná závora, která se pořád posouvá nahoru a ukazuje místo, za které již by nikdo neměl jít. Vůbec nám nevadí, že vlastně ani nevidíme tento přírodní bazén, naopak, nárazy vln tvoří moc pěknou podívanou. V těsné blízkosti útesu se nachází jeskyně, kde je vstup jen z hora. Při pohledu dolů vidíme asi 20 metrovou propast a dole vodu. Hloubka vody je údajně 25 metrů a dá se podplavat pod útesem do volného oceánu. Slovo „dá“ tady znamená, že to 1 profesionální potápěč dokázal. Tato jeskyně má však jinou zvláštnost – každý den od 11:00 do 13:00 kreslí lom slunečního světla na vodní plochu elipsu ve tvaru oka a odtud název magic eye. Místo je to trochu nebezpečné, je dobré se něčeho držet, žádné pevné zábradlí zde není. Obecně se dá říct, že toto místo je hezké, ale to v podstatě celé pobřeží taky. Vstup a jakousi stezku zde vybudovali pro vydělání „pár“ EUR, $. Ale ostatně, proč ne.
Obr. 3. magické oko
Při následném průjezdu poušti zastavujeme u nevýrazného kopečku s komentářem, ať si jej dobře prohlédneme a ať se ujistíme, že je celý v písku, respektive, že široko daleko není nic jiného než písek. Poté popojedeme asi 1km dál a při následném pohledu na onen kopeček máme opravdu pocit, jakoby celý kopeček byl v nějakém velkém jezeře. Všude kolem vidíme vodu, i když dobře víme, že tam žádná voda není.
Při zpáteční cestě ostrovem už cítíme únavu, syn na sedadle už spí a já se těším do hotelu na pivo. Než tam ovšem dojedeme, čeká nás ještě jedna zastávka na jihu ostrova, konkrétně na další dlouhé, široké pláži. I tato pláž je hodně využívaná kitingem, ale již pokročilejším borcům, neb vlny zde dosahují kolem 6,5 m.
A to bylo z výletu vše, stihli jsme to za zhruba 5 hodin (s cestovní kanceláři to trvá den a ne všechna místa jsou navštívena). Náš průvodce – zdejší rodák – asi 50-ti letý muž byl naprosto skvělý, uměl anglicky, o všem nám pověděl, pohlídal syna a udělal nám spoustu fotek, při čemž bylo vidět, že již někdy fotil (nepoužíval automat a ani středovou kompozici). Návštěva městečka Santa Maria u hotelu rovněž stojí za návštěvu, ale spousty turistů udělaly z tohoto městečka typickou turistickou zónu, restaurace, bary, suvenýry, smlouvání, western union, …
Milan nás ve dvoudílném seriálu seznámí s možnostmi výletů na ostrově Sal v Kapverdách.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů