Adanga
- Lenka Churavá
- 23.04.2014
- 12:00
- Změněno: 2.06.2014 | 22:15
Je krásné ráno. Sluníčko vylezlo a my máme za chvíli vše suché. Něco od ohně a něco od slunce. Ukazujeme ještě vedoucímu arménské skupiny mapu a vyrážíme směr Adanga.
21.8.2012 úterý
Je krásné ráno. Sluníčko vylezlo a my máme za chvíli vše suché. Něco od ohně a něco od slunce. Ukazujeme ještě vedoucímu arménské skupiny mapu a vyrážíme směr Adanga. Oni ještě prý něco snědí a pak vyrazí tamtéž. Kdybychom prý viděli 3 jezdce na koních, jednoho s bradkou, tak je máme poslat za nimi. Vyrazili jsme a ze začátku je cesta rovná, jen trochu klouže. Odsýpá to rychle a za chvíli GPS ukazuje 3,6 km. Po třech km máme brodit a cesta se tu opravdu ztrácí v řece. Přebrodíme tady, ale na druhé straně cesta není. Jen mnoho koryt vedlejších říček, jak se řeka Acgara vylila. Asi nedávno bylo opravdu hodně vody. V jednom korytě vidíme stopy medvěda. Jsou dlouhé jako moje a širší. Zjišťujeme, že jsme brodili moc brzo a po chvíli brodíme zpět. Tam také dlouho hledáme cestu, ale nakonec najdeme. Dojdeme až k ústí Maruchské říčky a tam je balagan, památník a lano s vozíčkem přes řeku.
Obr. 1. U Maruchské říčky – Abcházie
Dohání nás vůdce arménské skupiny ještě s jedním účastníkem zájezdu. Říkají, že šli na obhlídku a že zítra půjdou do toho balaganu. My se loučíme. Chvíli váháme, zda brodit nebo jet na laně. Nakonec se převezeme na laně a H doveze vozík zpět na druhý břeh a přebrodí. Já zatím donesu batohy od lanovky na cestu. Cesta je tu široká, ale moc dlouho jí to nevydrží. Ztrácí se ve vysokém porostu bolševníků, bodláků a trávy. Občas cestu nacházíme a je dokonce značená kůlky s barvou, ale když se cesta ztratí, ztratí se i kůlky. Nakonec zjistíme, že proti nám jeli 2 jezdci na koních. Snažíme se držet jejich stop a postupujeme poměrně rychle. Nakonec dojdeme kousek před soutok dvou řek, kde musíme jít stále po pravém břehu pravého přítoku. Tzn. vlevo. Brodíme dnes asi 10x, nakonec stavíme stan uprostřed bolševníků. Vaříme špagety s omáčkou Napoli a jdeme spát. GPS ukazuje, že jsme ušli 12 km, ale podle mapy je to o hodně méně. Zítra nám podle GPS zbývá 1,5 km na odbočku a pak ještě 4 km na Adangu. Na Černou vodu se patrně vykašleme a zpět půjdeme přes Amtkel, jelikož tuto cestu máme v GPS a hlavně předpokládáme, že tu bude chodit více lidí (lovců) a cesta bude snad zřetelnější. Od Amtkelu už cestu známe. Ze vsi Amtel je to pak blíž do Suchumi než z místa, kam bychom došli přes Chimsu. Blbé je teď, že stále nemáme signál a rodiče budou už mít strach. H. navíc nemůže napsat tátovi před operací ramene.
22.8.2012 středa
Ráno mezi bolševníky vaříme čaj a kaši. Cesta na odbočku nám trvá do 3 odpoledne. Potom přebrodíme a jdeme už po dobré cestě lesem nahoru a pak po travnaté široké cestě až na Adangu. Prý to má být nejhezčí sedlo Kavkazu. To se nám ale moc nezdá. Je tu jen malá chatička a kolem spousta bordelu. Na obě strany pohledy do údolí – směrem k Pschu a jezeru Rica a druhým směrem ke Kodori. Signál tu není. Jdeme se ještě podívat nahoru směrem, kterým půjdeme zítra do sedla Amtkel. Chceme zkusit vyšší bod, zda tu bude signál. Není. Takže zase nic, domů nenapíšeme. Takže až za dva dny na Lachtě. Jdeme dolů a uvaříme špagety Carbonare. Cpeme si boty novinami, protože jsou úplně mokré. Přes sedlo se zase ženou mraky a mlha a trochu poprchává. Už zas 🙁 Jdeme vyčistit zuby a spát. Spíme ve vytouženém sedle Adanga, ale ptáme se, zda to stálo za to. Připadá mi to, jako počítačová hra. Když ji dohraješ, zjistíš, že jsi vlastně proseděl spoustu času u počítače úplně zbytečně.
Obr. 2. Sedlo Adanga – Abcházie