Annapurna Base Camp (Základní tábor Annapurny)
- Petr Louženský
- 24.08.2009
- 0:00
- Změněno: 17.04.2014 | 19:21
Druhý dopis Petra Louženského z Nepálu. Tentokrát o svém putování kolem Annapurny a dalších himalájských velikánů.
Namaste,pro tech par z Vas, kteří neumí nepálsky, namaste = ahoj, tak si to pamatujte :-)!
Poloha: opět Pokhara
Čas: 20:26 místního času
Počasí: tak nějak střídavý, dopoledne pěkně, k večeru obvykle sprchne
Zdravotní stav: až na ustupující opar je to OKDuševní stav: nadšení, řekl bych…Díky všem co se ozvali, je fajn aspoň si přečíst něco z domova, když už si nemůžu popovídat česky.Takže trek do základního tábora Annapurny mam za sebou, místo za deset dni jsem to zvládl za osm. Už doprava na výchozí místo byla poněkud kuriózní. Asi v půl sedmý ráno jsem se nechal taxíkem odvézt na autobusák, odkud mě mělo něco přiblížit k horám. U jakéhosi okýnka jsem pořídil lístek na bus do Phedi a ptám se pána, odkud že to jako pojede a v kolik. On mávl ven a že ten autobus. Zrovna se blížil nějaký hrozný strep (značky Tata, jak jinak). Ukázal jsem řidiči lístek a on kývl a ať si hodím bágl na střechu. Tak jsem se vzadu po žebříku vyškrábal nahoru a přivázal batoh na zahrádku. Už jsem chtěl lézt zpátky dolů, ale bus se začal rozjíždět. Tak jsem nakonec asi 25 km cestoval na střeše, ještě s jedním místním, který tam přepravoval nějaký hrozně starý kolo. Postupně přistupovali další (na střechu) a za jízdy se tam dokonce z nějakého bočního okýnka vytáhl maník zkontrolovat jízdenky. To mě docela dostalo :-).
Obr. 1. Annapurna, Nepál
Trek jako takový vede od druhého dne pořád podél řeky Modi Khola, která vytéká z ledovce Annapurny. Základní tábor Annapurny, místní mu říkají ABC (cti ejbisi), leží v obrovském kotli, který je ze všech stran uzavřený horami. Tvoří ho osmitisícovka (Annapurna I), několik sedmitisícovek (Jižní Annapurna, Annapurna III, Gangapurna) a šestitisícovek (Machhapuchhare, Hiunchhuli) + pár dalších vršků. Přístupný je jen úzkým kaňonem, kterým vytéká výše zmíněná řeka. O 400 metrů níž než ABC je základní tábor Machhapuchare (MBC). Ten leží v místě, kde se soutěska rozevírá a přechází právě do toho kotle. První tři dny treku byly asi nejhorší. Byly jednak dost dlouhý, nebyl jsem zvyklý a hlavně to bylo pořád nahoru a dolů, to vždycky, když bylo třeba překročit nějaký boční přítok Modi Kholy. Od prvního dne jsem v průvodci četl hlášky typu: „Až se dostanete na hřeben, uvidíte nádherné panorama…“ Já viděl první dva dny leda prd, protože byl opar a bylo sotva vidět na protější svah. Hory jsem poprvé uviděl třetí den ráno. Vzbudil jsem se před šestou, když jsem potřeboval vyřešit nějakou neodkladnou záležitost na WC. Vykoukl jsem z okna a zase opar. Když jsem se vracel zpátky, zvedl jsem hlavu a přímo nade mnou z oparu vykukoval vršek Jižní Annapurny. Byly vidět jen ty části ledovce, na který svítilo vycházející slunce, zbytek se vytrácel v oparu. To mi padla čelist a místo toho, abych se vrátil do spacáku, jsem si sedl na dvorek, koukal nahoru a rovnal si v hlavě, že to co vidím, je o nějakých 5000 metrů výš než já. Od té doby už byly hory čas od času vidět, hlavně ráno. Pořádný výhled přišel až když jsem byl téměř v cíli.Třetí den se mnou v guest housu bydlela skupinka čtyř starších Rusů, z toho jedna ženská. Ta ke mně večer přišla a suše mi oznámila, ze ten nejstarší z nich je slavný rusky horolezec, jakýsi Vladimir Satajev (neznám, budu se muset zeptat strejdy Googla) a že prý vylezl na kde co po celým světě. Tu informaci jsem přijal, ale moc jsem nepochopil, proc mi to vlastně říkala. Druhý den ráno mi majitel guest housu povídal, že je tomu Rusovi 72. Mistr to zaslechl, vyprsil se, poklepal si ukazováčkem na hruď a prohlásil: „Annapurna South… ja on top!“ Z toho jsem pochopil dvě věci, jednak ze angličtinou moc nevládne a potom že za mlada asi byl fakt dobrej :-). Do ABC (4130 m. n. m.) jsem dorazil pátý den. Udělal jsem to tak, že bágl jsem nechal v MBC (3700 m), kde jsem pak i přespal, a jen nalehko s foťákem a flaškou vody si vyběhl nahoru. Nechtěl jsem v ABC nocovat, protože jsem měl trochu strach z nadmořské výšky. Přece jen jsem ten den nastoupal 900 m a nevěděl jsem, co to se mnou udělá… V MBC, když jsem tam dorazil, někdo říkal, že nahoře v ABC se stala nehoda a že někdo přiběhl shora telefonovat pro vrtulník (nahoře telefon není). Vrtulník jsem viděl přilétat cestou nahoru a akorát když jsem tam dorazil, tak odlétal zpátky dolů. Teprve v ABC jsem zjistil co se vlastně stalo. Nějaký Rus prý lezl někam nahoru do nějakého prudkého svahu, aby si udělal fotku, uklouzl a spadl z docela velké výšky. Vrtulník pro něho, bohužel, přiletěl už pozdě…. Jinak výhledy z ABC i MBC byly nádherný, všude okolo vysoký hory, no prostě paráda. To se těžko popisuje. Nahoře v ABC už se ale dělaly mraky, tak jsem si řekl, ze druhý den brzy ráno si tam vyběhnu ještě jednou udělat pár fotek s čistou oblohou. Štěstí ale, bohužel, nepřálo. Ráno jsem se vzbudil, chumelilo a byla příšerná kosa. Navlíkl jsem na sebe všechno co jsem měl a čekal až to poleví. Místo nahoru jsem nakonec během dopoledne vyrazil dolů. Sestup trval tři dny, do Pokhary jsem dorazil dneska po páté odpoledne. Z Naya Pul, kde trek končí, jsme se tři složili na taxika. Byla to Toyota Corolla z roku 1974. Řidiče pobavilo, když jsem mu říkal, že já jsem ročník 1978 :-). A pak že jsou japonský auta špatný…. Celou cestu do Pokhary jsme jeli v děsným slejváku a krupobití. Několik poznatků:1) Berušky. Od 2500 metrů výš všude strašný kvanta berušek. Nahoru do Annapurna Base Campu se šlo přes několik sněhových poli a kolik jich tam bylo rozšlapaných, to jsem ještě neviděl. Že by nějaká vysokohorská odrůda?2)Špeky. Je až neuvěřitelný, jak člověk během pár dnů, kdy je imrvere zpocený jako kůň, ztratí špek co si pečlivě pěstoval minulého půl roku :-).3) Turisti. Myslel jsem, že aspoň v Himálaji to bude jinak, ale i tady se najdou lidi, který lezou nahoru v teniskách. Tak 80% všech si najímá buď nosiče, nebo průvodce a nosiče v jedné osobě. No prostě masňárna :-). Tak jako já, sám jen s batohem na zádech, to moc lidi nechodí. Dá se to ale bez větších problémů.4) Machhapuchhare. Snad nejúžasnější hora, co jsem kdy viděl, ačkoliv je o 1100 metru nižší než slavnější Annapurna. Název zni poeticky, ale v nepálštině to znamená rybí ocas. Hora tak opravdu z určitého úhlu vypadá. Z jiného úhlu, kdy nejsou vidět oba vrcholy, zase připomíná Matterhorn. Z MBC i ABC je na ní úchvatný pohled…
Obr. 2. Machhapuchhare, Nepál
Další plány: Zítra si budu užívat klid v Pokhare na břehu jezera, potom bych chtěl vyrazit do Gorkhy, odtud do Manakamany, která je prý něco jako hodně významný poutní místo a odtud do Kathmandu. Plán na nejbližší půl hodinu je koupit si flašku piva Everest a užít si zaslouženého odpočinku :-).Mějte se fajn,PetrPS pro volejbalisty: V základním táboře Annapurny mají volejbalový hřiště. Sice je to takový udusaný plácek pochybný kvality, ale je tam i s nataženou sítí :-).
Obr. 3. Anapurna Base Camp