Thajsko a Kambodža 2010 – den čtvrtý – Ayutthaya
- Pavla Řeháková
- 24.05.2010
- 0:00
- Změněno: 23.05.2010 | 20:42
Hektický přesun přes Ayutthayu až do Chiang Mai. Během jediného dne stíháme návštěvu slavných chrámů v Ayutthayi.
Odjezd z Kanchanaburi
Ráno vstáváme kolem osmé hodiny. Hned si balíme věci. V 8:45 jsme připraveni na cestu.
U recepce potkáváme Rosse a Lauru, sourozence ze včerejšího dne. Loučíme se s nimi a nezapomínáme si vyměnit e-mailové adresy.
Na hlavní ulici je ještě celkem mrtvo. S batohy na zádech se nám nechce šlapat až na autobusové nádraží, takže si bereme tuk tuk (35 Bt). Za pár minut jsme relativně pohodlně na místě.
Zjišťujeme, že nám v 9:30 odjíždí autobus do Suphanburi, kde musíme přestoupit a pokračovat do Ayutthayi.
Cesta autobusem
Na nástupiště, které nám místní ukázali přijíždí autobus. Naháněčkou je tu příjemná, asi čtyřicetiletá paní. Ukazuje nám, ať si nastoupíme (40 Bt za každého).
Asi 15 minut před plánovaným odjezdem se autobus dává do pohybu. Objíždí nádraží, zastavuje na několika místech a paní shání další cestující. Mezi tím si nachází čas také na snídani. Nám se díky tomu nabízí pohled do běžného života místních obyvatel.
Autobus stojí u obchůdku, ve kterém naháněčka snídá. Prvním jídlem dne je pro ní maso na špejli (v jednom sáčku) a vařená rýže (prodávají ji tu naporcovanou také v sáčcích). Paní vezme mezi prsty hrudku rýže, zmačká ji do kuličky, které potom elegantně vkládá do úst. Každý její pohyb je přesný, účelný. Po jídle je čas také na něco k pití. Paní bere do ruky sáček (tvar má jako slabé tašky, ve kterých si Evropané odnášejí potraviny z obchodních domů jako třeba Tesco; velikost je asi jako sáček na svačinu; vyroben je z pevného igelitu), otvírá mrazák a nabírá skoro plný sáček ledové tříště. Z lednice si bere lahev Coca Coly, otvírá jí a celý její obsah lije do sáčku s ledem.
Již několikrát jsme se podivovali nad tím, co pijí místní ze sáčků, které si nosí s sebou. Až díky této příhodě jsme pochopili, že zde sáčky používají místo kelímků. Díky uším je potom mohou pověsit třeba na kličku od okna a nemusí se bát, že se nápoj, třeba právě při cestování autobusem, vylije.
Počítáme s tím, že nám bude celá cesta do Ayutthayi trvat asi tři hodiny. Po dvou a půl hodinách jsme ale teprve v Suphanburi. Úspěšně přestupujeme na další autobus (100 Bt za každého). Do Ayutthayi přijíždíme až ve 14:00. Celá cesta z Kanchanaburi do Ayutthayi nám tedy trvala 4,5 hodiny.
Vlakové nádraží
Na autobusovém nádraží se snažíme co nejrychleji zorientovat. Chceme se dostat k řece, kterou musíme přejet na druhou stranu, k vlakovému nádraží. Ze všeho nejdříve si chceme zajistit jízdenky na zítřejší noční vlak na sever země, do Chiang Mai. Potom si najdeme ubytování a prohlédneme si město.
Pomocí několika místních lidí, kteří nám sami od sebe nabízejí pomoc, nabíráme směr k přívozu. Cestou procházíme místním, neuvěřitelně páchnoucím tržištěm. Pavlík si odvážně kupuje rybu grilovanou na špejli (20 Bt). Já mám také hlad (od včerejšího večera jsme nic nejedli), ale ze smradu se mi dělá špatně. Neumím si představit nic, co bych byla schopná sníst. Na kraji tržiště naštěstí nacházíme stánek, který nepáchne a vypadá celkem čistě. Za 20 Bt si tu kupuji kus uzené ryby s vařenou rýží. S úlovkem si jdu sednout na lavičku na autobusové zastávce naproti tržišti, manžel jde ještě koupit vodu a nějaké ovoce (roseapple za 5 Bt – nám dosud neznámé červené ovoce velikosti jablka se šťavnatou, mírně nakyslou dužninou, chuťově podobné karambole http://medellitin.files.wordpress.com/2009/05/fruit_market_rose_apple1.jpg ).
Po jídle zahýbáme do první uličky směrem k řece. Máme štěstí, trefujeme se zrovna do té, ve které je zastávka přívozu. Zhruba uprostřed stojí kola k zapůjčení. Zastavujeme se u nich a zkoumáme cenu, když nás někdo oslovuje neobvykle dobrou angličtinou. Je to majitel půjčovny, Američan žijící již několik let v Thajsku. Snažíme se z něj dostat co nejvíce užitečných informací týkajících se průměrných cen, cestování, místních památek atd.
Za 4 Bt za osobu přejíždíme lodí na druhou stanu řeky. Vlakové nádraží je jen pár kroků odtud. Bohužel zjišťujeme, že je na zítra celý vlak vyprodaný, volných je jen posledních pár míst v první třídě na dnešek. Nezbývá nám nic jiného, než jet už dnes. Nemůžeme si dovolit delší zdržení.
Lístky do první třídy lůžkového vlaku nás vyjdou dost draho. Platíme 2600 Bt za oba, to je v přepočtu asi 1400 Kč. V Evropě by to nebylo nic hrozného, ale tady je to více, než si může většina místních dovolit.
Do odjezdu vlaku máme ještě pár hodin čas, proto necháváme batohy na nádraží v úschovně (10 Bt/ kus), jedeme znovu lodí přes řeku a u Američana si půjčujeme jízdní kola (40 Bt/ kus). K nim dostáváme také okopírovaný plánek města s vyznačenými chrámy.
Krátce o historii Ayutthayi
Ayutthaya leží na ostrově, tvořeném soutokem tří řek, Chao Phraya, Lop Buri a Pasak. Snad díky této strategické poloze se ve 14. století stala hlavním městem říše, nazvané stejně jako město, Ayutthaya. Toto rozsáhlé království si udrželo svou slávu až do roku 1767, kdy město dobyli Barmánci a správa země se poté přesunula do Bangkoku.
Více než 400 let rozkvětu zanechalo své stopy na tváři města dodnes. Rozsáhlé komplexy zřícenin nedaleko dnešního centra města se staly památkovou rezervací UNESCO a Ayutthaya je díky nim jedním z hlavních turistických cílů Thajska.
Zříceniny chrámů
Obr. 1. Zříceniny chrámů
Konečně přijíždíme k Wat Mahathat (wat = chrám), zamykáme kola, kupujeme si lahev vody (10 Bt) a jdeme ke vstupní bráně. Hlídači nám ukazují, že můžeme jít dál, že je dnes vstup zdarma.
Obr. 2. Hlava Budhy zarostlá v kořenech
Vzhledem k pokročilé hodině (jsou asi čtyři) tu téměř nikdo není. Můžeme si proto v klidu vychutnat atmosféru. Mezi ruinami sedí několik dobře zachovaných soch Budhy oděných do žluté látky. Nacházíme i místní zvláštnost – kamennou hlavu Budhy zarostlou v kořenech. V odpoledním slunci je místo opravdu působivé.
Po prohlídce přejíždíme s koly k druhému chrámu v sousedství, Wat Thamikkarat. Na prohlídku nemáme již mnoho času (zavírá se v 17:30), proto si chrám pouze rychle projdeme a rychle areál opouštíme.
Obr. 3. Wat Thamikkara
Odjezd do Chiang Mai
Pár minut před šestou hodinou vracíme kola. Přejíždíme na druhou stranu řeky, kde si ve stáncích kupujeme lahev vody do vlaku a porci pad thai (rýžové nudle, mírně nakyslé s klíčky a sypané mletými arašídy).
U jiného stánku si Pavlík dává ještě pivo (lahev piva tu má objem 650 ml., obsah alkoholu je 6,7%) za 50 Bt. Mají tu také pár stolků, tak se posunky ptáme, zda si tu můžeme sníst nudle zakoupené jinde. Majitelé v tom nevidí problém. Sedáme si a pomocí hůlek bojujeme s nudlemi.
Zatím co jíme, se setmělo. Začínají nás žrát nenasytní komáři. Uctivě děkujeme za možnost posedět a utíkáme si na nádraží pro batohy, ve kterých máme repelent.
V 19:30 přijíždí vlak. Kupé v první třídě je určeno pouze pro dva cestující, takže máme soukromí. Stevardka nám nabízí večeři (150 Bt za porci). Dáváme si pouze jednu napůl. Hned po večeři usínáme s nadějí, že se ráno probudíme asi o 600 km severněji, ve městě Chiang Mai.