Hora Aždaak, Sevan na obzoru
- Lenka Churavá
- 8.03.2010
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Ráno k nám přichází pokecat dva ovčáci a informují nás, že nahoře přímo nad námi je vody dost...
14. 9. 2009 – pondělí
Ráno k nám přichází pokecat dva ovčáci a informují nás, že nahoře přímo nad námi je vody dost. Vlci se tu prý vyskytují a jsou dokonce i nebezpeční. Na dva lidi si prý ale netroufnou, na jednoho už jo. Naproti ve skále měl prý brloh starý medvěd – asi tak před deseti lety. 20.9. tady s prací končí, protože začne padat sníh. Pak půjdou do Jerevanu. V zimě budou bez práce.
Obr. 1. Pasák krav
Sbalíme a vyrážíme nahoru. Vodu pořád nenacházíme, ale vidíme lietnik (stan), ze kterého na nás mává chlapík. Jdeme k němu. Neumí rusky, ale zve nás dovnitř, ale jakžtakž se domluvíme posuňkama. Gestikuluje, že vodu nám dá. Nejdřív nás ale hostí koňakem a vodkou a lavašem se smaženými lilky. Jmenuje se Pašik a prý má rád turisty. Jedni tu prý byli dva dny. Je to Jezíd, ale mluví arménsky a je to křesťan jako my, ať se prý nebojíme. Je to mladý chlap, dvacet pět let a má doma těhotnou manželku. Občas přijde pasák krav a popije s námi vodku. Pak nás Pašik vozí na koni a nechce nás nechat odejít. Prý půjdeme až zítra.
Obr. 2. Starý ovčácký pes
Fotíme se s ním a s jeho psi (je tam jeden starý a malé štěně – nemohou být se stádem). Líbí se mu moje brýle. Nechávám mu je jako dárek a vezmu batoh na záda, jako že odcházíme. Pašik se rozčílí a že prý teda, když chceme jít, tak on že ponese můj batoh a pojedeme na koni. Je neodbytný, a tak vezme můj batoh a jedeme na koni. Na malém sedle je to pro dva dost nepohodlné. Dojedeme k vodě, kde Honza nabere do lahví. Pak říkám rezolutně, že jdu dál pěšky a seskočím z koně. Dá mi batoh a konečně se s námi rozloučí.
Obr. 3. Azdaak
Jdeme směr hora Aždaak, který už je na obzoru, a ač máme v sobě koňak a vodku, jde to docela rychle. Přes tři falešné vrcholy vyfuníme konečně na Aždaak (3500 m. n. m.). Ještě před vrcholem je už vidět na obrovké jezero Sevan, které je naším cílem. Před námi se v dálce mihne liška. Nahoře jsou dvě ohrádky a kříž.Vyfotíme se a jelikož už je sedm hodin, spěcháme dolů k nějaké vodě, kde bychom mohli postavit stan. Na obzouru vidíme tři malá jezírka a malé ledovce. Nakonec se zabydlujeme pod malým ledovcem, ze kterého vytéká malý kroutící se potůček. V dálce zase slyšíme krávy a zase je bouřka.
15. 9. 2009 – úterý
Ráno je potůček skoro vyschlý a musíme jít kus proti proudu nabrat vodu a umýt se. Přižene se stádo ovcí a ovčák se zastaví na pokec. Nabízíme čaj a hrozinky, ale nechce. Jdeme dál a směřujeme do města Kamo (Gavar), což je největší město na obzoru. Jdeme přes vršky a fotíme rozhledy, takže se k městu blížíme až odpoledne. Obejdeme několik pracantů shrabujících seno. Při jednom odpočinku nám zastaví náklaďák s balíky sena. Jedeme kus na střeše, což je opravdový zážitek. Řidič se pak nadšeně ptá, že když jsme z Čech, jestli bychom mu neobjednali a nenechali poslat ruční sekačku na trávu. U nich prý stojí 2000 USD a je to česká značka. Vyměníme si telefony a on prý nám zavolá, jakou chce přesně značku.
Jdeme dál, až přijdeme do obydlené oblasti. Není to však ještě Kamo, ale jen vesnice 4 km před ním Gandzak. Odtud pcházel i náklaďák, co nás vezl. Hledáme « Avtovagzal ». Jedna « děvuška » ukáže, že máme jít « priama ». A tak jdeme rovnou na hlavní ulici, kde odchytíme bus do Kama. Čteme v Lonely Planet, že v blízké vesnici Noratus jsou pláže u jezera Sevan. Mimo to jsou tam také staré hřbitovy s tzv. chačkary – náhrobními kameny s vytesanými kříži. Vezeme si do Noratu taxi za 1200 AMD.
Tam nás odchytí malý kluk jménem Kolja a doprovází nás k jezeru. Vezme to přes staré hřbitovy. Na tom prvním hned z kostelíku vylezou babky s pletenými rukavicemi a čepicemi a snaží se je prodat. S díky odmínáme. Cestou je ještě jeden kostelíček. Kolja nás ujišťuje, že nejlepší cesta k jezeru je tudy, protože tady nejsou divocí psi (« sabaky »), kdežto na druhé straně jo. Rozloučí se s námi u druhého kostelíku a chce prachy. Dáváme mu 500 AMD, ale to ještě nevíme, kam nás to vlastně zavedl.
Obr. 4. Chackary v Noratu
Slezeme dolů na pole a přes pastvu, kde se pasou krávy a koně a přejdeme k lesíku u jezera. Rýsuje se tam cesta mezi stromy. Z ní vede několik odboček – bílé jílovité cesty upřostřed borovic. Jdeme pořád rovně přímo k jezeru a cesta je čím dál rozrytější od kravských kopyt a posetá kravinci. Nakonec zklamaně uvidíme vodu, která prosakuje mezi křovím na cestu. Je to tu dobré tak kravám k napájení, ale na romantickou koupačku rozhodně ne. Vracíme se na poslední odbočku a zkusíme to do leva. Po chvíli se na cestě před námi vyřítí smečka vzteklých štěkajících toulavých psů. Ne, tady opravdu nejsou « sabaky ». Kvapně se obrátíme a ženeme zpět. Naštěstí už nás dál nepronásledují. Zkusíme ještě další tři odbočky směrem k jezeru, ale všechny končí v křoví. Buď nás Kolja i Lonely Planet podvedli, anebo se zvedla hladina a pláže zaplavila.
Zklamaně stavíme stan mezi zvláštními stromy a mezi kravskými lejny. V noci je – jak jinak – bouřka.