Bachčisaraj a skalní město Čufut-Kale
- Ondřej Vokatý
- 1.10.2012
- 0:00
- Změněno: 17.04.2014 | 18:44
První díl putování po Krymu nás zavede do města Bachčisaraj, Chánského paláce a do zajímavého skalního města Čufut-Kale.
Po dvoudenní cestě přes Polsko a celou Ukrajinu konečně dorážíme na Krym. Autobus nás vysazuje ve městě s exotickým názvem Bachčisaraj, což je bývalé hlavní město Krymského chanátu. Centrum města nás překvapilo svojí orientální atmosférou. Nízké domy všude okolo a minarety Chánského paláce navozují pocit, že jsme spíše na blízkém východě než na Ukrajině. Čtyřicetistupňové vedro tento dojem ještě umocňuje. Je to sice ještě pořád Ukrajina ale poloostrov Krym zasahuje již do subtropického pásu.
Chánský palác
Hlavním bodem našeho programu je dnes Chánský palác, sídlo panovníka. Platíme studentské vstupné 25 UAH a vcházíme na nádvoří. Jsou tu lavičky a spousta zeleně, která vrhá příjemný stín. Kromě nás tu jsou stovky dalších turistů.
Do prohlídky máme skoro hodinu čas. Procházíme se po nádvoří a čteme si informační cedule. Mají tu i informace v angličtině, což není na Ukrajině moc časté. Dozvídáme se, že palác byl postaven až v 16. století. O 200 později dobyli Krym Rusové a nechali palác vypálit. Předtím ale nechali nakreslit kompletní plány a palác hned znovu postavili. Divíme se, že jim to stálo za tu námahu.
S rusky mluvící průvodkyní procházíme jeden pokoj za druhým. Největší „tahák“ prohlídky je poslední místnost, kde se nachází tzv, Fontána slz. O legendě, která se k ní váže, napsal Puškin slavnou poemu Bachčisarajská fontána. Na rozdíl od mých představ o fontáně je tato zabudovaná do zdi. Všichni se chtějí právě tady vyfotit, tak docela dlouho čekám, než si můžu fontánu zvěčnit bez pózujících turistů. Průvodkyně ještě nabízí návštěvu dalších expozic, ale nás ještě čeká túra a tak vyrážíme na cestu.
Obr. 1. Bachčisarajská fontána – Krym
Od paláce vyrážíme dál po silnici. Čufut-Kale se nachází asi dva a půl kilometru východně od Bachčisaraje. Cesta tam je jednoduchá. Je tu dokonce turistické značení, stejné jako v Čechách. Šlapeme po rozpáleném asfaltu. Občas se k nám připojí toulavý pes. Ulice pořád mají orientální atmosféru, ale město brzy opouštíme. Cesta odbočuje údolím vpravo.
Uspenskij monastyr
Po cestě se dá zastavit v klášteře Uspenskij monastyr, který je vytesaný ve skále. Založen byl údajně už v 8. století. Neplatí se tu vstupné, ale je zde potřeba dodržovat jistá pravidla jako např. zákaz focení v některých místech. Na pořádek dohlíží podivná postava v admirálské uniformě. Nakonec nám nedovoluje se ani posadit na schody, tak se po krátké prohlídce balíme a pokračujeme v pochodu.
Čufut-Kale
Od kláštera pokračujeme po lesní cestě. Proplétáme se mezi svátečně oděnými turisty. Většina místních žen jde na podpatcích. Jejich chůze na cestě plné kamení, kořenů a děr připomíná artistické číslo. Jsme to ale my, kdo v pohorkách a s batohy vypadá nepatřičně. Kolem cesty se začínají objevovat stánky. Sortiment je pestrý. Od nejrůznějších cetek přes plácačky na mouchy až po svaté obrázky. Těsně před cílem stezka začínat serpentinami stoupat k vrcholu kde se nachází vstup do skalního města Čufut-Kale.
Obr. 2. Uspenskij monastyr – Krym
Název Čufut-Kale v krymské tatarštině znamená židovské město. Kdysi toto místo obýval tajemný židovský národ Karaimů. Nachází se zde plno skalních dutin, proláklin a pozůstatků stěn či opevnění. To všechno bez omezení prolézají snad tisíce turistů. Hodně z nich se cpe na malé výčnělky těsně nad propastí. Město totiž leží na ostrohu a ze dvou stran je ohraničené hlubokými kaňony. Kousek opodál stojí další skupinka lidí, kteří evidentně čekají až někdo spadne.
Nás lezení po skalách brzy omrzelo. Naopak nás neomrzely výhledy, které pečlivě dokumentujeme. Po dvou hodinách opouštíme Čufut-Kale na opačné straně než jsme do něj vstoupili a pokračujeme ve výšlapu.
Obr. 3. Výhled z Čufut-Kale, Krym
Cesta nás vede borovicovým porostem. Občas se nám otevře výhled do vyprahlé krajiny. Jdeme přes louky, kde místní pasou dobytek a kosí trávu, která v těchto podmínkách kupodivu dokáže vyrůst. Postupně začíná cesta klesat a my vstupujeme do hlubšího lesa. Chvílemi se prodíráme křovinami po skoro neznatelné pěšině. Nakonec, po celkových 12 pěších kilometrech scházíme do jedné z vesnic, odkud pokračujeme autobusem zpět do Bachčisaraje.