Balaklava a pevnost Čembalo
- Ondřej Vokatý
- 24.12.2012
- 0:00
- Změněno: 1.01.2013 | 17:09
Dnes se podíváme do města Bakalava na Krymu, do nedaleké ponorkové základny vytesané ve skále i do několik staletí staré pevnosti Čembalo.
Potulujeme se stále po okolí Sevastopolu. Tentokrát se chystáme do městečka Balaklava, což je dnes jeho součást. Nicméně od velkoměsta je separována dost členitým kusem pobřeží. Balaklava se nachází v malinkaté a úzké zátoce, která byla z nějakého nám neznámého důvodu vždy vojensky velmi důležitá. Ostatně proto jsme tady. Jdeme si prohlédnout bývalou ponorkovou základnu a středověkou pevnost Čembalo.
Stejně jako v Sevastopolu začínáme projížďkou po lodi s výkladem. Opět nasedáme na plavidlo vedené bývalým námořníkem, tentokrát vyprávějícím o historii Balaklavy. Dozvídáme se, že pevnost byla postavena ve středověku Janovany, kteří toto území ovládali. Pomalu se v těch národnostech a cizích vládcích na území Krymu přestávám orientovat. Nejzajímavější část historie města se psala za Krymské války, kdy se tu odehrála významná bitva. Balaklavu dobyli Angličané a postavili zde první strategickou železnici na Krymu.
Obr. 1. Balaklava při pohledu z moře
Z té doby se traduje jedna známá historka. Angličanům tady bylo při obléhání poněkud chladno na hlavu a postěžovali si o tom domů do Británie. Starostlivé britské paničky nelenily a začaly pro zimomřivé vojáky plést zimní kukly. Ty později vešly ve známost jako Balaclava Cap a britští vojáci je používají dodnes.
Ponorková základna
Strategický význam městečko získalo za studené války. Sověti zde do skály vyhloubili utajenou základnu pro ponorky. Ty sem mohly vplouvat bez nebezpečí, že budou spatřeny americkými špionážními letadly a družicemi. Po dobu fungování základny byla Balaklava samozřejmě uzavřeným městem.
Ze základny je dnes muzeum, ke kterému právě připlouváme na našem výletním člunu. Ne že by se sem nedalo jít pěšky, ale loď nás tu vysadila proto, abychom nemuseli obcházet celou zátoku od přístavu. Vstup se nachází přímo u „tunelu“ kam vplouvaly ponorky. Zájem o prohlídku je veliký a tak chvíli čekáme, než nás do podzemí pustí.
Obr. 2. Tudy vplouvaly ponorky do základny
Vstupujeme do temného tunelu, oproti očekávání je tady dusno a horko. Hlavní tunel je vlastně koryto naplněné vodou, kde se ponorka „ustájila“. Expozice je vcelku zajímavá, spousta sálů s různými předměty jako odznaky, uniformy, přístroje nebo celé přístrojové desky i s voskovými námořníky ve službě. Tu a tam se na zemi válí torpédo nebo raketa. Jediné co tu chybí je nějaká ponorka. Když jich spousta rezaví po různých základnách tak mohli alespoň jednu vystavit tady. Dvoumetrová maketa v hlavním tunelu je sice pěkná, ale není to ono.
Prohlídku nám zpestřuje ruská rodinka, která za námi v jedné místnosti zavírá dveře. Když se ty obří protiatomová železná vrata zabouchly, tak jsem měl strach, že se ven nikdy nedostaneme a po letech najdou jen naše kosti ohlodané od krys. Naštěstí jsme v Balaklavě nezhynuli strašnou smrtí, to byste už neměli možnost číst tyto řádky. Dveře šli normálně otevřít a po chvíli jsme našli i východ ze základny. U dveří tu mají čidlo počítající vycházející osoby, takže nehrozí, že někdo zůstane trvale uvnitř.
Janovská pevnost Čembalo
Cesta od základny má hodně industriální atmosféru, procházíme zbytky jakési továrny. Je to zvláštní změna oproti jiným městům, kde jsou na pobřeží jen stánky a restaurace. Zbytek města se už ale nijak neliší od ostatních letovisek.
Jsme dnes aktivní a nehledě na vedro se škrábeme k pevnosti Čembalo. Z obranných důvodů stojí na vysokém kopci. Janované asi předpokládali, že v letním horku se sem nepřítel nebude obtěžovat a radši zůstane dole. Turistů je tady také málo. Kromě impozantního výhledu toho k vidění moc není. Pevnost je víceméně ponechána osudu a náhodným restaurátorským pokusům. Pro člověka bez záliby v historických opevněních tady není nic moc zajímavého. Zato si tady můžete dělat, co chcete. Žádné zábrany a omezení jsme nezaregistrovali. Můžete lézt tam, kam se vám zamane, což většina místních turistů dělá.
Obr. 3. Pozůstatky opevnění pevnosti Čembalo
Nakonec to nevydržíme a uháníme dolů. U prvního stánku chladíme těla zmrzlinou a pivem značky Oboloň. Před odjezdem ještě nějaký čas trávíme ve stínu stromů místního parku a večer se vydáváme směrem na Ruskou Riviéru, což je název pro turisticky vyhlášené jižní pobřeží Krymu.