Thajsko a Kambodža 2010 – den první – Bangkok
- Pavla Řeháková
- 12.04.2010
- 0:00
- Změněno: 28.03.2010 | 9:55
Cesta z Prahy do Bangkoku a první setkáni s místní kulturou.
Odlet z Prahy
5.1.2010, ještě čerství, odpočinutí a přejedení z Vánoc a Silvestra vyrážíme s batohy na zádech naposledy do práce. Produktivní ale již moc nejsme. Z práce odcházíme kolem třetí hodiny a míříme na letiště.
Jako správní spořivý Češi chceme ušetřit a z batohu vytahujeme potravinářskou fólii na obalení našich batožin. Po chvíli se vzdáváme. Nejde to. Z batohů strhané kusy fólie házíme do koše. Kolem čekající cestující po nás blbě koukají. Bereme batohy a za 85 Kč/ ks si je necháváme zabalit od profesionálů.
Vychutnáváme si ještě poslední české BigMac menu u McDonalda, naposledy telefonujeme maminkám a plni očekávání nasedáme do letadla do Amsterdamu.
Přestup v Amsterdamu
Let do Holandska trvá jen něco přes hodinu. Jsme trochu nervózní, protože máme na přestup pouhých 50 minut. Nakonec ale zjišťujeme, že je na to Amsterdamské letiště připraveno. K odletu druhého letadla (Amsterdam – Bangkok) dorážíme včas. Letadlo má stejně 90 minut zpoždění, tak máme ještě dost času nervovat se, zda nám zaměstnanci letiště přeložili batohy do správného letadla.
Letíme obrovským Boeingem 747 – 400. Sedím u okýnka s přímím výhledem na pravé křídlo stroje s nápisem “KLM Asia“ a když by nebyla zrovna tma, můžeme se cestou kochat i pohledem na Mount Everest…
Bangkok
Po klidném, ale dlouhém letu nás vítá moderní hala Bangkokského letiště Suvarnabhumi (letiště v současné podobě bylo otevřeno v roce 2006; jeho návrhem se proslavil německý architekt Helmut Jahn; právem se stavba řadí mezi nejkrásnější letiště světa).
Obr. 1. Bangkokské letiště Suvarnabhumi
Úspěšně procházíme všemi kontrolami a postupujeme k výdeji zavazadel. Tam jsme mile překvapeni – mezi množstvím kufrů nacházíme i naše zakuklené batohy. Po vyproštění batohů z fólie měním goráče za sandály a plni energie vyrážíme najít turistické informace.
Chlapík za přepážkou mluví dobře anglicky. Radí nám použít pro cestu do města taxi. Jezdí tu také expresní autobus za 150 Bt/osoba. Nakonec se ale rozhodujeme použít běžné autobusy MHD.
Khao San Road
Od letiště jedeme zdarma shuttle busem na nejbližší autobusové nádraží, kde přesedáme do aubobusu 556. Ten nás za 33 Bt/osoba odveze přímo na hlavní baťůžkářskou ulici, Khao San Road, kde si chceme najít ubytování na první noc.
Posádku autobusů tu tvoří řidič a průvodčí. Lidé nastoupí, posadí se na místa a průvodčí během cesty vybírá jízdné. Kovové mince si ukládá do válcového, plechového pouzdra, ve kterém jsou také jízdenky. Bankovky překládá podélně na užší proužky, ty potom ohýbá podél jednoho prstu tak, že vzniká jakýsi vějířek. Obratnost s jakou průvodčí manipuluje s penězi a rozdává jízdenky nás nepřestává udivovat.
Obr. 2. Bangkok – doprava
Cestou autobusem samozřejmě sledujeme také město za okny. Po silnicích křižujících se v několika patrech nad sebou se ženou neustálé chaotické proudy aut a motorek. Na silnicích jsou pochopitelně naznačeny jednotlivé jízdní pruhy stejně jako v Evropě, připadá nám ale, že je nikdo nedodržuje stejně tak jako třeba světla svítící na semaforech.
Khao San Road je ulice plná obchůdků, pouličních prodejců, hospod, turistů. Snažíme se zorientovat a najít nějaký hotel. Zacházíme do úzké uličky kde se ptáme na první recepci. Volno nemají, ale recepční vytočí několik čísel a posílá nás v doprovodu jedné pomocné síly do jiného hotelu.
Z internetu máme nastudováno, že tu střední kategorie hotelů stojí kolem 600 Bt/pokoj/noc. Pokoj je jen o něco větší než postel, ale má samostatnou koupelnu, klimatizaci a je čistý, takže ho za 600 Bt bereme.
Hodiny ukazují pátou hodinu. Stmívá se tu kolem půl sedmé. To znamená, že máme asi hodinu a půl na zařízení několika věcí. Nejprve chceme zajet na turistické informace, potom potřebujeme koupit průvodce Lonely Planet Thailand. Chceme si také koupit nějaký stylový deníček na zapisování našich zážitků (zatím máme jen linkovaný školní sešit 564). Kromě toho se po náročném dni těšíme na první ochutnávku thajské kuchyně.
První zkušenosti s tuk tuky
Před hotelem nás odchytává řidič tuk tuku a nabízí nám dopravu k turistickým informacím a zpět za 10 Bt. Chceme si vyzkoušet jízdu neobvyklým vozítkem, tak nabídku přijímáme. Cestou začíná pršet a než dojedeme na místo, doslova leje. Navíc zjišťujeme, že se nejedná o oficiální turistické informace, ale o místní cestovní agenturu. Necháváme si doporučit několik památek a měst, nic však nekupujeme.
Nasedáme do tuk tuku a chceme jet zpět na Khao San Road. Řidič nás tam odmítá odvézt protože jsme nic nekoupili. Nutí nás jet ještě k jednomu obchodníkovi. Chvíli se s ním hádáme. Nakonec vystupujeme, nic neplatíme a jdeme pryč. Hustě prší, takže jsme za chvíli mokří na kost. Navíc se mezitím setmělo. Chceme chytit jiný tuk tuk, ale za deště nikde žádný není. Pamatuji si směr, ze kterého jsme přijeli, tak se vydáváme na cestu pěšky.
O pár ulic se posuneme, jenže najednou nevíme, kudy dál. Zastavujeme se u stánku s jídlem. Konečně si kupujeme první thajské jídlo – maso na špejli (4 špejle za 20 Bt).
Vedle stánku stojí tuk tuk, nabízí nám odvoz za 5 Bt s jednou zastávkou v krejčovském obchodě. Na rovinu mu říkáme, že nic koupit nechceme. Řidič však dostane provizi i když se obchod neuzavře.
Pavlík už v Čechách přemýšlel o tom, že si nechá v Thajsku ušít oblek. Vyptáváme se tedy jak dlouho ušití trvá, kolik stojí a necháváme si rozpracované obleky. Obchodník se nám snaží namluvit, že si máme oblek koupit dnes (jeho výroba prý trvá alespoň 14 dní). Na konci naší dovolené si ho můžeme jen vyzvednout. V obchodě je ještě jeden běloch. Zkouší si zrovna svůj oblek. Využíváme příležitosti a ptáme se ho, jak dlouho mu oblek šili. Odpověď zní 24 hodin. Tím u nás prolhaný obchodník skončil. Smějeme se a jdeme pryč. Tuk tukář nás podle domluvy opravdu veze na Khao San Road.
Přestalo pršet. Venku je tma a horko. Oblečení je za chvíli suché. Chceme se ještě projít a pokusit se najít knihkupectví. To se nám sice po chvíli daří, Lonely Planet za rozumnou cenu tu ale nemají. Ani s deníčkem nejsme úspěšní. Kupujeme si ještě nějaké jídlo (Pavlík další maso na špejli, já nudle s kuřecím masem). Vše zapíjíme ovocnými šejky (banán + led – 30 Bt; Aloe + ananas – 20 Bt).
Kolem deváté hodiny jdeme spát. Ráno chceme vstát kolem šesté hodiny.