Jedné krásné, slunečné a teplé zářijové soboty se vydáváme s Jardou na výlet do Beskyd, konkrétně na hřeben mezí Bílou a Bumbálkou.
V sobotu 6. září 2008 si uděláme krátký výlet do Beskyd, konkrétně na Bílou a Bumbálku. Počasí je pěkné, možná až moc. Teplota se v nížinách pohybuje někde kolem 25 až 30 stupňů.
Naše první chyba je, že jedeme autobusem na zastávku Bílá střed. Protože chceme jít po modré turistické značce na Bobek, musíme se jednu zastávku vracet po asfaltové cestě. Bílá střed je konečná zastávka a my jsme měli vystoupit o jednu zastávku dříve. Po pár minutách chůze po asfaltové cestě si všímáme, že na cestě, která odbočuje doprava za mostem, je modrá turistická značka, kterou hledáme. Značka patrně začíná u autobusové zastávky, kterou vidíme, ale je zbytečné k ní jít jen proto, abychom viděli rozcestník. Cesta opouští hlavní asfaltovou silnici a vede do lesa. Jedná se sice také o asfaltovou silnici, ale o méně kvalitnější. Postupně se asfalt ztrácí a cesta přechází na lesní cestu a vede lesem. Stále jdeme po modré turistické značce. Postupně si všímáme, že cesta vede řečištěm skoro vyschlého potoka. Po půlhodině mírného stoupání od hlavní silnice v Bílé uhýbáme z řečiště potoka doleva a lesní pěšinou po chvíli dojdeme na velkou vykácenou mýtinu a asfaltovou, i když jen lesní cestu. V okolí se těží dřevo. Jsou zde jednak pokácené stromy a také maringotka, kde asi lesní dělníci mají své věci.
Zahneme doprava a pokračujeme po nekvalitní lesní asfaltové cestě. Asi po 100 metrech procházíme kolem rozcestníku cyklistických tras, který nás moc nezajímá. U rozcestníku zahýbáme doprava a pokračujeme po modré turistické značce. Postupně procházíme chatovou osadou a po půl hodině od opuštění řečiště potoka přicházíme k rozcestníku a vrcholu Bobek.
Na rozcestníku se dovídáme, že cesta z Bílé na Bobek je 3 a půl kilometru. My jsme trasu šli mírně přes hodinu, což je dost pomalá chůze. Spíše ale mám pocit, že trasa je delší. Na rozcestníku se navíc uvádí nadmořská výška 855 m. n. m., což je v rozporu s mapou. Na vrcholu Bobek je česko-slovenská státní hranice. Končí zde modrá turistická značka, my dále půjdeme po červené, která vede po hřebenu. Neočekáváme už příliš velké převýšení.
Na vrcholu Bobek je krásně. Jedná se o typické beskydské malebné místo, jako stvořené na chvilkové ulehnutí do trávy. Po dvaceti minutách lelkování se rozhodneme pokračovat, chvíli klesáme po červené turistické značce, která nás vede na Slovensko. Míjíme několik domků. Po necelých 10 minutách opět míjíme další rozcestník cyklistických tras, je vidět, že je cyklistika zde opomíjená.
Po tři čtvrtě hodiny chůze se ocitáme u malé boží muky, nebo spíše jen u kříže na podstavci. Je zde transformátor a rozcestník Hluchanka. Z rozcestníku se dovídáme, že jsme od rozcestí Bobek ušli 3 a půl kilometru. Na rozcestí je možné odbočit doprava po modré turistické značce. My ale pokračujeme po červené turistické značce a začínáme mírně stoupat.
Po hodině pohodové chůze po červené turistické značce přicházíme do další chatové oblasti, kde nacházíme rozcestník turistických značek Janošec. Ani se nezastavujeme a pokračujeme dále po červené turistické značce. Jdeme více méně po rovině.
Po další půlhodině vystoupáme na kopec, který není nijak označen v mapě, ze zalesněného vrcholu začneme prudce klesat. Klesání trvá 5 minut a přivede nás k turistické chatě. Jedná se o dřevěnici, u které je bazén. Kousek za chatou je ještě několik budov. Zastavíme se v chatě na pivo. Chata je sice na slovenské straně, ale není problém zde platit českými korunami. Zdržíme se asi půl hodiny. Od chaty jdeme směrem na Rozcestí nad Kmínkem, což má být půl kilometru.
Kousek za chatou opouštíme cestu a vydáváme se pod hodně starým lyžařským vlekem stoupáním vzhůru. Mysleli jsme si, že jdeme po značce, což jsme se asi mýlili. Rozcestí nad Kmínkem jsme totiž minuli. Na vrcholu sjezdovky, kam jsme vyšlapali pod lyžařským vlekem jsme se opět napojili na cestu, ze které jsme sešli. Rozcestí nad Kmínkem už ale bylo někde za námi.
Po chvilce chůze po rovině přicházíme na rozcestník, kde je odbočka na chatu Sněžná, která je pod námi vidět. Chata Sněžná je o hodně níže něž my, museli by jsme k ní prudce klesat a poté zase prudce stoupat zpět, což se nám nechce. Na celém okolí jde vidět, že se v zimě jedná o lyžařské centrum.
Po další asi čtvrt hodině pohodové chůze po červené turistické značce přicházíme k rozcestníku Smutníky. Z rozcestníku je možné jít po zelené turistické značce, která vede směrem na Bílou, tedy na českou stranu hraničního hřebenu. Druhá možnost je modrá turistická značka vedoucí na Slovensko do obce Makov. My ještě z hřebenu sejít nechceme a proto pokračujeme dále po červené turistické značce směrem na Masarykovu chatu.
U Masarykovy chaty jsme asi po deseti minutách chůze. Usedáme v chatě a dáváme si místní speciality. Zdržíme se asi hodinu. U Masarykovy chaty jsme nenašli rozcestník, což nás překvapuje. Možná jsme se ale špatně dívali. Zato je zde zaparkované Porsche, což nás překvapuje. Sice sem vede asfaltová cesta, ale podobný vůz nás na horách překvapí.
Na Bumbálku přicházíme po dvaceti minutách od Masarykovy chaty. Pokračujeme dále po asfaltové cestě a po pár set metrech přicházíme na hlavní asfaltovou cestu, kde je rozcestník Bumbálka – bus.
U rozcestníku je i autobusová zastávka, což asi nikoho podle názvu nepřekvapí. Zjišťujeme si spoje. Původně jsme chtěli jít ještě na rozhlednu Čerták. Autobusy ale nejezdí moc často a jeden má jet asi za necelých 30 minut. Rozhodneme se tedy, že dnešní výlet ukončíme a v chatě na Bumbálce si dáváme jedno rychlé pivo a přitom čekáme na autobus.
Hřebenová tůra mezi Bílou a Bumbálkou je příjemná nenáročná trasa, kterou by měl zvládnout každý. Je jasné, že v zimě je zde lyžařské centrum, o čemž svědčí mnoho sjezdovek, které jsme po cestě viděli. Určitě i běžeckých tratí pro běžkaře zde bude spousta.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů