Symbolem horské osady Bílý Kříž je kříž bílé barvy, po které je osada také pojmenována. Co se lze z informačních cedulí u Bílého kříže dočíst z historie osady a také z jejího názvu?
Ohledně vlků v Beskydech, o kterých byla řeč v minulém díle, je zde ještě uvedeno, že stopy vlků jsou 9 – 14 centimetrů dlouhé s mohutnými drápy a jsou podobné stopám velkého psa. Ochranou a monitorováním velkých šelem se zabývá Správa CHKO Beskydy, ČSOP a také tak zvané vlčí hlídky, což jsou dobrovolní ochránci přírody. Jedním ze způsobů ochrany je mimo jiné odměna za informace o konkrétním činu pytláctví.
Na druhé informační ceduli je psáno o Bílém Kříži. Z původních, historických objektů nalezneme jen nepatrné zbytky Josefínky a Weiss Kreuz, což byly původně horské usedlosti českých horalů a to rodin Foldynových (Josefínka) a Pavlovských (Weiss Kreuz), které byly později odkoupeny turistickým spolkem Beskidenverein a upravené na turistické útulny.
Novější objekty, i když jsou již také změněny, slouží dodnes. Konkrétně chaty Bílý Kříž, Sulov, Daněk a Kysuca. Tak je to napsáno na informační ceduli, i když zrovna Kysuca už dnes neslouží, ale stále stojí.
Z rozcestí se vydávám po zelené, modré a žluté turistické značce. Dle rozcestí mě za 300 metrů čeká Bílý kříž, který je nejen symbolem místní osady Bílý Kříž, ale také je osada podle něj pojmenována.
Asi po pěti minutách chůze přicházím k několik metrů velkému kříži bílé barvy s ukřižovaným Ježíšem. Právě tento kříž s nejasnou minulostí dal název místní osady Bílý Kříž. Turistické rozcestí, které se zde nachází se jmenuje Bílý Kříž (směr Morávka).
Obr. 1. Bílý kříž v osadě Bílý Kříž, Moravskoslezské Beskydy
Kromě kříže je zde několik informačních cedulí. Na jedné z nich je zmínka o zápisu kronikáře v obecní kronice obce Staré Hamry z roku 1934, pojednávající o vzniku osady Bílý Kříž. Kronikář zapsal, že o vzniku názvu Bílý Kříž koluje mezi starými lidmi několik pověstí, z nichž nejpravděpodobnější je, po mém zestručnění, tato.
Před 100 lety (počítáno od záznamu v kronice z roku 1934) nebylo v Beskydech mnoho cest. Jedinou mezi Uhry a Moravou byla obchodní stezka vedoucí Okolo Šostýna a Babky, kterou hojně používali pašeráci uherského tabáku, tak zvaní šverci. Až když výnosný pašerácký byznys dosáhl velkých rozměrů, rozhodly se úřady pašeráckou stezku hlídat. Proti pašerákům nasadili tak zvané jägry. Ti měli zpočátku úspěch a šverce se jim dařilo chytat. Šverci postupně začali volit jiné cesty, jedna z nich vedla místy, kde se dnes nachází osada Bílý Kříž. Když jägři zjistili, že původní stezkou již šverci nechodí, začali logicky hlídat širší území, až postupně obsadili v podstatě celou beskydskou hranici. A právě v místech, kde se právě nacházím, tedy u velkého Bílého kříže došlo ke střetu jednoho strážce hranice (jägera) s pašeráky (švercy), kteří jej při konfrontaci zabili. Na tomto místě jej také pochovali a vytesali mu velký kříž ze smrkové dřeva, který umístili nad jeho hrob. Kříž postupně s časem nezanikl, protože jej opatrovali a udržovali místní zbožní lidé.
Druhá informační cedule, která náleží sérií cedulí Naučné stezky Grůň – Bílý Kříž historii kříže a celé osady upřesňuje. Ona tragická událost se stala kolem roku 1830. Pašeráků (šverců) bylo údajně 18 a pohraniční strážce (jäger) byl sám. Protože po zatčení čekalo šverce zabavení kontrabandu, odvedení do Frýdku, kde byli biti a nakonec i pokutováni, rozhodli se šverci pro vraždu, ze které měli menší strach než z bití.
Obr. 2. Horská chata Sulov na Bílém Kříži
Sice se nyní nacházíme v lese, dříve byl ale celý hřeben Grůň bez stromů a kříž tak byl viditelný z velkého okolí. Také údajně svítil bíle do dálky. Osada, která v té době čítala jen 6 usedlostí a jmenovala se Karlovice, se postupně dostávala do povědomí lidí jako Bílý Kříž a později se tak i přejmenovala.
Od konce 19. století se Bílý Kříž stává cílem turistů. Snahou turistických spolků bylo zajistit na horách „základny“, v podstatě útulny, na kterých by bylo možné přespat. V počátcích se Bílý Kříž stal doménou německého spolku Beskidenverein, jehož členové byli právě němečtí úředníci a technici z ostravských dolů a průmyslových podniků. Ostatně o spolku Beskidenverein byla zmínka i na druhé ceduli. Němci neměli cestu k nemovitostem snadnou. V té době totiž sílilo národní povědomí a místní lidé neradi prodávali Němcům pozemky, domy, případně jiné majetky. I díky toho musel Beskidenverein získat útulnu přes zprostředkovatele. Nejprve měli budovu pronajatou, pak jí koupil český zprostředkovatel a ten jí německému spolku prodal až v roce 1900. Usedlost se nacházela na levé straně cesty mezi Bílým křížem a dnešním hotelem Bílý Kříž. Dnes ze stavby zbyl jen zbytek kamenného sklepa. O dochovaných hotelích se zde píše:
Všechny 3 hotely v 50. letech 20. století sloužily k odborářské rekreaci.
Na třetí ceduli je napsáno, že původní historický Bílý kříž byl postaven až roku 1878. Je tedy vidět, že co informační cedule, to jiný názor.
Pokračuji dále po žluté turistické značce na Grúň.
Na dva červencové státní svátky roku 2017 jsem se rozhodl udělat si dvou denní tůru v Moravskoslezských Beskydech po hraničním hřebenu mezi Českou republikou a Slovenskem. Cesta vedla ze sedla Bumbálka až na Bílý kříž, kde jsem opustil hraniční hřeben a vydal se na Grůň.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů