Bogota
- Milan Šeděnka
- 22.09.2008
- 0:00
- Změněno: 21.09.2008 | 20:33
Článek o Kolumbii a Bogotě aneb příručka "Jak přežít".
Kolumbie, země o které se mluví jen se spojitosti s únosem, vraždou, nebo drogami, země, o které i na oficiálních stránkách ministerstva vnitra lze najít doporučení zvážit nutnost cesty a raději tam nejezdit vůbec. Dokonce i několik cestovatelů jedoucích kolem světa a píšících online deník píše, že v Jižní Americe vynechají jen jedinou zemi – Kolumbii. Je opravdu Kolumbie tak nebezpečná?
Jelikož jsem nechtěl brát žádné varování na lehkou váhu a jelikož to platila firma 🙂 , tak jsem si zajistil veškeré potřebné očkování a speciální pojistku .
Po příletu do Bogoty se ocitám ve velké frontě všech možných lidí a společně čekáme na imigrační kontrolu. Trvá to dlouho, nějaký pán dokonce omdlívá, nebo dostává infarkt, nevím, každopádně místo záchranky, nebo doktora ho bere voják na rameno a odnáší. Odevzdávám formulář, odpovídám na klasické imigrační otázky a myslím si hurá, fronta za mnou, jsem vpuštěn. Jenže hned následně zjišťuji, že se ztratil můj batoh a že delší čas strávím i výměnou peněz (vyplněné formulářů, otisky prstů,…). Zase na druhou stranu všichni úředníci byli usměvaví a vítali mě v Kolumbii.
Obr. 1. Takhle vojáci v Kolumbii brání bezpečí 🙂
Vycházím z letiště a vidím nějakého chlápka, který drží v ruce cedulku s mým jménem. A tady poprvé narážím na největší problém Kolumbie, nebo možná spíše můj – nikdo neumí anglicky, respektive já neumím španělsky. Chlápek divného zevnějšku mě doprovodil na parkoviště, kde byla přistavena hotelová limuzína s dobře oblečeným řidičem. Jedeme necelou hodinu, projíždíme bohaté a luxusní čtvrtě, ale také chudé, napůl zbořené. Všude pochodují vojáci. Na každé křižovatce někdo žebrá, nebo nabízí na prodej sladkosti. Dveře auta jsou z bezpečnostních důvodů zamčeny a řidič mi cosi mluví, vůbec mu nevadí, že mu nerozumím, ale chápu z toho, že bych neměl otvírat okno, že mě mohou okrást. Stejně nemám rád sladké J. V hotelu je všechno na úrovni, dostávám na recepci horký ručník a milé recepční umí anglicky. Jenže se vzápětí dozvídám, že mou platební kartu neberou. V telefonu přitom říkali, že ji normálně akceptují. Lehce se usměji a milá recepční povídá, že to nevadí, že mám za sebou dlouhou cestu, ať se jdu dneska vyspat a že se to vyřeší ráno….
Obr. 2. Bogota – okolí hotelu
Z tohoto kousku jde snad vyčíst, že sice je v Kolumbii všechno trochu zmatené a kvůli bezpečnosti trochu na dlouho, zároveň je ale téměř každý milý, usměvavý a chce pomoci. Mimochodem, batoh se za 2 dny našel a po týdnu mi v hotelu řekli, že vlastně akceptují i mou platební kartu J. To už jsem se ani nedivil, jak jsem již psal, opravdu všechno je trochu nestandardně řešeno.
Co se týče Bogoty jako takové. Typické velkoměsto s ulicemi podélnými a vodorovnými číslovanými od 0 v centru města. Žije zde 8 miliónů lidí a doprava podle toho vypadá. Všude jsou zácpy a tak se vlastně nejezdí, ale jen posouvá. Přes týden mají restrikce na registrační značky, ale i tak se například 4km dlouhá cesta trvala pod hodinu jen zřídkakdy. Pravidla silničního provozu jsou jednoduchá – podle mě neexistují a tak se mi stalo, že taxikář vjel klidně na 6-ti proudovou výpadovku v protisměru a proti nám se řítil třeba autobus, terénní auto apod. Všichni pořád troubí a kličkují. Neviděl jsem však jedinou havárku. Počasí je zde stálé, díky poloze téměř na rovníku a nadmořské výšce (2600 m.n.m.) je neustále zataženo, 20 C a každý den zlehka zaprší. Spousta obchodních domů, ve kterých lze koupit značkové sportovní oblečení, italskou, francouzskou a všelijakou jinou módu, ale je téměř nemožné tady koupit suvenýr, nebo něco typicky kolumbijského. Zajímavostí tak snad jen bylo, že v těchto obchodních domech je vždy poslední patro vyhrazeno pro restaurace. Restaurace obecně jsou v Bogotě na velmi vysoké úrovni, krásné prostředí, už u vchodu vás číšník přivítá a následně odvede na místo, kde je volno. Okamžitě přinese lístek a trpělivě počká, než si člověk vybere. Porce jsou většinou dosti veliké, je běžné, pokud si dá člověk streak, tak má na výběr z 400, nebo 600g. Co se týče klasických jídel, tak to je třeba hustá polévka s bramborem, ke které se servíruje rýže s banánem a avokádem, kuřecí srdce s bramborem (srdce jsou téměř syrové), nebo jakási směska fazolí, kuřecího, hovězího a vepřového masa, plackou z mouky a vody, klobása, banán, avokádo a ještě něco smíchaného dohromady.
Obr. 3. Národní jídlo
V Bogotě je obecně draho, parkování kolem 10 000 COP na hodinu, v obchodních centrech 10 000COP na den, .. Najdou se i levné záležitosti, taxík kolem 15000 COP přes půlku města, opravdu velký květinový pugét stojí běžně kolem 7000 COP. Oběd vyjde na 20 – 25000 COP. 100 COP je něco víc méně než 1 koruna. Všechny věci lze koupit i levněji na tržišti (tam se dají sehnat i suvenýry), nebo v zapadlých uličkách, ale to vyžaduje přinejmenším znalost španělštiny, nejlépe však nějakého kolumbijčana mít s sebou, který se vyzná. Je totiž dost nebezpečné začít mluvit na ulici anglicky, nebo jakkoliv dávat najevo, že jste cizinec. I když se bezpečnostní situace hodně prý zlepšila, stále je cizinec potenciálním cílem. Aby se člověk nedostal do nějakých problémů, je třeba dodržovat a respektovat pravidla, které jsou nastaveny a které nám na bezpečnostní schůzce první den byly sděleny. Je silně nedoporučeno si vzít taxi z ulice, vždy se musí volat na nějakou linku, kde vám řeknou jak se jmenuje řidič, číslo auta a ještě jedno nějaké identifikační číslo. Na ulici a v obchodech raději nefotit, nekupovat nic od pouličních prodejců, nenechat si v baru nic koupit od kohokoliv (zvláště od usměvavých slečen). Nechodit kde to člověk nezná (takže vlastně nikde J) a po setmění vůbec. Při měsíčním pobytu se však tyhle pravidla nedají dodržet… I místní nejezdí například hromadnou dopravou (velmi, ale velmi staré autobusy) pokud mají v kapse mobil, natožpak notebook. Když jsem šel jednou po setmění s Diegem (kolega z práce – kolumbijec), tak jsme šli a on mě zastaví a říká „touhle ulici ne, ta je hodně nebezpečná“. Ale pokud člověk těchto pár pravidel dodržuje, dá se v Bogotě slušně žít, je tam všechno, jen člověk musí vědět kde.
Obr. 4. Doprava v ulicích – Bogota