Dnes se na výlet vydáme za hranice Beskyd, do Bílých Karpat. V nich najdeme město Bojkovice, které měl založit bájný Bojko. Prvním známým majitelem byl ale v roce 1086 hrabě Miřeta a následující rok je darovala vdova po olomouckém knížeti Otovi Eugemie Uherská klášteru v Rajhradu.
Pak se Bojkovice objevují až v roce 1362 za Aleše ze Šternberka, odjinud z Bojkovic. Patrně tu již tehdy stávala tvrz, i když se uvádí až roku 1466 a roku 1517 je tu již jen tvrziště, snad někde při ulici Cichrov. Ves byla od roku 1449 městečkem s rozvinutým knoflíkářstvím. Novým sídlem panství roku 1478 se stal hrad Nový Světlov přímo nad Bojkovicemi. Hrad byl postupně přebudován na pevnost, která odolala v 17. a 18. století několikerému dobývání Bočkajovcům, Turkům s Tatary a Kurucům. Z pevnosti se stal postupně zámek, dnes s úpravou ve stylu anglické tudorské gotiky. Z dalších památek uvádíme kostel sv. Vavřince z poloviny 17. století, který je ale nástupcem staršího kostela sv. Jiří, stojícího poněkud výše, někde v prostoru pozdější Getsemanské zahrady a hrobky majitelů panství z roku 1835. Kaple na hřbitově, zvané Tetaurky, jsou již z 16. století a byly původně asi součástí opevnění onoho kostela sv. Jiří.
Obr. 1. Bojkovický kostel
Výlet začneme u železniční zastávky, kde staví vlaky od Brna a Starého Města u Uherského Hradiště, a před ním od autobusového nádraží, kam jezdí autobusy od Luhačovic, Komně, Rudic a Uherského Brodu. Zde začíná žlutá značka, která nás dovede Nádražní ulicí podél říčky Olšavy na Tilichovo náměstí. Městem se Bojkovice staly v roce 1965, náměstí je proto moderní s kašnou a dětským hřištěm. Na konci náměstí narazíme na modrou značku Cyrilometodějské stezky, která nás dovede ke kostelu, u kterého je i hřbitov s dalšími stavbami, jak jsme již psali. Po prohlídce místa budeme pokračovat od kostela schody a Husovou ulicí do Černíkovy ulice.
Přejdeme přes most a u muzea Bojkovska a IC zahneme vlevo na nábřeží Svobody. Podél Olšavy jdeme dál až na žlutou značku. Ta nás dál povede po Chmelnici podél mateřské školy, kolem odpočinkového místa Jamský mlýn až za průmyslový areál Moravia Cans. Na jeho konci se cesta rozdvojuje, vlevo odbočuje žlutá, ale my odbočíme vpravo po značkách cyklostezky 5049. Jenže v první zatáčce se odpojíme i od ní a jdeme lesní cestou rovně do návrší. Lesem Horní (vlevo) a Dolní vápeničky (vpravo) vystoupáme kolem vodárny na louku a nad ní až k železniční trati.
Obr. 2. Pitín
Železnici nepřejdeme, ale zahneme podle ní vpravo a jdeme nad Pitínem až k jeho hřbitovu a kostelu sv. Stanislava. Jeho zasvěcení zvláště obvyklé, ale není zase ojedinělé. Postaven byl na místě starší kaple v roce 1851, ves se uvádí již roku 1405. Od kostela sejdeme do středu vsi, kde další památkou je na návsi barokní socha P. Marie z roku 1773. Ve vsi je také rodný dům ThDr. a PhDr. Josefa Karla Matochyho, arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského (1888 až 1961), který je také pohřben na zdejším hřbitově. Za obecním úřadem zahneme vpravo a dojdeme k Olšavě. Přejdeme ji a dáme se podle ní vlevo na konec vsi a kolem sportovního areálu a koupaliště.
Přejdeme dále přes železniční trať a podél zalesněných břehů Olšavy dojdeme až na konec luk a políček. Tady se začneme odklánět od vody a budeme kolem vodárny a lesíky a loukami zvané Čertoryje stoupat až na vrchol Pitínského vrchu.
Pitínský vrch není vlastně žádný vrch, ale jen hřeben, který zde klesá od nás vpravo, tedy západním směrem. Na konci protáhlé mýtiny zahneme tedy vpravo a po hřbetu klesneme k rozhledně Na Skalce. Jde o 10 metrů vysokou dřevěnou věž z roku 2011. Výhled není ale kruhový, stromy od východu jsou vyšší, takže odsud vidíme jen na Chřiby, Pálavu a Bílé Karpaty.
Obr. 3. Rozhledna Na Skalce
Od rozhledny klesáme dál po hřbetu k jedné z krhovských samot (čp. 126). Pod ní na rozcestí jdeme rovně, tedy ne vlevo, a klesneme na silnici s modrou značkou Cyrilometodějské stezky. Po ní zahneme vpravo a dojdeme do Bojkovic. Mineme železniční zastávku Bojkovice město a za ní se od modré odpojíme a dáme se vlevo Mánesovou II. Ta se zahýbá vpravo a končí na Mánesově ulici se zelenou značkou. Zde se dáme vlevo a na křižovatce, kde zelená odbočuje vlevo do ulice Pod Světlovem, my jdeme rovně a lesem vystoupáme k zámku Nový Světlov. O něm jsme psali v úvodu, takže jen uvedeme, že zde je možno si prohlédnout zámeckou expozici, ale také se zde ubytovat ve stylových pokojích, případně se zúčastnit některé z kulturních a společenských akcí, které se příležitostně konají.
Obr. 4. zámek Nový Světlov
Od průčelí zámku se dáme vlevo a na křižovatce cest za dvěma sochami zahneme vlevo a u lavičky na pěšinu vpravo. Klesneme pak k Olšavě a přes můstek jsme u turistického rozcestníku, kde jsme cestu zahájili.
Trasa měří 14 km, nejvyšším bodem je Pitínský vrch s 537 metry a nejnižším pak start a cíl s 264 metry nad mořem. Celkové převýšení na trase je asi 430 metrů, jde tedy o středně nenáročnou trasu, jen s obtížnějším výstupem lučními cestami na Pitínský vrch.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů